Svět slov

Vyhledávání

Nejčtenější za rok

Moudrosti do hrsti

Proto: Žij podle svojí víry. Dělej to, co ti radí srdce… To, co chceš… Lidský život je divadelní představení, které se hraje bez předchozích zkoušek. Zpívej, směj se, tancuj, měj rád… a žij intenzivně každý okamžik svého života… dříve, než spadne opona a hra skončí bez potlesku.
(Charlie Chaplin)

Jsem šíleně nerozhodná. Už skoro neumím žít!

Jana Kučerová
11. 3. 2013
Jsem šíleně nerozhodná. Už skoro neumím žít!Jana je chorobně nerozhodná. Ti, co jednají rychleji, než myslí, jí závidí.

Než se Jana k něčemu rozhoupe, o temperamentnější povahy v její společnosti se pokouší nervový tik, infarkt či psotník.

Nerozhodnost: je to zápor nebo klad?

Těžko říci, záleží na situaci. A na tom, s kým jste ve vztahu.

Jana to pociťuje za nedostatek, ale přesto si s tím nedokáže při nejlepší vůli poradit. Každé rozhodnutí, které má přijmout, si zdůvodní tím, že je velmi důležité, a proto se nechce ukvapit.

Buď jde podle ní o peníze (když něco kupuje), o zdraví (když třeba neví, zda má jet v zimě na hory nebo se nechat očkovat proti chřipce), o budoucnost její či jejího dítěte (občas váhá, zda se má přestěhovat do většího bytu).

Nechci se Janě vysmívat, i když je pravda, že impulsivnější nátury s ní trpělivost nemají a považují ji za člověka, který si dobrovolně komplikuje život.

Jana před několika lety ovdověla, a tak je od té doby hodně opatrná. Částečně to má v genech, částečně jí dal život za vyučenou.

“Je to hodně vyčerpávající, třeba několikadenní rozhodování o tom, jakou mám uzavřít pojistku, mi ubírá energii, ale nedokážu se prostě změnit,“ připouští Jana. „Rok a půl přemýšlím, jestli mám skončit v práci nebo ne a nastoupit jinam. Pracuji jako účetní v jedné dobře zavedené firmě, ale ráda bych zkusila něco jiného, už proto, že mě unavuje to stálé dojíždění. Měla jsem kdysi zajímavou nabídku od konkurence, ale tam mi nabízeli stejný plat, jaký jsem měla. A nikoho jsem tam neznala. Než jsem se rozhodla, zda tam mám nastoupit, tak to místo obsadili. Dodnes nevím, jestli jsem udělala dobře nebo ne, když jsem tam nešla.“

Další větší dilema řešila Jana letos na jaře, kdy se podávaly přihlášky na osmiletá gymnázia a ona nevěděla, zda by to měl zkusit i její syn Dominik. „Není nijak vyhraněný, ale má dobrý prospěch, takže jsme to nakonec zkusili, ale nebylo to pro mne jednoduché, rozhodovat o jeho životě,“ přiznala Jana. „Šel k přijímačkám a dostal se mezi prvních třicet nejlrpších, takže ho přijali. Dnes je velice spokojený. Nevěděla jsem ale, jestli mu nezkracuji dětství, když jsem tu přihlášku podávala.“

Poslední velké rozhodování, které Janu na několik dní zcela pohltilo, byla volba stavební spořitelny, kam chtěla uložit peníze, vybrané z vkladní knížky, kde jí už dávno vypršela výpovědní lhůta. Peníze ležely doma.

“Vím, že se banky v podmínkách moc neliší, ale určité rozdíly tam přeci jen jsou,“ oponovala mi Jana, když jsem jí vysvětlila, že není Děd Vševěd, aby zodpovědně odhadla míru inflace, ceny bytů a další faktory, které se během x let stoprocentně změní, akorát že nikdo neví jak.

A tudíž že si nemůže už teď dělat výčitky, pokud se ukáže, že se nerozhodla úplně nejlíp.

Dostala jsem odpověď, že zůstala po smrti manžela na všechno sama a že si musí pečlivě zvážit, kam peníze uloží, aby neudělala nějakou hloupost.“ Naštěstí se jí podařilo smlouvu sepsat včas, aby aspoň nepřišla o výhody, jaké s sebou stavební spoření přináší.

Takhle bych mohla pokračovat dál a kupit příklady, kdy se Jana neumí rozhodnout, protože vše má své pro a proti, jak neopomene zdůraznit.

Je to rozvaha nebo zbabělost? Možná nemá vůbec význam to nějak škatulkovat nebo definovat.

Otázka, co je lepší, zda rychlé rozhodnutí, kdy intuitivně chytíme osud takzvaně za pačesy, aniž bychom o tom moc přemýšleli, nebo důkladné zvážení situace a teprve pak vyřčení závěru, je samozřejmě nesmyslná.

Ano, jedno víme jistě: těžko lze očekávat, že se v inzerátech firem, které hledají nové zaměstance, jednoho dne objeví apel: hledáme nerozhodného, váhavého technologa, konstruktéra, bankovního úředníka, laboranta.

Pravda také je, že nerozhodnout se vůbec znamená de facto také volbu. Necháváme si uniknout příležitosti, které možná stojí za to.

Nechopíme se výzvy, která by nás možná posunula v životě někam dál. Bojíme se rizik, které by nám dovolily poznat lépe samu sebe. I za tu cenu, že něco zkazíme a řekneme si: byla to chyba a touhle cestou už nikdy nepůjdu. I když, jak praví pořekadlo, nikdy neříkej nikdy.

Zaškrtněte tlačítko | obrázek od Ihsan Infiyaz



          
Zaujal vás tento článek a chcete jej doporučit?
Vzkaz:
  + odkaz na článek
na
e-mail:
 
 
Máte-li potíže s přihlašováním...
Zapomněl(a) jsem heslo, ale mám ověřenou e-mailovou adresu...
RSS
RSS
Venušanka v číslech:
• 6 647 dnů v provozu
• 4 940 článků
• 1 512 soutěží


Copyright © Venušanka od roku 2006 – magazín pro ženy, všechna práva vyhrazena



Dnes je 17.05.2024 a svátek má Aneta