Jak jsem našla "tu moji" kosmetičku :-)
Venušanka
27. 4. 2013
Mám skvělou kosmetičku. A to jen díky tomu, že jsem přišla o pár minut později k její předchůdkyni. Ta se na mě vybodla a já jsem jí za to dnes vděčná. Ale popřádku…
Dlouhé roky jsem si myslela, že paní XY je výborná kosmetička, protože mi chybělo srovnání, i když nebyla první, kterou jsem navštívila.
Byla jsem přesvědčená o tom, že umění dobré kosmetičky spočívá v tom, že nanáší krémy, masíruje, přikládá masky a postará se o pleť do té míry, že se nezhorší. Popovídá si s vámi na téma „Pleť a její výživa“, potažmo doporučí, jak hydratovat, protože na to se všichni ptají a všichni tomu také patřičně rozumějí. Ti fundovanější přejdou na debatu o BB krémech :-)
Kvůli nečekaným událostem jsem se před časem musela omluvit kosmetičce, kam jsem pravidelně a poměrně dlouho chodila. To mi tolerovala, měla čas objednat paní místo mě, takže našla náhradu. Ok, nic se nedělo.
Zanedlouho se mi ale stalo něco nepříjemného, na co nejsem zvyklá: zpozdila jsem se o 7 minut, ve městě byla dopravní špička a já prostě přijít včas na kosmetiku nestíhala.
Tak jsem jí volala na pevnou linku, abych jí řekla, že jsem na cestě. Telefon mi nebrala.
Opustila jsem dopravní prostředek, pádila městem za ní a potkala jsem ji v horní části ulice, kde má svůj kosmetický salón, právě když vcházela do prodejny s plavkami.
„Dobrý den, paní XY, omlouvám se, dřív jsem to nestihla….“
Loupla po mě očima, ruku na klice. „Nezlobte se, ale přišla jste pozdě, já jedu v pondělí k moři a jindy nemám čas si plavky koupit,“ odtušila, opřela se do dveří a najednou byla v prodejně.
Páni! To je úcta k zákazníkovi! Napadlo mě: hm, a kdybych přišla o těch sedm minut dříve, tedy včas, kdy asi by si ty plavky jako vybrala?? Odpověď se nikdy nedozvím.
No dobrá, však on se svět nezblázní, pomyslela jsem si a bylo mi jasné, že to bylo naposled, co ji vidím. Protože i když mi do této doby připadala poměrně solidní, tak tohle rozhodlo o tom, že k sobě prostě nepasujeme.
Asi o dvacet let starší, jiný pohled na svět, jiné zkušenosti. Beru to. Fakt jsme nebyly kompaktní pár.
Pak následovala etapa „hledání“.
Omylem jsem se ocitla u jedné kosmetičky, nenalíčené, v zapraném bílém plášti, která celou dobu skuhrala, zatímco mi pleskala krém na obličej.
Lamentovala, že „doba je těžká“ a že se musí otáčet, aby splatila hypotéku. Absolutně se nenamáhala mluvit o tom, co právě dělá, proč to dělá a proč zrovna tahle pleťová maska. Já jsem jí byla šumafuk, figurovala jsem jen jako oslík, který se zatřese, aby do pokladničky přibylo pár grošů.
Nevěřila jsem vlastním uším. To si neuvědomuje, že mi ty její nářky vadí? Že nejsem psycholog a ani být nechci? Že jí nepomůžu a neporadím? Copak, sakra, nevidí, že jsem zákazník a platím jiné služby? Fakt nejsem Sally a ani jí být nechci.
Pár pokusů najít někoho rozumného a časově dostupného ztroskotalo. Ale to bych nebyla já, čím je to těžší, tím víc mě to láká :-)
A pak jsem poznala báječnou kosmetičku. Mám u ní kartu, kde má podrobnou evidenci. Přesně ví, co mi aplikovala, kdy a jak na to moje pleť reagovala. Neexperimentuje, protože dobře odhadne, co zrovna s ohledem na roční období a momentální stav pleti potřebuji.
Nesvěřuje se nijak přehnaně, nevyptává se, je sympatická, má smysl pro humor (to je pravé požehnání u každého, s kým přijdu do styku!), mluvíme spolu a čas příjemně plyne.
Především však komentuje, co právě dělá, proč to dělá, ptá se, jestli je všechno v pořádku, jedním (spíše dvěma) slovem: má zájem.
Zákazník jí není lhostejný a nedává mu najevo, že je pro ni jen zdrojem příjmu. Ani nevíte, jak jsem ráda, že ji mám!
Chodím k ní ráda, a i když je to v tomhle případě banalita, potvrdilo se mi, že „všechno zlé je k něčemu dobré“.
Nezpozdit se o 7 minut, dál bych chodila k té, co ve skutečnosti profík nebyla.
Takže i když se někdy něco zdá jako vyhovující, dobré, zkrátka jste si zvykly, hledejte tak dlouho, dokud nenajdete to, co vám bude připadat opravdu dobré, výborné, to, co si skutečně zasloužíte.
Platí to nejen o kosmetičkách, ale i lékařích a jiných profesích, tedy lidech, kteří jsou zodpovědní za to, jak se cítíme, jak vypadáme.
Někdy je to risk, protože člověk může ztratit to, co má, ale když tomu napomůže optimismus a náhoda jako v tomto případě, je to přímo ideální.
Jestli si takhle budete počínat i pokud jde o partnery nebo zaměstnání, to už nechám na vás :-)
Já za sebe však mohu doporučit čas od času změnu. Zatím byla vždy k lepšímu.
Přeji hodně štěstí při výběru kosmetičky, manžela, vhodného zaměstnání… ať už je to cokoli, vybírejte srdcem. Že jste to „trefili“, spolehlivě poznáte. A pokud nevíte, jestli „je to ono“, tak jste asi takové to chvění u srdce a radost nepoznali. O důvod víc, proč hledat dál!
Rose od Petr Kratochvil
27. 4. 2013
Mám skvělou kosmetičku. A to jen díky tomu, že jsem přišla o pár minut později k její předchůdkyni. Ta se na mě vybodla a já jsem jí za to dnes vděčná. Ale popřádku…Dlouhé roky jsem si myslela, že paní XY je výborná kosmetička, protože mi chybělo srovnání, i když nebyla první, kterou jsem navštívila.
Byla jsem přesvědčená o tom, že umění dobré kosmetičky spočívá v tom, že nanáší krémy, masíruje, přikládá masky a postará se o pleť do té míry, že se nezhorší. Popovídá si s vámi na téma „Pleť a její výživa“, potažmo doporučí, jak hydratovat, protože na to se všichni ptají a všichni tomu také patřičně rozumějí. Ti fundovanější přejdou na debatu o BB krémech :-)
Kvůli nečekaným událostem jsem se před časem musela omluvit kosmetičce, kam jsem pravidelně a poměrně dlouho chodila. To mi tolerovala, měla čas objednat paní místo mě, takže našla náhradu. Ok, nic se nedělo.
Zanedlouho se mi ale stalo něco nepříjemného, na co nejsem zvyklá: zpozdila jsem se o 7 minut, ve městě byla dopravní špička a já prostě přijít včas na kosmetiku nestíhala.
Tak jsem jí volala na pevnou linku, abych jí řekla, že jsem na cestě. Telefon mi nebrala.
Opustila jsem dopravní prostředek, pádila městem za ní a potkala jsem ji v horní části ulice, kde má svůj kosmetický salón, právě když vcházela do prodejny s plavkami.
„Dobrý den, paní XY, omlouvám se, dřív jsem to nestihla….“
Loupla po mě očima, ruku na klice. „Nezlobte se, ale přišla jste pozdě, já jedu v pondělí k moři a jindy nemám čas si plavky koupit,“ odtušila, opřela se do dveří a najednou byla v prodejně.
Páni! To je úcta k zákazníkovi! Napadlo mě: hm, a kdybych přišla o těch sedm minut dříve, tedy včas, kdy asi by si ty plavky jako vybrala?? Odpověď se nikdy nedozvím.
No dobrá, však on se svět nezblázní, pomyslela jsem si a bylo mi jasné, že to bylo naposled, co ji vidím. Protože i když mi do této doby připadala poměrně solidní, tak tohle rozhodlo o tom, že k sobě prostě nepasujeme.
Asi o dvacet let starší, jiný pohled na svět, jiné zkušenosti. Beru to. Fakt jsme nebyly kompaktní pár.
Pak následovala etapa „hledání“.
Omylem jsem se ocitla u jedné kosmetičky, nenalíčené, v zapraném bílém plášti, která celou dobu skuhrala, zatímco mi pleskala krém na obličej.
Lamentovala, že „doba je těžká“ a že se musí otáčet, aby splatila hypotéku. Absolutně se nenamáhala mluvit o tom, co právě dělá, proč to dělá a proč zrovna tahle pleťová maska. Já jsem jí byla šumafuk, figurovala jsem jen jako oslík, který se zatřese, aby do pokladničky přibylo pár grošů.
Nevěřila jsem vlastním uším. To si neuvědomuje, že mi ty její nářky vadí? Že nejsem psycholog a ani být nechci? Že jí nepomůžu a neporadím? Copak, sakra, nevidí, že jsem zákazník a platím jiné služby? Fakt nejsem Sally a ani jí být nechci.
Pár pokusů najít někoho rozumného a časově dostupného ztroskotalo. Ale to bych nebyla já, čím je to těžší, tím víc mě to láká :-)
A pak jsem poznala báječnou kosmetičku. Mám u ní kartu, kde má podrobnou evidenci. Přesně ví, co mi aplikovala, kdy a jak na to moje pleť reagovala. Neexperimentuje, protože dobře odhadne, co zrovna s ohledem na roční období a momentální stav pleti potřebuji.
Nesvěřuje se nijak přehnaně, nevyptává se, je sympatická, má smysl pro humor (to je pravé požehnání u každého, s kým přijdu do styku!), mluvíme spolu a čas příjemně plyne.
Především však komentuje, co právě dělá, proč to dělá, ptá se, jestli je všechno v pořádku, jedním (spíše dvěma) slovem: má zájem.
Zákazník jí není lhostejný a nedává mu najevo, že je pro ni jen zdrojem příjmu. Ani nevíte, jak jsem ráda, že ji mám!
Chodím k ní ráda, a i když je to v tomhle případě banalita, potvrdilo se mi, že „všechno zlé je k něčemu dobré“.
Nezpozdit se o 7 minut, dál bych chodila k té, co ve skutečnosti profík nebyla.
Takže i když se někdy něco zdá jako vyhovující, dobré, zkrátka jste si zvykly, hledejte tak dlouho, dokud nenajdete to, co vám bude připadat opravdu dobré, výborné, to, co si skutečně zasloužíte.
Platí to nejen o kosmetičkách, ale i lékařích a jiných profesích, tedy lidech, kteří jsou zodpovědní za to, jak se cítíme, jak vypadáme.
Někdy je to risk, protože člověk může ztratit to, co má, ale když tomu napomůže optimismus a náhoda jako v tomto případě, je to přímo ideální.
Jestli si takhle budete počínat i pokud jde o partnery nebo zaměstnání, to už nechám na vás :-)
Já za sebe však mohu doporučit čas od času změnu. Zatím byla vždy k lepšímu.
Přeji hodně štěstí při výběru kosmetičky, manžela, vhodného zaměstnání… ať už je to cokoli, vybírejte srdcem. Že jste to „trefili“, spolehlivě poznáte. A pokud nevíte, jestli „je to ono“, tak jste asi takové to chvění u srdce a radost nepoznali. O důvod víc, proč hledat dál!
Rose od Petr Kratochvil
| Tweet |
