Nebýt mě, kamarádka nemá dítě!
Zuzule
2. 10. 2013
Před rokem jsem chtěla prodat byt. Dost jsme na to spěchali, dali jsme inzerát do všech novin a časopisů. Přes realitku jsme prodávat nechtěli, vzali by nás na hůl. Už jsme potřebovali podepsat kupní smlouvu na větší byt a složit zálohu, ale jak, když byt pořád nebyl prodaný?
Jednou odpoledne jsem zavolala do rádia, které u nás vysílá, a kde byla bezplatná inzerce. Prostě mě to jen tak napadlo, že bych to měla vyzkoušet. Nabídla jsem byt. Cenu jsem nedala, jen číslo na sebe.
Asi za deset minut se ozval první zájemce. Řekla jsem mu, kde byt leží, ale neměl zájem, na sídliště nechtěl. Další zavolali hned po něm, těm se zase nezdála cena. Najednou mi přišla esemeska: „Než ten byt prodáte, chtěl bych vás navštívit. Moc rád vás poznám.“
Zrovna jsem se rozváděla, na vztahy jsem nemyslela, ale tyhle slova mi nešly z hlavy. Nejdřív jsem myslela, že je to fórek od kamarádů z práce, ale ti nevěděli, že jsem dala inzerát do rádia! Nedalo mi to, tak jsem na zprávu odepsala. Napsala jsem, že je to asi omyl, že prodávám byt. Do půlhodiny přišla odpověď: „Přitahuje mě váš hlas, chci vás poznat blíž! Navrhněte, co dál!“
Nevěděla jsem, jestli je to hloupý vtípek nebo jestli to někdo myslí vážně. Měla jsem starosti se zařizováním bydlení, ale tohle bylo tak zvláštní!
Chtěla jsem přijít na to, kdo to je. Tak jsem napsala, že nevím, o koho jde, ale že bychom mohli zajít na kafe. Nepočítala jsem s tím, že se ještě ozve, ale napsal, že se mu to hodí a že přijde rád.
Dohodli jsme se, že se sejdeme na náměstí v jedné útulné kavárně. Čím víc se ale blížilo datum, tím míň se mi tam chtělo. Měla jsem hromadu starostí a k tomu jsem musela jet na služebku. Tak jsem tam nastrčila kamarádku. Řekla jsem jí, o co jde a že nemám čas ani chuť se někde s někým vybavovat. Tak to taky bylo.
Nevadilo jí to, je společenská, má ráda legraci a zajímavé lidi, tak šla.
Jak to dopadlo? Líp, než bych já optimista čekala! Bydlím v novém bytě, a jsem moc spokojená.
Kamarádka Hanka, která mě v kavárně zastoupila, za tři měsíce porodí své první miminko. Prý to byla s Patrikem, který pozval na rande mě, láska na první pohled! Nejdřív mu nic neřekla, ale na třetí schůzce se přiznala, že tu textovku nedostala ona. To ale Patrikovi nevadilo, oba si od začátku moc rozuměli a já mám radost, že jsem mohla dvěma lidem pomoci. Patrik je fajn. Říkal, že se mu můj hlas líbil, a že to zkusil. Chyběl mu vztah a nerad se seznamoval někde na ulici. Taky to byl z jeho strany momentální nápad, ale vyšel! Moc jim oběma přeji, aby jim to klapalo. A na jejich mimčo, které by nebylo, kdybych nezavolala do rádia, se taky moc těším :-)
O životě často rozhoduje jen náhoda…
zdroj obrázku
2. 10. 2013
Před rokem jsem chtěla prodat byt. Dost jsme na to spěchali, dali jsme inzerát do všech novin a časopisů. Přes realitku jsme prodávat nechtěli, vzali by nás na hůl. Už jsme potřebovali podepsat kupní smlouvu na větší byt a složit zálohu, ale jak, když byt pořád nebyl prodaný? Jednou odpoledne jsem zavolala do rádia, které u nás vysílá, a kde byla bezplatná inzerce. Prostě mě to jen tak napadlo, že bych to měla vyzkoušet. Nabídla jsem byt. Cenu jsem nedala, jen číslo na sebe.
Asi za deset minut se ozval první zájemce. Řekla jsem mu, kde byt leží, ale neměl zájem, na sídliště nechtěl. Další zavolali hned po něm, těm se zase nezdála cena. Najednou mi přišla esemeska: „Než ten byt prodáte, chtěl bych vás navštívit. Moc rád vás poznám.“
Zrovna jsem se rozváděla, na vztahy jsem nemyslela, ale tyhle slova mi nešly z hlavy. Nejdřív jsem myslela, že je to fórek od kamarádů z práce, ale ti nevěděli, že jsem dala inzerát do rádia! Nedalo mi to, tak jsem na zprávu odepsala. Napsala jsem, že je to asi omyl, že prodávám byt. Do půlhodiny přišla odpověď: „Přitahuje mě váš hlas, chci vás poznat blíž! Navrhněte, co dál!“
Nevěděla jsem, jestli je to hloupý vtípek nebo jestli to někdo myslí vážně. Měla jsem starosti se zařizováním bydlení, ale tohle bylo tak zvláštní!
Chtěla jsem přijít na to, kdo to je. Tak jsem napsala, že nevím, o koho jde, ale že bychom mohli zajít na kafe. Nepočítala jsem s tím, že se ještě ozve, ale napsal, že se mu to hodí a že přijde rád.
Dohodli jsme se, že se sejdeme na náměstí v jedné útulné kavárně. Čím víc se ale blížilo datum, tím míň se mi tam chtělo. Měla jsem hromadu starostí a k tomu jsem musela jet na služebku. Tak jsem tam nastrčila kamarádku. Řekla jsem jí, o co jde a že nemám čas ani chuť se někde s někým vybavovat. Tak to taky bylo.
Nevadilo jí to, je společenská, má ráda legraci a zajímavé lidi, tak šla.
Jak to dopadlo? Líp, než bych já optimista čekala! Bydlím v novém bytě, a jsem moc spokojená.
Kamarádka Hanka, která mě v kavárně zastoupila, za tři měsíce porodí své první miminko. Prý to byla s Patrikem, který pozval na rande mě, láska na první pohled! Nejdřív mu nic neřekla, ale na třetí schůzce se přiznala, že tu textovku nedostala ona. To ale Patrikovi nevadilo, oba si od začátku moc rozuměli a já mám radost, že jsem mohla dvěma lidem pomoci. Patrik je fajn. Říkal, že se mu můj hlas líbil, a že to zkusil. Chyběl mu vztah a nerad se seznamoval někde na ulici. Taky to byl z jeho strany momentální nápad, ale vyšel! Moc jim oběma přeji, aby jim to klapalo. A na jejich mimčo, které by nebylo, kdybych nezavolala do rádia, se taky moc těším :-)
O životě často rozhoduje jen náhoda…
zdroj obrázku
| Tweet |
