Svět slov

Vyhledávání

Moudrosti do hrsti

Zní to divně, ale smrt je jedinou životní jistotou. Pardon! Málem bych zapomněl na blbost…
(Jirka Bolech)

Příchuť nevšedních zážitků – XIV. – Vánoce

Petra Trojanová
27. 12. 2012
Příchuť nevšedních zážitků – XIV. – VánoceLaxně jsem odhodil nedopalek a vydal se cestou k domovu. S dobrým pocitem ujištění jsem se vykoupal a uložil se ke spánku.

Sluneční světlo zasáhlo mou tvář přímým úderem. Vybelhal jsem se z postele a při cestě do kuchyně jsem vykoukl z okna. Nevěřícně jsem zůstal stát, všude bylo bílo. Konečně jsem se dočkal. S uspokojením jsem se nasnídal. V přestávkách jsem listoval v diáři. Předsevzetí z předchozího večera se mi začala rozplývat, Štědrý den se blížil mílovými kroky.

Oblékl jsem se a vydal se do civilizace. Vánoční dárky se v mém pojetí nakupují nejméně dva týdnu dopředu, což jsem letos sice nedodržel, ale doufal jsem, že budu mít štěstí. Trošku jsem litoval, že jsem si nenapsal seznam. Dále se mi hlavou honily myšlenky týkající se vytvoření PFka. Měl jsem pár dobrých nápadů, jenže mi přišly tak strašně všední a útlocitné. V metru jsem listoval galerií v telefonu a objevil rozvalené prase v bahně, kterému bylo očividně dobře. Umínil jsem si, že tento obrázek použiji. Tradiční prase v netradičním vyobrazení, to by mohlo odpovídat mému gustu. Prostě jsem si chtěl po dlouhém čase zase vychutnat překvapený výraz adresátů. Ovesná kaše, kterou jsem ráno snídal byla zřejmě vtipná, ať žije Marks and Spencer.

Úkolů bylo bezpočet, kdyby mě nehnala má vlastní zodpovědnost, klidně bych zůstal ležet v teple domova a snil bych si o návštěvnici z předchozího večera. Nákupy jsem nenáviděl. Nacpaná nákupní centra, hysteričtí návštěvníci a divící se turisté. Strategii nákupu jsem nejprve směřoval do malých obchůdků. Rozhodl jsem se nejprve nakoupit drobnosti. Mému oku totiž neunikla pozvánka na firemní vánoční večírek, ačkoli jsem v současnosti pracoval pouze nepatrně a vystupoval jsem spíš v roli externisty, nebylo by vhodné vřítit se na tuto akci bez malých prezentů.

Jelikož jsem si nechtěl lámat hlavu, oslovil jsem prodavačku. Výhoda toho, když vše nenecháte úplně na poslední chvíli. Personál obchodu má na Vás čas. Jako každá žena úplně přesně odhadla, co je vhodné, mým úkolem bylo znát pouze počet. Číslo jsem ze sebe s přehledem vydal a přidal dalších pět kusů, bez rezervy by byla má účast riskem. Mile jsem se na ni usmál a požádal ji, zda by mohla dárky uvést do stavu předání. Zkušené prsty dárky vkusně zabalily. Má nákupní nálada se opravdu zlepšila. Bylo totiž jasné, že s prázdnou už domů nepůjdu a naprosto s přehledem se mohu zúčastnit páteční akce.

Vydal jsem se ještě do jednoho takového podobného obchodu, chtěl jsem ještě vybrat nějaký dárek Janě, za standardních okolností bych navštívil parfumérii nebo klenotnictví, jenže jak už jsem řekl, Jana nebyla typickou ženou, chodila ověnčená přívěsky s neidentifikovatelnými motivy, četla knihy, o kterých jsem nikdy neslyšel apod. Chtělo to originální dárek, kterým bych jí ukázal, že ji poslouchám a její slova vnímám. Ovšem všechno mi přišlo tak nějak ošuntělé s nasládlou kouřovou vůní. Sám sebe jsem přesvědčil, že bude o dost snazší získat inspiraci na internetu a následně se pustit do lovu inkriminované věci.

Následující den jsem se věnoval zbývající práci, uzávěrky jsem nenáviděl. Neexistence dalšího možného termínu mě přiváděla k šílenství. Uvařil jsem si meduňkový čas, uklidnil se a pustil se do práce. Čas utíkal, ale z mého úkolu ubývaly pouze desetiny.

Pátek opět začal mrholením. Znovu jsem zapnul počítač a pokračoval v rozdělané práci. Po poledni se mě opět zmocnil nepokoj. S lidmi z práce jsem se moc nevídal, naše konverzace zahrnovala pouze nejnutnější, nebyla to zloba, která mezi námi stála, byl to pouze čas, který zapříčinil nedostatek konverzačních témat.

A tak jsem dál koukal do rozdělané práce a hlavou se mi honilo množství scénářů, které by mohly nastat, chtěl jsem být připraven opravdu na všechno. V koutku duše jsem sice tušil, že to není možné. Můj čas v úkrytu se chýlil ke konci. Dal jsem si sprchu a oblékl si jeden ze svých oblíbených obleků. Musel jsem uznat, že nějaká kila za dobu mého pasivního odpočinku jsem nabral. Otáčel jsem se před zrcadlem jako balerína a poctivě zatahoval břicho. Pak jsem rezignovaně mávl rukou a nenechal vyhrát výčitky svědomí. Popadl jsem zabalené dary a vydal se do zmíněného podniku. Vyšel jsem před vchod, taxík už byl přistaven, rád jsem se ukryl do teplého prostoru, byl bych blázen, kdybych se tam vydal ve sněhové vánici pěšky.

Vystoupil jsem z vozu a uslyšel smích z restaurace, kam jsem směřoval. Docela mě to překvapilo. Čekal jsem takovou tu typickou strohou zábavu, že by se změnilo pojetí zábavy naší firmy. Byl jsem si nejistý, nechtěl jsem být rušivým elementem. Nebyl jsem náhodou pozván pouze ze slušnosti, abych se necítil uražený a nebylo náhodou mou povinností slušně odmítnout a vymluvit se. Bylo pozdě, svou účast jsem už nahlásil, nyní stačilo vstoupit.

Nekonalo se žádné velké fopa. Všichni už byli lehce posilněni a má přítomnost u některých vyvolala radostné překvapení. Objednal jsem si kvalitní rum a jal se vyslechnout poznámky o tom, jak jsem se vůbec nezměnil. Ladně jsem překračoval narážky na poslední večírek. Byl to v celku příjemný večer a přítomnost všech zúčastněných jsem si užíval. Na malou chvíli jsem zatoužil vrátit se do původní pozice a znova se se svými kolegy shledávat jak na běžícím páse. Jenže jsem věděl, že se jedná o pomíjivost dnešního večera. Pouze menšina mých kolegů měla ráda mé nejapné sarkastické vtípky.

Musel jsem si uvědomit, že jsou místa, kam už jsem prostě nepatřím. V poslední době jsem měl oblíbenou frázi: Něco starého musí skončit, aby něco nového mohlo začít. S půlnocí jsem se jal k odchodu a v jednu už jsem s radostí ležel v posteli, povinnosti byly splněny.

Ráno jsem sepsal seznam zbývajících dárků. V moderním pojetí nákupů jsem se připojil na internet a objednával. Opět jsem se zasekl u dárku pro Janu. Jak vybrat dárek, který po tak krátké známosti není moc ani málo. Vždy už jsem se rozhodl, a pak své rozhodnutí změnil. Postrádalo to logiku. A tak jsem si přál potkat člověka, který se zabývá esoterikou stejně jako Jana. Potřeboval jsem nosnou radu.

Oblékl jsem se a vydal se do ulic, takové člověka musíte potkat. Nedá se to vyřešit jinak, jsou to prazvláštní osoby, které si nikoho nepouštějí k tělu. Poučen touto Janinou informací jsem se vydal do jedné čajovno-restaurace, takto jsem to místo nazýval. Nedokázal jsem jej pojmenovat, protože můj zkušenostní fond nedosahoval takové úrovně.

Měl jsem štěstí, na baru posedával dost podivně oblečený muž. Usoudil jsem, že zrovna on by mi mohl pomoci. Přisedl jsem si vedle něj a snažil se navázat konverzaci. Stočil ten informační tok správným směrem, byl jsem na jediném místě, které jsem znal, kde bych mohl dostat nápad nebo inspiraci. Snažil jsem se ho pochopit, jenže můj zkušenostní fond byl vážně mizerný. A pak to konečně přišlo:“Proč tu vlastně jste, když sem nepatříte?“ S grácií jsem mu vylíčil danou situaci. Připadal jsem si jako hlupák. Chtěl jsem se dobrovolně utopit v bahně trapnosti. Slitoval se a vytáhl knihu s prapodivným názvem, nalistoval stránku a ukázal na minci.

“Teď si říkáte, proč Vám ukazuji právě tuto minci. Není to mince a ten obrázek není ledajaký. Tohle musíte vyrobit. Je to pro štěstí“. Přesně v tento moment jsem si uvědomil, že je nelepší jít do klenotnictví. Přeci jen koupit něco, čemu rozumím. Odporoučel jsem se a zamířil přímo do nejbližšího obchodu. Vybráno jsem měl za pár minut, měl jsem představu o tom, co by jí slušelo. Uspokojen nákupem jsem se vydal domů. Na letošní Vánoce jsem se opravdu těšil, ten sníh mi dodával jistotu, že tentokrát to bude stát zato.

Během posledního týdne jsem dokončil veškerou svou práci. Konečně jsem si vybral vhodnou posilovnu a přihlásil se do kurzu francouzštiny. Když jsem odjížděl k rodičům, měl jsem ze sebe opravdu radost, stihl jsem vše, co jsem měl v úmyslu. Svátky klidu a míru mohly začít.

www.trojanovapetra.webnode.cz

šálek kávy od Petr Kratochvil

          
Zaujal vás tento článek a chcete jej doporučit?
Vzkaz:
  + odkaz na článek
na
e-mail:
 
 
Máte-li potíže s přihlašováním...
Zapomněl(a) jsem heslo, ale mám ověřenou e-mailovou adresu...

Pro kůži

RSS
RSS
Venušanka v číslech:
• 6 001 den v provozu
• 4 936 článků
• 1 512 soutěží


Copyright © Venušanka od roku 2006 – magazín pro ženy, všechna práva vyhrazena



Dnes je 09.08.2022 a svátek má Roman