Máte společný účet?
Jana Kučerová
6. 10. 2013
Manželství a společné peníze. Jedno od druhého nelze oddělit. Nebo ano?
“Můj manžel má svůj vlastní účet, platí veškeré platby, ale já si musím na sebe vydělat sama,“ posteskla si sedmatřicetiletá Helena.
“Jsem sice ráda, že on utáhne nájem a další účty, ale na druhou stranu mi to přijde divné. Brali jsme se už před pěti lety a nemohu si na to pořád zvyknout. Mám nějaké peníze bokem, ale za půl roku mi dojde mateřská a nevím, jestli se mi podaří sehnat práci. Snažila jsem se o tom s Martinem mluvit a vysvětlit mu, že se mi to takhle nelíbí. On má pocit, že když zatím všechno platí sám, tak dělá víc než já a je to tak v pořádku. S mým prvním manželem jsem byla taky se starším synem na mateřské, vydělával míň než Martin, ale všechny peníze dal do rodiny. Myslím, že umím dobře hospodařit, dřív jsem vyšla s menšími penězi, tak mě mrzí, když mi manžel nedůvěřuje. Jsem pro, aby měl každý z manželů své kapesné, ale tohle hraničí s omezováním. Jak se mám bránit? Rozvádět se nechci.“
Záleží vždy na konkrétní situaci, na konkrétní výši příjmů – a především na tom, jak se manželé dohodnou. Jsou rodiny, kde každý z manželů má vymezenu určitou sféru vlivu – hradí jídlo, ošacení, záliby, zatímco ten druhý na sebe bere náklady spojené s bydlením, hradí zálohy na plyn či elektřinu a pořizuje také benzín. Problém je, když má jeden nižší příjmy než druhý a nebo se dostane do finančních potíží.
“Takhle jsme to měli my a když jsem přišla o práci, najednou nastal problém, museli jsme se pak s manželem dohodnout jinak, a táhli jsme to všechno z jednoho platu. Asi je lepší dát peníze na jednu hromadu a společně rozhodovat o výdajích. Asi se k tomu stejně jednou dopracujeme, zatím je to tak, že manžel, který je na mateřské dovolené, platí jídlo, já ten zbytek. Bydlíme v bytě, který máme v osobním vlastnictví, tak si nestěžuji, ale poplatky, pojištění a výdaje spojené s výchovou a vzděláním dětí jsou v součtu docela vysoké. Zatím na to mám.“>
Co rodina, to vlastní předpis na to, aby rozpočet fungoval. Někdo přejímá automaticky vzor, který si odnes ze své rodiny, další se ochotně přizpůsobí novému modelu, protože si uvědomí, že systém jeho partnera má víc výhod, než ten, na který byl dosud zvyklý.
Obálkové systémy jsou dnes už téměř překonané, spousta z nás dostává peníze na účet, a tak finanční hotovost, kterou skutečně držíme v ruce, bývá mnohem nižší, než tomu bylo dříve. Spoustu plateb provádíme automaticky, převodem z účtu na účet, a tak jde o to, jaké kdo nastaví platební příkazy, kolik kdo vybere v hotovosti a jak se uspořádá finanční hospodaření s ohledem na co nejnižší náklady s tím spojené. Ono mít několik účtů v bankách a vyhazovat peníze z okna na bankovních poplatcích je nesmysl, takže i s ohledem na to je dobré si dobře promyslet, kdo co uhradí a z jakého účtu půjdou platby.
“Máme tři děti, víme, o čem to je, a tak nás okolnosti donutily dát peníze dohromady, ale nedělá nám to potíže,ů říká dvaatřicetiletá Jana. ůOba pak spočítáme, kolik peněz nám zbyde, a ty si pak spravedlivě rozdělíme. Manžel miluje fotbal a lyžuje, takže někdy se vzdám svých peněz, aby si mohl koupit lepší vybavení. Sama si zajdu jednou za čas na kosmetiku, nesportuji, knihy miluju, ale chodím do knihovny. Jiné to bude, až nastoupím do práce, to si budu muset koupit lepší oblečení. Zatím nemám tak velké nároky. Doteď jsem nakupovala na tržnicích nebo jsem si sem tam něco spíchla.“
Ztráta či změna zaměstnání, nemoc, mateřská dovolená – to vše jsou vlivy, které rodinným hospodařením pořádně zamíchají nejen co do výše příjmů, ale také pokud jde o to, jak který z partnerů participuje na pokrytí těchto výdajů.
“Kupovali jsme s manželem dům, já do toho vložila jeden milion korun, a tak mi připadá spravedlivé, že manžel nyní splácí hypotéku,“ říká pětačtyřicetiletá podnikatelka. „Mám slušný příjem, a tak si můžeme díky tomu dopřát dvakrát do roka zahraniční dovolenou. Pokud by mi poklesly příjmy, tak bychom se bez toho nejspíš obešli. Manžel pracuje v bankovní sféře, vydělá také velmi slušně, a protože má stabilní příjem, je to on, kdo měsíc co měsíc splácí hypotéku, nemusíme to hlídat a dávat si pozor, jestli je na účtu dost peněz. Skvěle nám to vyhovuje, myslím, že tenhle systém je dobrý pro rodiny, které mají podobně nastavené příjmy a výdaje jako my. Obálky vyhovovaly generaci našich rodičů – dnes si neumím představit, že bychom peníze v obálkách celý měsíc nebo dokonce delší dobu udrželi. Mění se skoro vše okolo nás a tohle je přežitek. Platíme kartou, je to mnohem výhodnější než tahat s sebou peníze. Těžko bychom plnili obálky. Je to zastaralé. A člověka to víc láká utrácet.“
Julie, která si nerada odpírá jakoukoli módní novinku, pokud jde o oblečení, vidí v platební kartě skryté „ďáblovo kopýtko“.
Trvalo mi docela dlouho, než jsem se naučila ovládat trochu své utrácení,“ přiznává.
Někdy se mi stalo, že jsem peníze na účtě rozfofrovala během několika dní a pak jsem si musela půjčit od kamarádek a od mámy, aby to manžel nevěděl. Platit kartou je snadné, peníze nevidíte, nemusíte je vyndavat z peněženky, a tak vás to svádí k představě, že vlastně nic neplatíte. Takže přihodíte ještě tenhle kousek na ramínku, pak tenhle, a moc starostí s tím, co bude na účtu za týden, si neděláte. Na to jsem párkrát dojela. S manželem každý hospodaříme za své, ale oběma nám to vyhovuje. Na společné výdaje se skládáme, respektive já převádím každý měsíc požadovanou částku na jeho účet, a zbytek si nechám.“
A jak to máte s rodinnými financemi vy? Dělíte se o výdaje nebo dáte nejprve peníze na jednu hromádku a pak z ní berete podle toho, jak kdo potřebujete? Možná znáte nějaký fígl, jak ušetřit nebo jak si platby rozdělit, a nabídnete ho našim čtenářkám! Děkujeme za vaše poznatky a tipy :-)
zdroj obrázku
6. 10. 2013
Manželství a společné peníze. Jedno od druhého nelze oddělit. Nebo ano?“Můj manžel má svůj vlastní účet, platí veškeré platby, ale já si musím na sebe vydělat sama,“ posteskla si sedmatřicetiletá Helena.
“Jsem sice ráda, že on utáhne nájem a další účty, ale na druhou stranu mi to přijde divné. Brali jsme se už před pěti lety a nemohu si na to pořád zvyknout. Mám nějaké peníze bokem, ale za půl roku mi dojde mateřská a nevím, jestli se mi podaří sehnat práci. Snažila jsem se o tom s Martinem mluvit a vysvětlit mu, že se mi to takhle nelíbí. On má pocit, že když zatím všechno platí sám, tak dělá víc než já a je to tak v pořádku. S mým prvním manželem jsem byla taky se starším synem na mateřské, vydělával míň než Martin, ale všechny peníze dal do rodiny. Myslím, že umím dobře hospodařit, dřív jsem vyšla s menšími penězi, tak mě mrzí, když mi manžel nedůvěřuje. Jsem pro, aby měl každý z manželů své kapesné, ale tohle hraničí s omezováním. Jak se mám bránit? Rozvádět se nechci.“
Záleží vždy na konkrétní situaci, na konkrétní výši příjmů – a především na tom, jak se manželé dohodnou. Jsou rodiny, kde každý z manželů má vymezenu určitou sféru vlivu – hradí jídlo, ošacení, záliby, zatímco ten druhý na sebe bere náklady spojené s bydlením, hradí zálohy na plyn či elektřinu a pořizuje také benzín. Problém je, když má jeden nižší příjmy než druhý a nebo se dostane do finančních potíží.
“Takhle jsme to měli my a když jsem přišla o práci, najednou nastal problém, museli jsme se pak s manželem dohodnout jinak, a táhli jsme to všechno z jednoho platu. Asi je lepší dát peníze na jednu hromadu a společně rozhodovat o výdajích. Asi se k tomu stejně jednou dopracujeme, zatím je to tak, že manžel, který je na mateřské dovolené, platí jídlo, já ten zbytek. Bydlíme v bytě, který máme v osobním vlastnictví, tak si nestěžuji, ale poplatky, pojištění a výdaje spojené s výchovou a vzděláním dětí jsou v součtu docela vysoké. Zatím na to mám.“>
Co rodina, to vlastní předpis na to, aby rozpočet fungoval. Někdo přejímá automaticky vzor, který si odnes ze své rodiny, další se ochotně přizpůsobí novému modelu, protože si uvědomí, že systém jeho partnera má víc výhod, než ten, na který byl dosud zvyklý.
Obálkové systémy jsou dnes už téměř překonané, spousta z nás dostává peníze na účet, a tak finanční hotovost, kterou skutečně držíme v ruce, bývá mnohem nižší, než tomu bylo dříve. Spoustu plateb provádíme automaticky, převodem z účtu na účet, a tak jde o to, jaké kdo nastaví platební příkazy, kolik kdo vybere v hotovosti a jak se uspořádá finanční hospodaření s ohledem na co nejnižší náklady s tím spojené. Ono mít několik účtů v bankách a vyhazovat peníze z okna na bankovních poplatcích je nesmysl, takže i s ohledem na to je dobré si dobře promyslet, kdo co uhradí a z jakého účtu půjdou platby.
“Máme tři děti, víme, o čem to je, a tak nás okolnosti donutily dát peníze dohromady, ale nedělá nám to potíže,ů říká dvaatřicetiletá Jana. ůOba pak spočítáme, kolik peněz nám zbyde, a ty si pak spravedlivě rozdělíme. Manžel miluje fotbal a lyžuje, takže někdy se vzdám svých peněz, aby si mohl koupit lepší vybavení. Sama si zajdu jednou za čas na kosmetiku, nesportuji, knihy miluju, ale chodím do knihovny. Jiné to bude, až nastoupím do práce, to si budu muset koupit lepší oblečení. Zatím nemám tak velké nároky. Doteď jsem nakupovala na tržnicích nebo jsem si sem tam něco spíchla.“
Ztráta či změna zaměstnání, nemoc, mateřská dovolená – to vše jsou vlivy, které rodinným hospodařením pořádně zamíchají nejen co do výše příjmů, ale také pokud jde o to, jak který z partnerů participuje na pokrytí těchto výdajů.
“Kupovali jsme s manželem dům, já do toho vložila jeden milion korun, a tak mi připadá spravedlivé, že manžel nyní splácí hypotéku,“ říká pětačtyřicetiletá podnikatelka. „Mám slušný příjem, a tak si můžeme díky tomu dopřát dvakrát do roka zahraniční dovolenou. Pokud by mi poklesly příjmy, tak bychom se bez toho nejspíš obešli. Manžel pracuje v bankovní sféře, vydělá také velmi slušně, a protože má stabilní příjem, je to on, kdo měsíc co měsíc splácí hypotéku, nemusíme to hlídat a dávat si pozor, jestli je na účtu dost peněz. Skvěle nám to vyhovuje, myslím, že tenhle systém je dobrý pro rodiny, které mají podobně nastavené příjmy a výdaje jako my. Obálky vyhovovaly generaci našich rodičů – dnes si neumím představit, že bychom peníze v obálkách celý měsíc nebo dokonce delší dobu udrželi. Mění se skoro vše okolo nás a tohle je přežitek. Platíme kartou, je to mnohem výhodnější než tahat s sebou peníze. Těžko bychom plnili obálky. Je to zastaralé. A člověka to víc láká utrácet.“
Julie, která si nerada odpírá jakoukoli módní novinku, pokud jde o oblečení, vidí v platební kartě skryté „ďáblovo kopýtko“.
Trvalo mi docela dlouho, než jsem se naučila ovládat trochu své utrácení,“ přiznává.
Někdy se mi stalo, že jsem peníze na účtě rozfofrovala během několika dní a pak jsem si musela půjčit od kamarádek a od mámy, aby to manžel nevěděl. Platit kartou je snadné, peníze nevidíte, nemusíte je vyndavat z peněženky, a tak vás to svádí k představě, že vlastně nic neplatíte. Takže přihodíte ještě tenhle kousek na ramínku, pak tenhle, a moc starostí s tím, co bude na účtu za týden, si neděláte. Na to jsem párkrát dojela. S manželem každý hospodaříme za své, ale oběma nám to vyhovuje. Na společné výdaje se skládáme, respektive já převádím každý měsíc požadovanou částku na jeho účet, a zbytek si nechám.“
A jak to máte s rodinnými financemi vy? Dělíte se o výdaje nebo dáte nejprve peníze na jednu hromádku a pak z ní berete podle toho, jak kdo potřebujete? Možná znáte nějaký fígl, jak ušetřit nebo jak si platby rozdělit, a nabídnete ho našim čtenářkám! Děkujeme za vaše poznatky a tipy :-)
zdroj obrázku
| Tweet |
