Kurvítko aneb proč je všechno tak „fórový“?
V.
12. 5. 2016
Dlouho jsem si myslela, že takzvané kurvítko, tedy něco, co se při výrobě vloží do výrobku, aby se tento brzy porouchal, patří do konspiračních teorií. Prostě že je to vtip, smyšlenka, blbost. Postupně ale přicházím já i mí přátelé na to, že kurvítka existují.
Koupíte si notebook v dobré víře, že vám nějakých pár let poslouží. A hle, najednou odpadne klávesa. Touchpad si začíná dělat, co chce. I v chladné místnosti se vám noťas začne zničehonic přehřívat. Asi po třech měsících užívání odpadne celý Enter, tedy jedna z největších kláves.
Fajn, jdete po čase do koupě druhého notebooku. Změníte výrobce a zaměříte se na to, abyste neopakovali stejné chyby. Takže porovnáváte až do zblbnutí parametry jednotlivých výrobků, hloubáte nad tím, co a jak může být poruchové, až dojdete k závěru: ok, tak tenhle kousek by šel. Dokonce se vám podaří ho sehnat. Paráda! První dva dny jsou v pohodě. Začnete nechápat ty, kteří si kupují vadné kusy nebo takové, co nevyhovují. Vaše sebejistota zákazníka stoupá. Nákup vás příjemně povzbudil.
Ovšem tato nezdravá euforie vám vydrží pouze do okamžiku, kdy se chcete připojit přes wifi. Najednou zjistíte, že váš pomocník stávkuje. Reklamujete ho. Reklamujete ho podruhé, protože první reklamace nevyřešila absolutně nic. Závěr? Snížená citlivost na přijímání signálu wifi. Což lze řešit externí „páčkou“. Ta je ale nepraktická. Může vám spadnout, zlomit se. A jsme tam, kde jsme byli a kde být nechceme.
Věci jsou fórové. Deštníky se lámou, podrážky bot se odlupují a praskají. Oblečení žmolkovatí, páře se, pouští barvu, ale to není nic tak nového, uznávám. U brýlí se vám i při šetrné manipulaci ulomí nožička. V nové knize, hned v první kapitole, najdete dva překlepy, a to čtete unavení, ztahaní, ale přesto vás to práskne do očí.
U nádobí zjistíte, že nemá rovné dno. Lehátko na zahradu je fórově sešroubované a drží pohromadě nejspíš silou vůle. Sazenice, které si koupíte, pochcípají dřív, než dojedete domů. Jsou buď totálně přemokřené nebo nemají pořádné kořeny.
A tak bych mohla pokračovat, ale nebudu. Vede mne totiž k zamyšlení, že nejlepší je kupovat co nejméně věcí a mít klid. Já vím, ekonomové asi jásat nebudou, protože kdybychom takto uvažovali všichni, tak nebude růst spotřeba a „neroztočíme kola ekonomiky“, ale já si prostě nemůžu pomoci. Čím míň toho máme, tím větší pravděpodobnost, že nebudeme muset řešit reklamace nebo lamentovat nad tím, jak je to všechno pofidérní a jak jde ta kvalita prudce dolů.
Ty nejlepší a nejkrásnější záležitosti jsou stejně zadarmo. Právě se dívám z okna na rozkvetlou zahradu… a tomu se zatím nic, co se dá koupit v obchodě, nevyrovná…
zdroj froto: pixabay.com
12. 5. 2016
Dlouho jsem si myslela, že takzvané kurvítko, tedy něco, co se při výrobě vloží do výrobku, aby se tento brzy porouchal, patří do konspiračních teorií. Prostě že je to vtip, smyšlenka, blbost. Postupně ale přicházím já i mí přátelé na to, že kurvítka existují.Koupíte si notebook v dobré víře, že vám nějakých pár let poslouží. A hle, najednou odpadne klávesa. Touchpad si začíná dělat, co chce. I v chladné místnosti se vám noťas začne zničehonic přehřívat. Asi po třech měsících užívání odpadne celý Enter, tedy jedna z největších kláves.
Fajn, jdete po čase do koupě druhého notebooku. Změníte výrobce a zaměříte se na to, abyste neopakovali stejné chyby. Takže porovnáváte až do zblbnutí parametry jednotlivých výrobků, hloubáte nad tím, co a jak může být poruchové, až dojdete k závěru: ok, tak tenhle kousek by šel. Dokonce se vám podaří ho sehnat. Paráda! První dva dny jsou v pohodě. Začnete nechápat ty, kteří si kupují vadné kusy nebo takové, co nevyhovují. Vaše sebejistota zákazníka stoupá. Nákup vás příjemně povzbudil.
Ovšem tato nezdravá euforie vám vydrží pouze do okamžiku, kdy se chcete připojit přes wifi. Najednou zjistíte, že váš pomocník stávkuje. Reklamujete ho. Reklamujete ho podruhé, protože první reklamace nevyřešila absolutně nic. Závěr? Snížená citlivost na přijímání signálu wifi. Což lze řešit externí „páčkou“. Ta je ale nepraktická. Může vám spadnout, zlomit se. A jsme tam, kde jsme byli a kde být nechceme.
Věci jsou fórové. Deštníky se lámou, podrážky bot se odlupují a praskají. Oblečení žmolkovatí, páře se, pouští barvu, ale to není nic tak nového, uznávám. U brýlí se vám i při šetrné manipulaci ulomí nožička. V nové knize, hned v první kapitole, najdete dva překlepy, a to čtete unavení, ztahaní, ale přesto vás to práskne do očí.
U nádobí zjistíte, že nemá rovné dno. Lehátko na zahradu je fórově sešroubované a drží pohromadě nejspíš silou vůle. Sazenice, které si koupíte, pochcípají dřív, než dojedete domů. Jsou buď totálně přemokřené nebo nemají pořádné kořeny.
A tak bych mohla pokračovat, ale nebudu. Vede mne totiž k zamyšlení, že nejlepší je kupovat co nejméně věcí a mít klid. Já vím, ekonomové asi jásat nebudou, protože kdybychom takto uvažovali všichni, tak nebude růst spotřeba a „neroztočíme kola ekonomiky“, ale já si prostě nemůžu pomoci. Čím míň toho máme, tím větší pravděpodobnost, že nebudeme muset řešit reklamace nebo lamentovat nad tím, jak je to všechno pofidérní a jak jde ta kvalita prudce dolů.
Ty nejlepší a nejkrásnější záležitosti jsou stejně zadarmo. Právě se dívám z okna na rozkvetlou zahradu… a tomu se zatím nic, co se dá koupit v obchodě, nevyrovná…
zdroj froto: pixabay.com
| Tweet |
