Když nechce chodit do školky…
Vanda Švehlová
10. 2. 2014
Maminka vleče za ruku malou holčičku. Ta svírá plyšáka a natahuje moldánky, až srdce usedá. Je pondělí ráno a ke školce se sbíhají či sjíždějí ve vozech další rodiče. Znáte tento obrázek? Určitě ano, ať už z pohledu dítěte, rodiče nebo prarodiče.
O tom, že školka není za trest, že dětem prospěje a že pomůže i rodičům, kteří potřebují chodit do práce a nemohou přitom spoléhat na babičku, která by pohlídala, snad není nutné psát. Druhá věc je, jestli se rodičům v poslední době daří děcka do školek umístit, ale o tom už bylo napsáno skutečně hodně, nebudeme se opakovat.
Tak v čem je tedy problém, že dítě školku odmítá? Možná v tom, v kolika letech dítě do školky poslat. Odpověď je jednoduchá: je to individuální, nicméně je dobré vědět pár věcí a zvážit je.
Dítě si do tří let hraje spíše samo, na svém „písečku“, nicméně v blízkém společenství druhých dětí. Od tří let je už schopno a ochotno spolupracovat se svými vrstevníky při společných hrách. V tomto ohledu je dětský kolektiv ve školce nenahraditelný. Holčičky a kluci se už od tří let mnohem lépe orientují v nejrůznějších emocích, rozumí jim a učí se s nimi v kolektivu zacházet. Školka také poskytuje jistý řád a režim, který může některým dětem rovněž vyloženě prospět.
Najdou se však i odpůrci, kteří tvrdí, že je užitečné odkládat nástup dítěte do předškolního zařízení, jak jen to jde. Svoji nechuť zdůvodňují tím, že dítě nemusí brzy ráno vstávat, nemusí spát po obědě a přizpůsobovat svůj biorytmus ostatním. Fajn, i na tom možná něco je. I když to trochu zavání „americkým liberalismem“.
“Myslím, že je lepší věnovat se svému dítěti co nejvíce, pokud to je možné, v rodině, na nástup do kolektivu je času dost,“ namítá dvaatřicetiletá Marcela, matka tříapůlleté Sandry. „Do školy bude muset chodit, takže se snažíme co nejvíce oddálit její odchod z domova. Do práce chodit nemusím, živí nás manžel, a tak všechen svůj čas věnuji dceři. Mám z toho dobrý pocit a nelituji toho. Učitelky na děti nemají tolik času, což je logické, ale svým způsobem mi to vadí, a proto jsme se s manželem rozhodli právě takto.“
Ten nejdůležitější triumf si nechává Marcela nakonec: „Hlavně ale odpadnou srdceryvné scény, kdy dítě ráno nechce od mámy a musí. Odjakživa mi trhalo srdce, když jsem viděla, jak v mrazivém počasí matka táhne uřvaného syna nebo dceru do školky, dítě je nešťastné, škobrtá za ní nebo ho matka násilím rve z auta. Sama jsem to zažila, vím, o čem mluvím. Myslím, že je na to brzy, že dítě musí psychicky dozrát, aby mu odloučení od rodičů nečinilo potíže.“
Pokud se vám podaří dohodnout se s vedením školky, zkuste to udělat tak, aby dítě chodilo do školky pouze v dopoledních hodinách, než si zvykne.
“Osvědčilo se mi to, Patrik chodil po obědě domů, ve školce nespal, odpoledne jsme ještě stihli výlet nebo návštěvu babičky. Ráno jsem ho vodila do školky až na poslední chvíli, aby tam byl pouhé čtyři hodiny a zvykl si na cizí lidi v pohodě, nenásilně.“
Matka dvou dětí, Helena, se usmívá: „Kristýna se do školky těšila, byla nadšená, že si pohraje s jinými dětmi a novými hračkami. Když jsem vodila za další dva roky do stejné školy syna Tomáše, neobešlo se to bez slziček. Stejná školka, stejná rodina, a přesto každé dítě reagovalo po svém. Dnes už oba chodí na druhý stupeň základní školy a nikdo by neřekl, že mezi nimi byl v útlém dětství, pokud jde o začlenění mezi ostatní děti, tak velký rozdíl.“
Jaké máte se začleněním dětí do předškolních zařízení zkušenosti vy?
zdroj obrázku:
http://www.publicdomainpictures.net/view-image.php?image=49887&picture=houpaci-kun-klipart
10. 2. 2014
Maminka vleče za ruku malou holčičku. Ta svírá plyšáka a natahuje moldánky, až srdce usedá. Je pondělí ráno a ke školce se sbíhají či sjíždějí ve vozech další rodiče. Znáte tento obrázek? Určitě ano, ať už z pohledu dítěte, rodiče nebo prarodiče. O tom, že školka není za trest, že dětem prospěje a že pomůže i rodičům, kteří potřebují chodit do práce a nemohou přitom spoléhat na babičku, která by pohlídala, snad není nutné psát. Druhá věc je, jestli se rodičům v poslední době daří děcka do školek umístit, ale o tom už bylo napsáno skutečně hodně, nebudeme se opakovat.
Tak v čem je tedy problém, že dítě školku odmítá? Možná v tom, v kolika letech dítě do školky poslat. Odpověď je jednoduchá: je to individuální, nicméně je dobré vědět pár věcí a zvážit je.
Dítě si do tří let hraje spíše samo, na svém „písečku“, nicméně v blízkém společenství druhých dětí. Od tří let je už schopno a ochotno spolupracovat se svými vrstevníky při společných hrách. V tomto ohledu je dětský kolektiv ve školce nenahraditelný. Holčičky a kluci se už od tří let mnohem lépe orientují v nejrůznějších emocích, rozumí jim a učí se s nimi v kolektivu zacházet. Školka také poskytuje jistý řád a režim, který může některým dětem rovněž vyloženě prospět.
Najdou se však i odpůrci, kteří tvrdí, že je užitečné odkládat nástup dítěte do předškolního zařízení, jak jen to jde. Svoji nechuť zdůvodňují tím, že dítě nemusí brzy ráno vstávat, nemusí spát po obědě a přizpůsobovat svůj biorytmus ostatním. Fajn, i na tom možná něco je. I když to trochu zavání „americkým liberalismem“.
“Myslím, že je lepší věnovat se svému dítěti co nejvíce, pokud to je možné, v rodině, na nástup do kolektivu je času dost,“ namítá dvaatřicetiletá Marcela, matka tříapůlleté Sandry. „Do školy bude muset chodit, takže se snažíme co nejvíce oddálit její odchod z domova. Do práce chodit nemusím, živí nás manžel, a tak všechen svůj čas věnuji dceři. Mám z toho dobrý pocit a nelituji toho. Učitelky na děti nemají tolik času, což je logické, ale svým způsobem mi to vadí, a proto jsme se s manželem rozhodli právě takto.“
Ten nejdůležitější triumf si nechává Marcela nakonec: „Hlavně ale odpadnou srdceryvné scény, kdy dítě ráno nechce od mámy a musí. Odjakživa mi trhalo srdce, když jsem viděla, jak v mrazivém počasí matka táhne uřvaného syna nebo dceru do školky, dítě je nešťastné, škobrtá za ní nebo ho matka násilím rve z auta. Sama jsem to zažila, vím, o čem mluvím. Myslím, že je na to brzy, že dítě musí psychicky dozrát, aby mu odloučení od rodičů nečinilo potíže.“
Pokud se vám podaří dohodnout se s vedením školky, zkuste to udělat tak, aby dítě chodilo do školky pouze v dopoledních hodinách, než si zvykne.
“Osvědčilo se mi to, Patrik chodil po obědě domů, ve školce nespal, odpoledne jsme ještě stihli výlet nebo návštěvu babičky. Ráno jsem ho vodila do školky až na poslední chvíli, aby tam byl pouhé čtyři hodiny a zvykl si na cizí lidi v pohodě, nenásilně.“
Matka dvou dětí, Helena, se usmívá: „Kristýna se do školky těšila, byla nadšená, že si pohraje s jinými dětmi a novými hračkami. Když jsem vodila za další dva roky do stejné školy syna Tomáše, neobešlo se to bez slziček. Stejná školka, stejná rodina, a přesto každé dítě reagovalo po svém. Dnes už oba chodí na druhý stupeň základní školy a nikdo by neřekl, že mezi nimi byl v útlém dětství, pokud jde o začlenění mezi ostatní děti, tak velký rozdíl.“
Jaké máte se začleněním dětí do předškolních zařízení zkušenosti vy?
zdroj obrázku:
http://www.publicdomainpictures.net/view-image.php?image=49887&picture=houpaci-kun-klipart
| Tweet |
