Mladá paní
Venušanka
7. 2. 2013
U pultu stojí důchodkyně, svěží a upravená, žádné špeky, propocené koláče v podpaždí, ufuněný výraz, ale přeci jen, žena v letech.
Tedy žena, která na sebe dbá, používá deodorant a nerezignovala na to, jak vypadá. Jenže, co si budeme povídat, věk se tak úplně přelstít nedá.
„Tak co to bude, mladá paní?“ zahaleká prodavačka, na rukou mikrotenové rukavice a čeká, co si zákaznice poručí.
No vida, a já bláhová myslela, že tohle totalitní oslovení „mladá paní“, určené všem věkovým kategoriím, už vymizelo, ale ono ne!
Prodavačka byla o chlup mladší než zákaznice.
Zákaznice se ani neuzarděla a poručila si asi dvacet deka uzené krkovice. Ale to je fuk, co chtěla, zarážející je to oslovení… mladá paní…
Nevím přesně, kudy vede dělicí čára.
Osmnáctiletá slečna a pětadvacetiletá mladá paní, tam je to jasné, jakmile má ženská mimino nebo vede vlastního caparta za ruku, tam je mladá paní na místě. I když, na druhou stranu, dnes některé matky těhotenství odkládají nebo otěhotnět nemohou, a tak se posouvá i věk, kdy „do toho vlítnou“. Takže i čtyřicetiletá maminka může být, má-li dítě malé, mladá paní. Bráno podle věku děcka.
Ale proč je důchodkyně mladá paní, to mi tedy řekněte? Ano, může být mladá duchem, ale pozná se to, když se postaví do fronty na uzeniny? Těžko.
Divím se, že se na učilištích, kde mají učební obor prodavač(ka), nevyučuje předmět, něco jako „vhodné chování k zákazníkovi“. Možná se tam učni i něco dozví, tedy co a jak (nechci to nazývat přímo etiketou, to by se panu Špačkovi nemuselo v téhle souvislosti líbit).
Jenže pak je to v praxi všechno jinak. Uznávám ale, že u prodavaček ve věku okolo té třicítky jsem familiérní oslovování „mladá paní“, často adresované velmi starným ženám, nezaznamenala. Opravdu ne. Příjemná zkušenost.
Takže asi nějaký pozůstatek dob minulých. A třeba je to tak, že někteří milovníci retro a nostalgici rádi chodí nakupovat právě tam, kde to připomíná časy zaváté, dobu jejich mládí…
Kde i pětašedesátiletá důchodkyně je a navždy bude mladá paní. Tak to pak jo.
Já ale raději chodím tam, kde si mě nikdo moc nevšímá a když už pultový prodej, tak mi lapidární, nicméně slušně řečené „Přejete si?“ Tak to mi úplně bohatě postačí.
A ještě maličkost: když jedu někdy nakupovat až pozdě večer, pokaždé bez výjimky vím, že bych s prodavačkami neměnila.
Obdivuji je. Stojí na nohou, musejí snášet často různě prudné zákazníky, málokdo se na ně usměje nebo popřeje hezký den. Já si to nikdy neodpustím, ale taky nikdy nevím, jestli to nezní jako cynický výsměch, když vím, že jim směna končí až večer v deset. Možná si to raději taky příště odpustím… Jeden nikdy neví.
Kniha, učebnice od George Hodan
7. 2. 2013
U pultu stojí důchodkyně, svěží a upravená, žádné špeky, propocené koláče v podpaždí, ufuněný výraz, ale přeci jen, žena v letech. Tedy žena, která na sebe dbá, používá deodorant a nerezignovala na to, jak vypadá. Jenže, co si budeme povídat, věk se tak úplně přelstít nedá.
„Tak co to bude, mladá paní?“ zahaleká prodavačka, na rukou mikrotenové rukavice a čeká, co si zákaznice poručí.
No vida, a já bláhová myslela, že tohle totalitní oslovení „mladá paní“, určené všem věkovým kategoriím, už vymizelo, ale ono ne!
Prodavačka byla o chlup mladší než zákaznice.
Zákaznice se ani neuzarděla a poručila si asi dvacet deka uzené krkovice. Ale to je fuk, co chtěla, zarážející je to oslovení… mladá paní…
Nevím přesně, kudy vede dělicí čára.
Osmnáctiletá slečna a pětadvacetiletá mladá paní, tam je to jasné, jakmile má ženská mimino nebo vede vlastního caparta za ruku, tam je mladá paní na místě. I když, na druhou stranu, dnes některé matky těhotenství odkládají nebo otěhotnět nemohou, a tak se posouvá i věk, kdy „do toho vlítnou“. Takže i čtyřicetiletá maminka může být, má-li dítě malé, mladá paní. Bráno podle věku děcka.
Ale proč je důchodkyně mladá paní, to mi tedy řekněte? Ano, může být mladá duchem, ale pozná se to, když se postaví do fronty na uzeniny? Těžko.
Divím se, že se na učilištích, kde mají učební obor prodavač(ka), nevyučuje předmět, něco jako „vhodné chování k zákazníkovi“. Možná se tam učni i něco dozví, tedy co a jak (nechci to nazývat přímo etiketou, to by se panu Špačkovi nemuselo v téhle souvislosti líbit).
Jenže pak je to v praxi všechno jinak. Uznávám ale, že u prodavaček ve věku okolo té třicítky jsem familiérní oslovování „mladá paní“, často adresované velmi starným ženám, nezaznamenala. Opravdu ne. Příjemná zkušenost.
Takže asi nějaký pozůstatek dob minulých. A třeba je to tak, že někteří milovníci retro a nostalgici rádi chodí nakupovat právě tam, kde to připomíná časy zaváté, dobu jejich mládí…
Kde i pětašedesátiletá důchodkyně je a navždy bude mladá paní. Tak to pak jo.
Já ale raději chodím tam, kde si mě nikdo moc nevšímá a když už pultový prodej, tak mi lapidární, nicméně slušně řečené „Přejete si?“ Tak to mi úplně bohatě postačí.
A ještě maličkost: když jedu někdy nakupovat až pozdě večer, pokaždé bez výjimky vím, že bych s prodavačkami neměnila.
Obdivuji je. Stojí na nohou, musejí snášet často různě prudné zákazníky, málokdo se na ně usměje nebo popřeje hezký den. Já si to nikdy neodpustím, ale taky nikdy nevím, jestli to nezní jako cynický výsměch, když vím, že jim směna končí až večer v deset. Možná si to raději taky příště odpustím… Jeden nikdy neví.
Kniha, učebnice od George Hodan
| Tweet |
