Navigace: pojedete doleva, pak rovně, u komína zahnete a …
A.
9. 1. 2012
Jaká jste navigátorka? Nemyslím situaci, kdy hledáte s partnerem tolik diskutovaný G bod, ale když vás někdo na ulici požádá o radu, kudy má jet. Třeba k zoologické zahradě, bazénu, botanické zahradě, na nádraží nebo na výpadovku na Brno či kamkoli jinam.
Přiznám se: nemám tyhle situace ráda. Ne že by mne uváděly do rozpaků, protože nevím, kde co v mém okolí leží. Propadám však zoufalství, kdy po pracném výkladu, který začíná slovy: „pojedete rovně, na křižovatce zahnete doprava“, se auto odlepí a najednou řeže zatáčku doleva a mizí v nenávratnu. Jsem neschopná já nebo je chyba v řidiči?
Ženské navigují jinak ne chlapi. Posuďte sami: pojedete doleva, po pravé ruce budete mít takovou vysokou budovu, pak pojedete dolů takovou houpačkou, tedy dolíkem, pěkně nahoru, dostanete se k takové jakoby rozdvojce, vypadá jako vidlička, chápete, no a tady je úplně jedno, jestli se dáte napravo a pojedete k sídlišti okolo školy, která sousedí hned s Večerkou, která má takové ženské jméno, ale teď si zaboha nevzpomenu jaké, nebo jestli pojedete vlevo a mírným stoupáním okolo bývalého kulturáku, který má ceduli zboku, dojete ke kolejím a pak už je to odsud kousek…
Ano, byla jsem svědkem i tohoto výkladu, jak se dostat k cíli. Zoufalý pán za volantem evidentně nevěděl, co má dělat. Myslím, že se bál otázku položit znovu. Oslovená žena, tedy takzvaná navigátorka, nicméně zachytila jeho nechápavý a smutný pohled a místo aby výklad zredukovala na minimum, nebohého řidiče zahltila dalšími detaily, které mu měly, dle jejího náhozoru, pomoci s orientací v cizím městě.
Osmadvacetiletá Magda říká: „Ani já nejsem moc dobrý navigátor, ale snažím se motoristy poučit tak, aby se dostali k místu, které hledají, buď co nejrychleji, i za tu cenu, že je málo orientačních bodů, které jim mohu nabídnout, nebo naopak hraju „na jistotu“ a radím, aby se drželi známých a výrazných milníků, které je k cíli spolehlivě dovedou.“
Nutno dodat, že Magda je dobrá řidička, ani jednou nehavarovala, má dobrý orientační smysl a dobře se vyjadřuje.
Nevím, co je lepší, jestli směr pouze naznačit nebo zacházet při navigaci do „nechutných“ detailů, takže nebožák v autě je stejně dlouho v hlavě nepodrží a hned za prvním rohem zastaví, aby se znovu zeptal, kudy že má jet.
Mužský jde na to úplně jinak. Dost často stává, že se mezi ženou a mužským protějškem strhne polemika, proč jako jet tudy a ne jinudy (oba spontánně řidiči navrhují dvě úplně odlišné trasy, kudy jet). Motorista je pak zmatený a nervozní, když slyší: „Ne, prosím tě, to je blbost, jet okolo muzea a pak nahoru, to by se musel vracet kus přes sídliště, lepší bude, když pojede tady okolo bývalého autobazaru a pak to střihne doleva, kousek po kolejích a pak už se dostane k bazénu, ne?“
Každý máme svoji metodu, jak vysvětlit cestu těm, kteří ji neznají. Někdo si pomáhá rukama, jiný si vystačí se dvěma holými větami, jiný rozpráví několik minut, než se dostane k tomu podstatnému.
Ať už je to jak chce, dojeďte vždy bezpečně tam, kam potřebujete. A vy, navigátoři, neztrácejte nervy a pomáhejte těm, kteří to potřebují. Každý chvilku tahá pilku a může se stát, že i vy si v cizím městě řeknete o pomoc, když nebudete vědět, kudy jet….
9. 1. 2012
Jaká jste navigátorka? Nemyslím situaci, kdy hledáte s partnerem tolik diskutovaný G bod, ale když vás někdo na ulici požádá o radu, kudy má jet. Třeba k zoologické zahradě, bazénu, botanické zahradě, na nádraží nebo na výpadovku na Brno či kamkoli jinam.Přiznám se: nemám tyhle situace ráda. Ne že by mne uváděly do rozpaků, protože nevím, kde co v mém okolí leží. Propadám však zoufalství, kdy po pracném výkladu, který začíná slovy: „pojedete rovně, na křižovatce zahnete doprava“, se auto odlepí a najednou řeže zatáčku doleva a mizí v nenávratnu. Jsem neschopná já nebo je chyba v řidiči?
Ženské navigují jinak ne chlapi. Posuďte sami: pojedete doleva, po pravé ruce budete mít takovou vysokou budovu, pak pojedete dolů takovou houpačkou, tedy dolíkem, pěkně nahoru, dostanete se k takové jakoby rozdvojce, vypadá jako vidlička, chápete, no a tady je úplně jedno, jestli se dáte napravo a pojedete k sídlišti okolo školy, která sousedí hned s Večerkou, která má takové ženské jméno, ale teď si zaboha nevzpomenu jaké, nebo jestli pojedete vlevo a mírným stoupáním okolo bývalého kulturáku, který má ceduli zboku, dojete ke kolejím a pak už je to odsud kousek…
Ano, byla jsem svědkem i tohoto výkladu, jak se dostat k cíli. Zoufalý pán za volantem evidentně nevěděl, co má dělat. Myslím, že se bál otázku položit znovu. Oslovená žena, tedy takzvaná navigátorka, nicméně zachytila jeho nechápavý a smutný pohled a místo aby výklad zredukovala na minimum, nebohého řidiče zahltila dalšími detaily, které mu měly, dle jejího náhozoru, pomoci s orientací v cizím městě.
Osmadvacetiletá Magda říká: „Ani já nejsem moc dobrý navigátor, ale snažím se motoristy poučit tak, aby se dostali k místu, které hledají, buď co nejrychleji, i za tu cenu, že je málo orientačních bodů, které jim mohu nabídnout, nebo naopak hraju „na jistotu“ a radím, aby se drželi známých a výrazných milníků, které je k cíli spolehlivě dovedou.“
Nutno dodat, že Magda je dobrá řidička, ani jednou nehavarovala, má dobrý orientační smysl a dobře se vyjadřuje.
Nevím, co je lepší, jestli směr pouze naznačit nebo zacházet při navigaci do „nechutných“ detailů, takže nebožák v autě je stejně dlouho v hlavě nepodrží a hned za prvním rohem zastaví, aby se znovu zeptal, kudy že má jet.
Mužský jde na to úplně jinak. Dost často stává, že se mezi ženou a mužským protějškem strhne polemika, proč jako jet tudy a ne jinudy (oba spontánně řidiči navrhují dvě úplně odlišné trasy, kudy jet). Motorista je pak zmatený a nervozní, když slyší: „Ne, prosím tě, to je blbost, jet okolo muzea a pak nahoru, to by se musel vracet kus přes sídliště, lepší bude, když pojede tady okolo bývalého autobazaru a pak to střihne doleva, kousek po kolejích a pak už se dostane k bazénu, ne?“
Každý máme svoji metodu, jak vysvětlit cestu těm, kteří ji neznají. Někdo si pomáhá rukama, jiný si vystačí se dvěma holými větami, jiný rozpráví několik minut, než se dostane k tomu podstatnému.
Ať už je to jak chce, dojeďte vždy bezpečně tam, kam potřebujete. A vy, navigátoři, neztrácejte nervy a pomáhejte těm, kteří to potřebují. Každý chvilku tahá pilku a může se stát, že i vy si v cizím městě řeknete o pomoc, když nebudete vědět, kudy jet….
| Tweet |
