Muži a boty
Paola Jacobbi
24. 1. 2011
V lásce, jak je známo, se ženy dopouštějí mnoha omylů. Jedním z nich je ten, že nevěnují pozornost tomu, co nosí muži na nohou. Jsme natolik zabrané do svých vlastních bot, že se málo díváme na ty jejich. Například: cožpak je vůbec možné zamilovat se do muže, který má mokasíny z proplétané kůže, ještě ke všemu „průjmové barvy“? Není. A přitom, ujišťuji vás, se to stává.
Jednak proto, že láska je slepá, ale i proto, že naše neznalost v oblasti pánských bot je totální a dokonalá. Když vejde žena, samozřejmě omylem, do oddělení pánské obuvi, obvykle zívá. A prchá. Což je špatně. Strašlivě špatně. Spousta dívek hledajících manžela, nebo třeba jen přítele, by udělala dobře, kdyby se stala odbornicemi v oboru, protože pro slušný počet mužů je to může učinit neodolatelně žádoucími.
Pánové jsou obvykle vcelku dobře informovaní o tom, co nosí na nohou, aniž by přitom dosáhli extrémního případu herce Daniela Day-Lewise, který během jednoho roku dovolené od svých kinematografických aktivit docházel na hodiny za jistým florentským obuvníkem, aby se u něj naučil šít boty. Takže tedy, co si myslí muži o ženách, které jim umějí poradit při výběru bot? Asi totéž, co si myslí o těch, které na fotbale dokážou rozeznat ofsajd? Že jsou fantastické. Myslí si ale také, protože se stále jedná o muže, že ženy o tom nesmějí vědět o mnoho víc než oni, jinak začínají být nebezpečné. Avšak alespoň základní rozdělení je třeba znát. V nejhorším případě je to stále dobrý způsob seznámení.V tom nejlepším mu pak pomůžete vybrat i boty na jeho, totiž chci říci na vaši svatbu.
Pokud to dokážete, veďte v patrnosti některé základní rozdíly mezi mužem-milovníkem bot a ženou-milovnicí bot. Muž leští a kartáčuje své boty s láskou a zkušeností, zatímco my, jak známo, považujeme tuto činnost za nesnesitelně otravnou. Muž si cení bot, které dlouho vydrží, žena je nejraději neustále střídá. Konečně, na rozdíl od ženy, která si vybírá, jaké boty si vezme, podle okamžitého vnuknutí, muž má vždy velice přesnou představu o tom, jaké boty se hodí pro konkrétní situace: šněrovací do kanceláře, černé k slavnostním příležitostem, mokasíny pro volný čas, vyšší boty pro špatné počasí, jachtařské boty na loď a tak dále, s velkým smyslem pro praktično a v našich očích s žalostným nedostatkem fantazie. Ale je dobře, že to tak je: mládenci, extravagance ponechte nám!
Nicméně, soužití botofilů různého pohlaví je možné. Pro jeho úspěšné zahájení je dobré, aby žena měla zvládnuté základní vědomosti o světě pánských bot. Tudíž, drahé čtenářky, nezívejte a pěkně pokračujte v četbě. Najdete zde pět konverzačních témat, která způsobí, že tomu pánovi, co sedí proti vám, rozhodně vyrazíte dech.
Pánské boty se začaly odlišovat od dámských na konci 15. století. Obzvláště se říká, že všechno způsobila tělesná vada francouzského krále Karla VIII. Panovník, který byl na trůnu v letech 1493-1498, měl na každé noze šest prstů, a proto si objednával hranaté a velmi široké boty. Tato móda se pak rozšířila po celé Evropě a dorazila do Anglie: tam Jindřich VIII. A jeho dvůr měli podrážky široké 17 centimetrů! Čím širší podrážka,
tím byl nositel bohatší a mocnější.
V 18. století přišla řada na gigantické přezky, 19. století bylo svědkem hojných romantických ozdob, ale chvíle obratu směrem k moderní pánské botě nastala až na konci tohoto století. Evropa začíná dovážet americké modely, které v neustálých variacích přecházejí až do dnešních dnů. Hlavními modely jsou: Boston nebo Oxford (šněrovací polobotky), Bulldog (něco jako Oxford, ale dvoubarevné). Také mokasíny Loafer pocházejí se Spojených Států a původně byly součástí „preppies“, hodných hochů opouštějících Preparatory Schools čili přípravku.
Vysokým holínkám, populárním už v mnoha dobách, propadly akcie až na dno po druhé světové válce. Byly totiž příliš spojené s obrazem nacistů a fašistů. Ale kdo ví, zda dříve či později nebudou omilostněny.
Pánskou špičatou botu, která byla v módě v edvardiánské době, znovu oživili Teddy Boys v šedesátých letech – byl to signál neodandyizmu.
Kotníčková „pouštní“ bota Desert Boot pro volný čas (světlá, většinou z broušené kůže), přivedená na světlo světa v padesátýchletech, není ničím jiným než vyšlechtěnou verzí bot používaných oddíly Osmé armády generála Montgomeryho v Egyptě.
24. 1. 2011
V lásce, jak je známo, se ženy dopouštějí mnoha omylů. Jedním z nich je ten, že nevěnují pozornost tomu, co nosí muži na nohou. Jsme natolik zabrané do svých vlastních bot, že se málo díváme na ty jejich. Například: cožpak je vůbec možné zamilovat se do muže, který má mokasíny z proplétané kůže, ještě ke všemu „průjmové barvy“? Není. A přitom, ujišťuji vás, se to stává.Jednak proto, že láska je slepá, ale i proto, že naše neznalost v oblasti pánských bot je totální a dokonalá. Když vejde žena, samozřejmě omylem, do oddělení pánské obuvi, obvykle zívá. A prchá. Což je špatně. Strašlivě špatně. Spousta dívek hledajících manžela, nebo třeba jen přítele, by udělala dobře, kdyby se stala odbornicemi v oboru, protože pro slušný počet mužů je to může učinit neodolatelně žádoucími.
Pánové jsou obvykle vcelku dobře informovaní o tom, co nosí na nohou, aniž by přitom dosáhli extrémního případu herce Daniela Day-Lewise, který během jednoho roku dovolené od svých kinematografických aktivit docházel na hodiny za jistým florentským obuvníkem, aby se u něj naučil šít boty. Takže tedy, co si myslí muži o ženách, které jim umějí poradit při výběru bot? Asi totéž, co si myslí o těch, které na fotbale dokážou rozeznat ofsajd? Že jsou fantastické. Myslí si ale také, protože se stále jedná o muže, že ženy o tom nesmějí vědět o mnoho víc než oni, jinak začínají být nebezpečné. Avšak alespoň základní rozdělení je třeba znát. V nejhorším případě je to stále dobrý způsob seznámení.V tom nejlepším mu pak pomůžete vybrat i boty na jeho, totiž chci říci na vaši svatbu.
Pokud to dokážete, veďte v patrnosti některé základní rozdíly mezi mužem-milovníkem bot a ženou-milovnicí bot. Muž leští a kartáčuje své boty s láskou a zkušeností, zatímco my, jak známo, považujeme tuto činnost za nesnesitelně otravnou. Muž si cení bot, které dlouho vydrží, žena je nejraději neustále střídá. Konečně, na rozdíl od ženy, která si vybírá, jaké boty si vezme, podle okamžitého vnuknutí, muž má vždy velice přesnou představu o tom, jaké boty se hodí pro konkrétní situace: šněrovací do kanceláře, černé k slavnostním příležitostem, mokasíny pro volný čas, vyšší boty pro špatné počasí, jachtařské boty na loď a tak dále, s velkým smyslem pro praktično a v našich očích s žalostným nedostatkem fantazie. Ale je dobře, že to tak je: mládenci, extravagance ponechte nám!
Nicméně, soužití botofilů různého pohlaví je možné. Pro jeho úspěšné zahájení je dobré, aby žena měla zvládnuté základní vědomosti o světě pánských bot. Tudíž, drahé čtenářky, nezívejte a pěkně pokračujte v četbě. Najdete zde pět konverzačních témat, která způsobí, že tomu pánovi, co sedí proti vám, rozhodně vyrazíte dech.
Pánské boty se začaly odlišovat od dámských na konci 15. století. Obzvláště se říká, že všechno způsobila tělesná vada francouzského krále Karla VIII. Panovník, který byl na trůnu v letech 1493-1498, měl na každé noze šest prstů, a proto si objednával hranaté a velmi široké boty. Tato móda se pak rozšířila po celé Evropě a dorazila do Anglie: tam Jindřich VIII. A jeho dvůr měli podrážky široké 17 centimetrů! Čím širší podrážka,
tím byl nositel bohatší a mocnější.
V 18. století přišla řada na gigantické přezky, 19. století bylo svědkem hojných romantických ozdob, ale chvíle obratu směrem k moderní pánské botě nastala až na konci tohoto století. Evropa začíná dovážet americké modely, které v neustálých variacích přecházejí až do dnešních dnů. Hlavními modely jsou: Boston nebo Oxford (šněrovací polobotky), Bulldog (něco jako Oxford, ale dvoubarevné). Také mokasíny Loafer pocházejí se Spojených Států a původně byly součástí „preppies“, hodných hochů opouštějících Preparatory Schools čili přípravku.
Vysokým holínkám, populárním už v mnoha dobách, propadly akcie až na dno po druhé světové válce. Byly totiž příliš spojené s obrazem nacistů a fašistů. Ale kdo ví, zda dříve či později nebudou omilostněny.
Pánskou špičatou botu, která byla v módě v edvardiánské době, znovu oživili Teddy Boys v šedesátých letech – byl to signál neodandyizmu.
Kotníčková „pouštní“ bota Desert Boot pro volný čas (světlá, většinou z broušené kůže), přivedená na světlo světa v padesátýchletech, není ničím jiným než vyšlechtěnou verzí bot používaných oddíly Osmé armády generála Montgomeryho v Egyptě.
| Tweet |
