Kluk na kole
Olga Koníčková
15. 4. 2012
Jsou filmy, které nám nabízí (ba přímo vnucuje) reklama. A to rovnou všemi možnými cestami. Nebývá to ale pro daný film vždy právě to nejlepší vysvědčení. Potřebuje-li moc reklamy, tak něco kulhá. Ale zase se masově naplní kina a žhaví všechny cesty k jeho stažení ať už legálně nebo nelegálně.
Jsou ale i filmy, které reklama pomíjí a projdou tak díky tomu kolem nás docela v tichosti. Jen pár vyvolených pak takový film ocení (protože vůbec zaznamená) z pozice diváka, pár posvěcených jej ocení všemi možnými cenami na nejrůznějších festivalech a tím to hasne. Film sice zůstane ve zlatém fondu světové filmografie, ale v povědomí široké veřejnosti těžko. Ke škodě tvůrců, filmu i diváků.
Těžko říci, jak se k filmu, na který vás chceme upozornit, vůbec dostanete, ale pídit byste se po něm měli. Přesněji především – měly. Domnívám se totiž, že film Kluk na kole by mohl oslovit a zaujmout zejména ženy, matky, manželky, vychovávatelky.
V rámci letošního už 19. Mezinárodního filmového festivalu Praha – Febiofest, v jeho sekci označené jako Panorama světového filmu, byl uveden film nazvaný Kluk na kole. Jde o dílo bratří Dardenů, které vzniklo v roce 2011 v koprodukci Belgie, Francie a Itálie. Hrají Thomas Doret (Cyril), Cécile De France (Samantha) a Jérémie Renier (otec).
A o co, že ve filmu vlastně jde? O příběh. Silný a zamyšleníhodný. Je to příběh dvanáctiletého Cyrila jehož odložil vlastní otec do dětského domova, protože si žije život nový. Ovšem dítě není věc, kterou odložíte jako nepotřebnou. Tím spíše Cyril, který až dosud bezmezně miloval svého otce. Není tedy divu, že naprosto nedokáže pochopit to, co se stalo. Cyril se ale nedokáže ani přizpůsobit režimu dětského domova. A je zle. Nejdříve se shání po svém kole, které hraje v příběhu bezmála opravdu titulní roli. Když ho sežene, tak se shání po otci, který o to a o něj, nestojí. Při svých naprosto zoufalých akcích se setká s kadeřnicí Samanthou, která se ho ujme.
Centrem příběhu je ale jednoznačně Cyril a jeho sny, úzkosti a touhy kontrastují s cynickým světem dospívajících, dospělých a hlavně se světem jeho otce. Je to ale i příběh o ženě (Samantha), která Cyrilovi pomáhá vymanit se z kruhu násilí, kam ho události proti jeho vůli vtáhly. Pod jejím vlivem se Cyril, zprvu spíše uzlík nervů, pomalu zklidňuje. Děje se tak ale za cenu nezměrné trpělivosti Samanthy, která se v příběhu projevuje skoro až jako dobrá víla. Není to v3ak víla, ale normální lidská ženská. A navíc postavená před tvrdou volbu. Buď její dosavadní život nebo nový s Cyrilem. Rozhoduje se pro druhou variantu, a to i za cenu rozchodu s dosavadním milencem, který se stává díky Cyrilově bezděčně vděčné náchylnosti k Samantě překážkou jejich společného žití. Konflikt kluka Cyrila, který v Samantě nachází postrádané zázemí a kotviště, a dospělého milence Samanty přerůstá až v konflikt fyzický.
Na konci tohoto mimořádně emotivního filmu sice zjistíme, že zmatený a dezorientovaný Cyril už všechno, co ho potkalo, přežije, ale nezjistíme s jistotou, že to tak neuvěřitelně citlivá, laskavá a až neskutečně trpělivá Samantha zvládne… Chce se nám, ve jménu jich obou, věřit, že to tak bude pro oba navždy …
Dodejme, že zmiňovaný snímek, uvedený na letošním Febiofestu Praha 2012, získal mimo jiné i Velkou cenu poroty na festivalu v Cannes.
15. 4. 2012
Jsou filmy, které nám nabízí (ba přímo vnucuje) reklama. A to rovnou všemi možnými cestami. Nebývá to ale pro daný film vždy právě to nejlepší vysvědčení. Potřebuje-li moc reklamy, tak něco kulhá. Ale zase se masově naplní kina a žhaví všechny cesty k jeho stažení ať už legálně nebo nelegálně. Jsou ale i filmy, které reklama pomíjí a projdou tak díky tomu kolem nás docela v tichosti. Jen pár vyvolených pak takový film ocení (protože vůbec zaznamená) z pozice diváka, pár posvěcených jej ocení všemi možnými cenami na nejrůznějších festivalech a tím to hasne. Film sice zůstane ve zlatém fondu světové filmografie, ale v povědomí široké veřejnosti těžko. Ke škodě tvůrců, filmu i diváků.
Těžko říci, jak se k filmu, na který vás chceme upozornit, vůbec dostanete, ale pídit byste se po něm měli. Přesněji především – měly. Domnívám se totiž, že film Kluk na kole by mohl oslovit a zaujmout zejména ženy, matky, manželky, vychovávatelky.
V rámci letošního už 19. Mezinárodního filmového festivalu Praha – Febiofest, v jeho sekci označené jako Panorama světového filmu, byl uveden film nazvaný Kluk na kole. Jde o dílo bratří Dardenů, které vzniklo v roce 2011 v koprodukci Belgie, Francie a Itálie. Hrají Thomas Doret (Cyril), Cécile De France (Samantha) a Jérémie Renier (otec).
A o co, že ve filmu vlastně jde? O příběh. Silný a zamyšleníhodný. Je to příběh dvanáctiletého Cyrila jehož odložil vlastní otec do dětského domova, protože si žije život nový. Ovšem dítě není věc, kterou odložíte jako nepotřebnou. Tím spíše Cyril, který až dosud bezmezně miloval svého otce. Není tedy divu, že naprosto nedokáže pochopit to, co se stalo. Cyril se ale nedokáže ani přizpůsobit režimu dětského domova. A je zle. Nejdříve se shání po svém kole, které hraje v příběhu bezmála opravdu titulní roli. Když ho sežene, tak se shání po otci, který o to a o něj, nestojí. Při svých naprosto zoufalých akcích se setká s kadeřnicí Samanthou, která se ho ujme.
Centrem příběhu je ale jednoznačně Cyril a jeho sny, úzkosti a touhy kontrastují s cynickým světem dospívajících, dospělých a hlavně se světem jeho otce. Je to ale i příběh o ženě (Samantha), která Cyrilovi pomáhá vymanit se z kruhu násilí, kam ho události proti jeho vůli vtáhly. Pod jejím vlivem se Cyril, zprvu spíše uzlík nervů, pomalu zklidňuje. Děje se tak ale za cenu nezměrné trpělivosti Samanthy, která se v příběhu projevuje skoro až jako dobrá víla. Není to v3ak víla, ale normální lidská ženská. A navíc postavená před tvrdou volbu. Buď její dosavadní život nebo nový s Cyrilem. Rozhoduje se pro druhou variantu, a to i za cenu rozchodu s dosavadním milencem, který se stává díky Cyrilově bezděčně vděčné náchylnosti k Samantě překážkou jejich společného žití. Konflikt kluka Cyrila, který v Samantě nachází postrádané zázemí a kotviště, a dospělého milence Samanty přerůstá až v konflikt fyzický.
Na konci tohoto mimořádně emotivního filmu sice zjistíme, že zmatený a dezorientovaný Cyril už všechno, co ho potkalo, přežije, ale nezjistíme s jistotou, že to tak neuvěřitelně citlivá, laskavá a až neskutečně trpělivá Samantha zvládne… Chce se nám, ve jménu jich obou, věřit, že to tak bude pro oba navždy …
Dodejme, že zmiňovaný snímek, uvedený na letošním Febiofestu Praha 2012, získal mimo jiné i Velkou cenu poroty na festivalu v Cannes.
| Tweet |
