Jak jsem vybírala svatební dárek
Venušanka
30. 9. 2014
S mlhavou představou, že chci novomanželům věnovat „nadčasový“ dárek, tedy knihu, která v sobě bude skrývat „poselství“, jsem vplula do knihkupectví. Měla jsem políčeno na známou Chatrč, nicméně jsem pak střízlivě usoudila, že ačkoli se mnoha lidem líbí, pro novomanžele – ateisty by to asi bylo hůř stravitelné sousto.
Prodavačka, která proplouvala samoobslužnou prodejnou, si mě všimla a okamžitě se mě ujala.
Překvapilo mě, že mluví s ještě větší kadencí než já (a to je co říct!). Když jsem jí stručně řekla, oč mi jde, zatvářila se chápavě a pokynula mi, abych ji následovala. Dostaly jsme se k regálům se zahraniční beletrií.
„Víte, chtěla bych, aby jim ta kniha něco dala, tak trochu otevřela oči, aby se k ní mohli vracet, když třeba nastanou obtížné životní chvíle, aby měli z čeho čerpat,…“ začala jsem se v tom poněkud ztrácet.
„No, pokud si nejste jistá Chatrčí, doporučím vám toto,“ a kde se vzala, tu se vzala v její ruce kniha s výrazným, ba až blyštivým obalem.
„Heleďte, je to úúúúúžasná kniha, já se u toho řehtala jako blázen, fakt že jo, a mladé paní se bude určitě líbit,“ spiklenecky na mě mrkla. To mě znejistilo. Co když se to pánovi líbit nebude?
Jinak předesílám, že novomanželatům je přes třicet a znají se asi 12 let, posledních 7 spolu žijí.
„A víte co? Ještě mě něco napadlo…“ a odtančila kamsi do útrob prodejny.
Vzala jsem nabízenou blyštivou knihu, přivolala manžela, který se o kus dál kochal historickými romány, a řekla mu: „Doporučila mi to prodavačka, no, nevím, ale třeba je to dobrý….“
Otevřela jsem knihu a začala číst nahlas.
“… Vzal do úst moji bradavku a sál. Jeho ruce klouzaly níž a níž… celé mé tělo se rozechvělo a napjalo jako struna…“
Okolostojící zákazníci se nenápadně přimkli k nám, aby lépe slyšeli, a já pokračovala v relativně hlasitém předčítání.
Intimní scéna samozřejmě pokračovala dál, gradovala a byla erotickopornografická (záleží na tom, kdo to jak hodnotí), nicméně nepřišlo mi, že by to bylo zrovna něco, co se hodí jako dar novomanželům.
Listovala jsem dál, jestli tam tedy nenajdu jako bonus nějakou tu pasáž, u které bych se také svíjela smíchy, nicméně jsem na nic takového nenarazila.
A tak nakonec jsme odcházeli z knihkupectví s klasikou.
Kniha Opravdová láska od Roberta Fulghuma je sice útlá a možná „profláklá“, ale přímo si říká o to vepsat tam nějakou tu inspirativní, milou myšlenku v podobě věnování…
Navíc jsme se s manželem oba shodli, takže (i u nás) Opravdová láska zvítězila :-)
zdroj foto:
http://www.publicdomainpictures.net/view-image.php?image=29561&picture=svatebni-card
30. 9. 2014
S mlhavou představou, že chci novomanželům věnovat „nadčasový“ dárek, tedy knihu, která v sobě bude skrývat „poselství“, jsem vplula do knihkupectví. Měla jsem políčeno na známou Chatrč, nicméně jsem pak střízlivě usoudila, že ačkoli se mnoha lidem líbí, pro novomanžele – ateisty by to asi bylo hůř stravitelné sousto.Prodavačka, která proplouvala samoobslužnou prodejnou, si mě všimla a okamžitě se mě ujala.
Překvapilo mě, že mluví s ještě větší kadencí než já (a to je co říct!). Když jsem jí stručně řekla, oč mi jde, zatvářila se chápavě a pokynula mi, abych ji následovala. Dostaly jsme se k regálům se zahraniční beletrií.
„Víte, chtěla bych, aby jim ta kniha něco dala, tak trochu otevřela oči, aby se k ní mohli vracet, když třeba nastanou obtížné životní chvíle, aby měli z čeho čerpat,…“ začala jsem se v tom poněkud ztrácet.
„No, pokud si nejste jistá Chatrčí, doporučím vám toto,“ a kde se vzala, tu se vzala v její ruce kniha s výrazným, ba až blyštivým obalem.
„Heleďte, je to úúúúúžasná kniha, já se u toho řehtala jako blázen, fakt že jo, a mladé paní se bude určitě líbit,“ spiklenecky na mě mrkla. To mě znejistilo. Co když se to pánovi líbit nebude?
Jinak předesílám, že novomanželatům je přes třicet a znají se asi 12 let, posledních 7 spolu žijí.
„A víte co? Ještě mě něco napadlo…“ a odtančila kamsi do útrob prodejny.
Vzala jsem nabízenou blyštivou knihu, přivolala manžela, který se o kus dál kochal historickými romány, a řekla mu: „Doporučila mi to prodavačka, no, nevím, ale třeba je to dobrý….“
Otevřela jsem knihu a začala číst nahlas.
“… Vzal do úst moji bradavku a sál. Jeho ruce klouzaly níž a níž… celé mé tělo se rozechvělo a napjalo jako struna…“
Okolostojící zákazníci se nenápadně přimkli k nám, aby lépe slyšeli, a já pokračovala v relativně hlasitém předčítání.
Intimní scéna samozřejmě pokračovala dál, gradovala a byla erotickopornografická (záleží na tom, kdo to jak hodnotí), nicméně nepřišlo mi, že by to bylo zrovna něco, co se hodí jako dar novomanželům.
Listovala jsem dál, jestli tam tedy nenajdu jako bonus nějakou tu pasáž, u které bych se také svíjela smíchy, nicméně jsem na nic takového nenarazila.
A tak nakonec jsme odcházeli z knihkupectví s klasikou.
Kniha Opravdová láska od Roberta Fulghuma je sice útlá a možná „profláklá“, ale přímo si říká o to vepsat tam nějakou tu inspirativní, milou myšlenku v podobě věnování…
Navíc jsme se s manželem oba shodli, takže (i u nás) Opravdová láska zvítězila :-)
zdroj foto:
http://www.publicdomainpictures.net/view-image.php?image=29561&picture=svatebni-card
| Tweet |
