Hurá do modernizace!

Myslím si, že to byla Helča, která mě „ulovila“ pro evidování nákupů potravin a zapisování EAN kódů, které jsou na produktech vytištěné.

Nákupy sice provádím v minimálním množství, vždy jen to nejnutnější, ale proč bych neprozradila, co si v obchodě vyberu, zaplatím a odnesu domů?

Zprvu probíhalo zapisování opravdu typicky, zapisováním – tužkou za celý týden, do speciálního natištěného formuláře a odeslané v obálce na danou adresu ke zpracování. Klasika, nic těžkého k mému pochopení.

Čas plynul, a i do této akce zasáhla technika.

Ruční zapisování nahradilo internetové spojení. Rozdíl byl jen v tom, že dříve jsem si sedla s nákupem do kuchyně a v klidu zaevidovala svůj nákup. V tomto pokročilejším, či modernějším způsobu, jsem byla nucena vybalovat nákup u PC, který mám v obývacím pokoji. No, ale i k tomuto jsem časem našla vyhovující řešení a zvykla jsem si.

Patřím do generace, která do sféry bezdrátových, internetových, mobilních, či jiných napojení, vstoupila v pokročilejším věku. A tak mnohdy nad vším tím, že to i funguje, kroutím nevěřícně hlavou. A proč to vlastně funguje, na to už mi síla mozku nestačí. Utěšuji se však tím, že kdyby nastal problém, jsou zde fundovanější, kteří by zasáhli.

Říká se, že život je změna, nebo opačně? Ale ať je to tak či onak, i zde došlo ke změně. A znova zasáhla technika.

Ve velké krabici mi v předvánoční době bylo doručeno něco, co odborníci nazývají čtečkou, v tomto případě čtečkou EAN kódů. Vypadala jako mobilní telefon, nad kterým Nikola zajásala, že je to dárek pro ni. Zklamaná, z nic neříkající věcičky, ležící na dně krabice, byla však nejen ona, ale i já.

Zatímco Nikola by už-už chtěla mačkat tlačítka, já přemýšlela, co s tím.

Pravda, z přiložených materiálů, které jsem poctivě prostudovala, než vstoupím do akce, jsem zrovna chytrá nebyla. Právě zde se ta negramotnost moderní doby projevila!

Nadšeně jsem kvitovala, že už zase mohu zapisovat nákupy v kuchyni, ale bohužel, jsem navíc obklopena sešity s kódovníky různých obchodů a zboží. Zápis se čtečkou mi sice trvá mnohem déle, než samotný nákup v obchodě, ale doufám, že praxí získám potřebnou rutinu. Zmatek nad zmatek, ale kupodivu, k mému úžasu, i toto funguje.

Čtečka, kterou jsem si pojmenovala „Nenasyta“, má své stálé místo ve stojánku, napojeného v zásuvce, za dveřmi obývacího pokoje. Ne, že by byla na hanbě, ale aby nebyla na očích Nikole, která by z ní moc ráda telefonovala. Občas, při odesílání dat, svítí. Prostě, je s námi a dává o své existenci, vědět.

Jak jsem se už zmiňovala, nejsem odborník, takže určitě mé první nákupní informace do centrály někde v Praze, dorazily zpitvořeně. Přestože se „Nenasyta“ zčásti již u nás zabydlela, i tak spolu mnohdy svádíme krutý „boj“.

Marně však hledám porovnání k jednotlivým metodám zápisů. Který byl nejjednodušší, nejpraktičtější?

Ale docházím také k poznání, že kdybychom zůstávali jen u těch jednoduchých možností, nebyli bychom s modernizací techniky tam, kde jsme nyní.
Teď s hrůzou čekám, co přijde na řadu dalšího, zdali to nebude nad rámec mého chápání.

Každopádně, nakupovat se nepřestane. Bohužel, však se změněnými cenami.

Tweet