Jako z pohádky: deset královských svateb
Karl Shaw
7. 6. 2012
1547: ruský car Ivan Hrozný si bere svou první ženu Anastázii, vítězku první soutěže o „Miss Rusko“. Ivan měl neustále smůlu v lásce.
První tři z jeho osmi žen zemřely v mladém věku, druhá jen dva týdny po svatbě. Podle jednoho svědectví smrt jeho třetí ženy Marty způsobila Ivanova přehnaně nadšená milostná předehra. Při svatebním obřadu se čtvrtou ženou Annou se Ivan dal zastoupit.
Anna ale „umírala hrůzou“ při představě, že se s ním opravdu setká, a musela být poslána do kláštera. Když Ivan zjistil, že jeho sedmá žena Marie mu před svatbou lhala, že je panna, hned druhý den ji utopil. Jeho osmá a poslední žena, také Marie, ho přežila: Ivan zemřel při šachové hře.
1708: pruský král Fridrich I. Si bere svou třetí ženu, šílenou Sofii. Hohenzollernové – královská pruská rodina, později i vládnoucí rod v Německu – věřili na rodinného ducha: podle pověsti se před hlavou rodiny objeví „bílá paní“, aby ukázala, že je čas zemřít. Jednoho večera králova mladá žena prorazila hlavou skleněné dveře do královy ložnice a objevila se před ním v bílé zakrvácené noční košili. Fridrich myslel, že je to bílá paní, dostal infarkt a po několika dnech zemřel.
1733: pruský král Fridrich II. Veliký si bere princeznu Alžbětu Kristinu z rodu Brunšvik-Beyernů. Svatbu domluvil králův psychopatický otec král Fridrich Vilém I., který svého syna podezíral z homosexuality. Mladý Fridrich, zděšený vyhlídkou na manželství, hrozil, že spáchá sebevraždu, ale otec mu poslal dopis, že sebevražda nebude nutná, protože když se neožení, jak žádá, bude stejně popraven. Okamžitě po svatební noci šli novomanželé každý svou cestou.
1745: ruský car Petr III. si bere německou princeznu Kateřinu (pozdější carevnu Kateřinu Velikou). Pro Petra ale byla větší atrakcí než novomanželka sbírka dřevěných vojáčků. Hrál si s nimi a s miniaturními kanony a malými pevnostmi a po celé posteli probíhala válečná tažení, zatímco jeho panenská žena ležela klidně vedle něho.
Když začal v ložnici chovat lovecké psy a Kateřina nakonec sdílela lože s deseti kokršpaněly, udělala všemu přítrž. Dějiny říkají, že se Kateřina raději rozhodla spáchat zločin, než aby se snažila manželství zachránit. Rozpoutala palácovou revoluci, v níž byl její manžel zajat a zavražděn.
1765: rakouský císař Josef II. se žení se svou druhou ženou Marií Josefou. Císařovna trpěla kožním onemocněním a byla pro císaře fyzicky tak odpudivá, že dal uzavřít balkon spojující jejich ložnice. „Kdybych mohl alespoň koneček prstu sáhnout na jediné místo na jejím těle, které není pokryto vřídky,“ poznamenal, „ pokusil bych se mít děti.“ Žádné ovšem nepřišly, manželství nebylo naplněno.
1768: neapolský král Ferdinand I. Se žení s královnou Karolinou. Když se Ferdinanda ráno po svatební noci ptali, jak se mu nevěsta líbí, odpověděl: „Spí jako mrtvá a potí se jako prase.“
1795: Jiří, princ z Walesu (pozdější král Jiří IV.), málem omdlí, když ve svatební den poprvé spatří svou budoucí ženu, princeznu Karolinu z rodu Brunšvik-Wolfenbüttel. O svatební noci se zpil do němoty, aby dokázal snést její „šerednost“ a jednou se s ní vyspat. Pak šli každý svou cestou a nikdy se nesnažili skrývat vzájemný odpor. Když v roce 1821 zemřel Napoleon Bonaparte, přiběhl s tou zprávou za králem posel. „Výsosti,“ řekl, „váš největší nepřítel je mrtev.“ Jiří odpověděl: „Proboha, ona zemřela??“
1831: rakouský císař Ferdinand V. si bere sedmnáctiletou princeznu Marii Annu ze Sardinie. V důsledku staletí habsburského královského křížení byl Ferdinand zjevně mentálně i tělesně zaostalý. Trpěl epilepsií a encefalitidou. Jediná jeho srozumitelná poznámka, kterou pronesl, byla: „Já jsem císař a chci knedlíky.“. O samé svatební noci měl pět epileptických záchvatů. S Marií Annou neměli žádné děti.
1846: španělská královna Isabela II. je donucena provdat se za svého bratrance, trpasličího homosexuála Františka Assise Bourbonka, vévodu z Cádizu, ačkoli jasně dávala najevo, jak je jí novomanžel odporný. Ve svatební den se zpila, aby vůbec obřad zvládla. V okamžiku, kdy byli prohlášeni za muže a ženu, se oba rozplakali. Když se po letech ptali Isabely na její svatební noc, odpověděla: „Co se dá říci o muži, který měl na sobě víc krajek než já?“
1853: belgický král Leopold II. si bere královnu Marii Jindřišku, mladinkou habsburskou vévodkyni. Leopold byl příliš nemocný a nemohl se svatby zúčastnit, a tak poslal svého švagra, arcivévodu Karla, aby ho zastoupil. Naneštěstí pro nezkušenou Marii Jindřišku, která šla do manželství vyzbrojena jen pokynem podvolit se přání manžela, aby se Leopold dostatečně uzdravil, aby se mohl účastnit líbánek. „Jestli Bůh vyslyší mé prosby,“ řekla královna po svatební noci přítelkyni, „nebudu už dlouho žít.“
úryvek z knihy Karla Shawa: To je skandál!, vydalo nakladatelsví Metafora
7. 6. 2012
1547: ruský car Ivan Hrozný si bere svou první ženu Anastázii, vítězku první soutěže o „Miss Rusko“. Ivan měl neustále smůlu v lásce. První tři z jeho osmi žen zemřely v mladém věku, druhá jen dva týdny po svatbě. Podle jednoho svědectví smrt jeho třetí ženy Marty způsobila Ivanova přehnaně nadšená milostná předehra. Při svatebním obřadu se čtvrtou ženou Annou se Ivan dal zastoupit.
Anna ale „umírala hrůzou“ při představě, že se s ním opravdu setká, a musela být poslána do kláštera. Když Ivan zjistil, že jeho sedmá žena Marie mu před svatbou lhala, že je panna, hned druhý den ji utopil. Jeho osmá a poslední žena, také Marie, ho přežila: Ivan zemřel při šachové hře.
1708: pruský král Fridrich I. Si bere svou třetí ženu, šílenou Sofii. Hohenzollernové – královská pruská rodina, později i vládnoucí rod v Německu – věřili na rodinného ducha: podle pověsti se před hlavou rodiny objeví „bílá paní“, aby ukázala, že je čas zemřít. Jednoho večera králova mladá žena prorazila hlavou skleněné dveře do královy ložnice a objevila se před ním v bílé zakrvácené noční košili. Fridrich myslel, že je to bílá paní, dostal infarkt a po několika dnech zemřel.
1733: pruský král Fridrich II. Veliký si bere princeznu Alžbětu Kristinu z rodu Brunšvik-Beyernů. Svatbu domluvil králův psychopatický otec král Fridrich Vilém I., který svého syna podezíral z homosexuality. Mladý Fridrich, zděšený vyhlídkou na manželství, hrozil, že spáchá sebevraždu, ale otec mu poslal dopis, že sebevražda nebude nutná, protože když se neožení, jak žádá, bude stejně popraven. Okamžitě po svatební noci šli novomanželé každý svou cestou.
1745: ruský car Petr III. si bere německou princeznu Kateřinu (pozdější carevnu Kateřinu Velikou). Pro Petra ale byla větší atrakcí než novomanželka sbírka dřevěných vojáčků. Hrál si s nimi a s miniaturními kanony a malými pevnostmi a po celé posteli probíhala válečná tažení, zatímco jeho panenská žena ležela klidně vedle něho.
Když začal v ložnici chovat lovecké psy a Kateřina nakonec sdílela lože s deseti kokršpaněly, udělala všemu přítrž. Dějiny říkají, že se Kateřina raději rozhodla spáchat zločin, než aby se snažila manželství zachránit. Rozpoutala palácovou revoluci, v níž byl její manžel zajat a zavražděn.
1765: rakouský císař Josef II. se žení se svou druhou ženou Marií Josefou. Císařovna trpěla kožním onemocněním a byla pro císaře fyzicky tak odpudivá, že dal uzavřít balkon spojující jejich ložnice. „Kdybych mohl alespoň koneček prstu sáhnout na jediné místo na jejím těle, které není pokryto vřídky,“ poznamenal, „ pokusil bych se mít děti.“ Žádné ovšem nepřišly, manželství nebylo naplněno.
1768: neapolský král Ferdinand I. Se žení s královnou Karolinou. Když se Ferdinanda ráno po svatební noci ptali, jak se mu nevěsta líbí, odpověděl: „Spí jako mrtvá a potí se jako prase.“
1795: Jiří, princ z Walesu (pozdější král Jiří IV.), málem omdlí, když ve svatební den poprvé spatří svou budoucí ženu, princeznu Karolinu z rodu Brunšvik-Wolfenbüttel. O svatební noci se zpil do němoty, aby dokázal snést její „šerednost“ a jednou se s ní vyspat. Pak šli každý svou cestou a nikdy se nesnažili skrývat vzájemný odpor. Když v roce 1821 zemřel Napoleon Bonaparte, přiběhl s tou zprávou za králem posel. „Výsosti,“ řekl, „váš největší nepřítel je mrtev.“ Jiří odpověděl: „Proboha, ona zemřela??“
1831: rakouský císař Ferdinand V. si bere sedmnáctiletou princeznu Marii Annu ze Sardinie. V důsledku staletí habsburského královského křížení byl Ferdinand zjevně mentálně i tělesně zaostalý. Trpěl epilepsií a encefalitidou. Jediná jeho srozumitelná poznámka, kterou pronesl, byla: „Já jsem císař a chci knedlíky.“. O samé svatební noci měl pět epileptických záchvatů. S Marií Annou neměli žádné děti.
1846: španělská královna Isabela II. je donucena provdat se za svého bratrance, trpasličího homosexuála Františka Assise Bourbonka, vévodu z Cádizu, ačkoli jasně dávala najevo, jak je jí novomanžel odporný. Ve svatební den se zpila, aby vůbec obřad zvládla. V okamžiku, kdy byli prohlášeni za muže a ženu, se oba rozplakali. Když se po letech ptali Isabely na její svatební noc, odpověděla: „Co se dá říci o muži, který měl na sobě víc krajek než já?“
1853: belgický král Leopold II. si bere královnu Marii Jindřišku, mladinkou habsburskou vévodkyni. Leopold byl příliš nemocný a nemohl se svatby zúčastnit, a tak poslal svého švagra, arcivévodu Karla, aby ho zastoupil. Naneštěstí pro nezkušenou Marii Jindřišku, která šla do manželství vyzbrojena jen pokynem podvolit se přání manžela, aby se Leopold dostatečně uzdravil, aby se mohl účastnit líbánek. „Jestli Bůh vyslyší mé prosby,“ řekla královna po svatební noci přítelkyni, „nebudu už dlouho žít.“
úryvek z knihy Karla Shawa: To je skandál!, vydalo nakladatelsví Metafora
| Tweet |
