Modelky a retuš
Vanda Švehlová
19. 2. 2015
Jsou to asi 2 dny, kdy jsem viděla na webu fotografii světoznámé modelky, která se už přehoupla přes čtyřicítku. A pozor, v plavkách, bez retuše! Vypadala velmi dobře, ale lehce povadlá pokožka na břiše se nedala jen tak přehlédnout. Bavila jsem se o tom s kamarádkami, slovo dalo slovo. Všechny do jedné před touto modelkou smekáme. Proč? Protože má odvahu být sama sebou.
Internet je plný vyretušovaných tváří, upravených těl, dokonalých postav a ještě dokonalejších tváří. Opravdu jsou tak dokonalé? Kdy je jejich krása dílem božím a kdy vypomůže šikovný program, který si pohraje s nedokonalými partiemi a jako mávnutím kouzelného proutku je upraví tak, že jim nelze nic vytknout?
Těmhle hrátkám s retuší se mohu jenom smát. Ale jen do chvíle, kdy si uvědomím, že hromada mladých holek té „kráse“ věří. No, možná tuší, že se tu a tam dá něco poopravit, vylepšit, ale svět dokonalé krásy mnohé z nich fascinuje natolik, že nejsou schopny rozeznat realitu od přikrášlené pohádky.
Já to taky nepoznám. Já taky nevím, jestli má ta či ona známá osobnost skutečně tak štíhlé boky neb dokonalou pokožku! Jak to mám vědět, když jsem ji neviděla ani v plavkách, ani zblízka? Jenže zatímco mně je to fuk a nehloubám, jak to v reálu, hromada mladých holek těmhle fotkám věří. Protože jim věřit chce. Iluze dokonalosti odjakživa fascinovala!
Kdysi byly v dětských pokojíčcích vylepené fotky idolů – herci, herečky, zpěváci. Plakáty z časopisů, snímky vystřižené bůhvíodkud. Jenže tady to nebylo o dokonalých parametrech, obdivovali jsme přirozenou krásu. Zpěvačky sice měly trvalou nebo odbarvené vlasy, ale rozhodně to nebyl podvod. Věděli jsme o tom, tyhle zásahy byly nezpochybnitelné a to je fér. A zpěváci, ti vypadali tehdy v našich očích úžasně, prostě krasavci. Sice totalitní, ale byli to od pohledu chlapi.
Stokrát, tisíckrát můžete anorektičce říkat, že musí jíst, že není obézní, že je naopak až nehezky štíhlá. Ne, nepřesvědčíte ji. I když jse o poruchu příjmu potravy, myslím si, že nebýt honby za ultrahubenými těly, nebylo by jich tolik. Nebo mezi námi žily anorektičky i před 20, 30 lety a my to nepoznali? Těžko říct, nikdy jsem to, jak kdo vypadá, nesledovala.
Ale některé hlášky na sociálních sítích, které tyto mladé dívky trousí, mě skutečně děsí. Co je in a co je nepřípustné. Jak mají vypadat „štíhlé nohy a jak ploché břicho“. Přesné parametry a ukazatele.
Asi je těžké obstát a chce to odvahu říct: já na hubený nohy nehraju, mám namakaný lejtka ze sportu a taky budu mít jednou silný ruce, máme je v mámině linii všechny ženské, už od prabáby.
Ono to ale jinak nejde. Kdysi moje kolegyně v práci, holka krev a mlíko, v době, kdy slovo anorexie nikdo neznal, poznamenala. „No co, já vím, že mám silný nohy, ale co s tím nadělám? Jiný nemám. A můžu bejt ráda, že jsou zdravý.“
Kritikům tehdy vzala vítr z plachet. Bylo to krátce poté, co k nám do kanceláře nastoupila. Jestli se ti líbím, ber, jestli ne, nech být. Tak nějak bych její sebekritiku a následně pochvalu shrnula do jedné stručné věty.
A proto dávám palec nahoru, když je někdo sám sebou, respektuje svůj věk, svoji postavu, tvář, zkušenosti, svůj život, a neklame okolí, které často klamáno být chce.
zdroj foto:
http://www.publicdomainpictures.net/view-image.php?image=34575&picture=bikini-girl-silhouette
19. 2. 2015
Jsou to asi 2 dny, kdy jsem viděla na webu fotografii světoznámé modelky, která se už přehoupla přes čtyřicítku. A pozor, v plavkách, bez retuše! Vypadala velmi dobře, ale lehce povadlá pokožka na břiše se nedala jen tak přehlédnout. Bavila jsem se o tom s kamarádkami, slovo dalo slovo. Všechny do jedné před touto modelkou smekáme. Proč? Protože má odvahu být sama sebou.Internet je plný vyretušovaných tváří, upravených těl, dokonalých postav a ještě dokonalejších tváří. Opravdu jsou tak dokonalé? Kdy je jejich krása dílem božím a kdy vypomůže šikovný program, který si pohraje s nedokonalými partiemi a jako mávnutím kouzelného proutku je upraví tak, že jim nelze nic vytknout?
Těmhle hrátkám s retuší se mohu jenom smát. Ale jen do chvíle, kdy si uvědomím, že hromada mladých holek té „kráse“ věří. No, možná tuší, že se tu a tam dá něco poopravit, vylepšit, ale svět dokonalé krásy mnohé z nich fascinuje natolik, že nejsou schopny rozeznat realitu od přikrášlené pohádky.
Já to taky nepoznám. Já taky nevím, jestli má ta či ona známá osobnost skutečně tak štíhlé boky neb dokonalou pokožku! Jak to mám vědět, když jsem ji neviděla ani v plavkách, ani zblízka? Jenže zatímco mně je to fuk a nehloubám, jak to v reálu, hromada mladých holek těmhle fotkám věří. Protože jim věřit chce. Iluze dokonalosti odjakživa fascinovala!
Kdysi byly v dětských pokojíčcích vylepené fotky idolů – herci, herečky, zpěváci. Plakáty z časopisů, snímky vystřižené bůhvíodkud. Jenže tady to nebylo o dokonalých parametrech, obdivovali jsme přirozenou krásu. Zpěvačky sice měly trvalou nebo odbarvené vlasy, ale rozhodně to nebyl podvod. Věděli jsme o tom, tyhle zásahy byly nezpochybnitelné a to je fér. A zpěváci, ti vypadali tehdy v našich očích úžasně, prostě krasavci. Sice totalitní, ale byli to od pohledu chlapi.
Stokrát, tisíckrát můžete anorektičce říkat, že musí jíst, že není obézní, že je naopak až nehezky štíhlá. Ne, nepřesvědčíte ji. I když jse o poruchu příjmu potravy, myslím si, že nebýt honby za ultrahubenými těly, nebylo by jich tolik. Nebo mezi námi žily anorektičky i před 20, 30 lety a my to nepoznali? Těžko říct, nikdy jsem to, jak kdo vypadá, nesledovala.
Ale některé hlášky na sociálních sítích, které tyto mladé dívky trousí, mě skutečně děsí. Co je in a co je nepřípustné. Jak mají vypadat „štíhlé nohy a jak ploché břicho“. Přesné parametry a ukazatele.
Asi je těžké obstát a chce to odvahu říct: já na hubený nohy nehraju, mám namakaný lejtka ze sportu a taky budu mít jednou silný ruce, máme je v mámině linii všechny ženské, už od prabáby.
Ono to ale jinak nejde. Kdysi moje kolegyně v práci, holka krev a mlíko, v době, kdy slovo anorexie nikdo neznal, poznamenala. „No co, já vím, že mám silný nohy, ale co s tím nadělám? Jiný nemám. A můžu bejt ráda, že jsou zdravý.“
Kritikům tehdy vzala vítr z plachet. Bylo to krátce poté, co k nám do kanceláře nastoupila. Jestli se ti líbím, ber, jestli ne, nech být. Tak nějak bych její sebekritiku a následně pochvalu shrnula do jedné stručné věty.
A proto dávám palec nahoru, když je někdo sám sebou, respektuje svůj věk, svoji postavu, tvář, zkušenosti, svůj život, a neklame okolí, které často klamáno být chce.
zdroj foto:
http://www.publicdomainpictures.net/view-image.php?image=34575&picture=bikini-girl-silhouette
| Tweet |
