Svět slov

Vyhledávání

Moudrosti do hrsti

Zdárná rodina je ten nejkrásnější dar Boží. Já bych ji přirovnala k naladěné lyře: každá struna jiný tón, a přece vspolku nejčistší souhlas.
(Božena Němcová)

Holubi

Andaa
22. 10. 2009
HolubiDyž mě bylo šest roků, byl můj milovaný strejdánek na vojně. Měla sem ho moc ráda a bylo mňa po něm moc smutno. Ani si nedokážete představit, jak sem sa zaradovala, dyž mně mamka jednú řekla, že pojedeme strejdu navštívit. Moc sem sa na něho těšila a taky na tú dlúhú cestu vlakem, dyť sme jeli až do Českých Budějovic.

V Brně vlak dlúho čekal a tož mě mamka řekla ať nikde nechodím, že skočí na peron kúpit něco na další cestu. Dívala sem sa z okna, jak mamka stojí řadu u stánku, a volala sem na ňu ať mě kúpí limosáčky. (Dycky sme si jich kupovali dyž sme jeli do Brna a eště dnes sa mně sbíhajú sliny, dyž si na ně spomenu.)

Mamka na mě zamávala a v tem hrc, drc, vlak sa rozjél. Já sem začala řvat, jak dyž mňa na nože berú, mamka sa rozběhla za vlakem a křičela. Zastavtééé, mám tam děcko. V tem sem viděla jak jí cosi jeden nádražák říká a mamka sa zastavila. Za mnú vešel průvodčí a řekl, abych sa nebála, že ten vagon enom přepřahujú a že mamce nikde neujedu. No, já sem sa bála až do téj doby, než mamka došla a poutírala mě slzičky. Potom už sa ode mňa nehnula ani na krok.

Stejně sem usnula, zbudila sem sa až v Budějovicích. Tam už nás čekal strejda, ale já sem za ním nechtěla jít. Bála sem sa teho vojáčka, ale jak mě chytíl do náručí a začal na mě mluvit, strach ustúpil a já sem sa ho držela jak klíště.

Potom sme šli na oběd a já sem si připadala strašně důležitá. Dyž došel čísník a ptal sa co si dáme k pití, tož sem hneď řekla sodovku, protože sem měla strašnú žízeň. Strejda neřekl nic, enom sa zasmíl a prý je zvědavý esli ju vypiju. Nevěděla sem, proč bych ju neměla pit, dyž sem tú žlutú aj červenú měla moc ráda. Enomže čísník mě donésl bílú vodu s bublinkama. Napila sem sa a udiveno sem číšníkovi řekla, že chcu žlutú a túto ať si odnese. Číšník sa na mě divno podíval a v tem řekl strejda. „Doneste slečně limču”. To slovo sa mě zalíbilo a čekala sem, co to bude. Ona to byla dobrá žlutá sodovka. No, tož sem si eště dvakrát objednala limču a objednávala bych si ju do teďka, dybysme neodešli ven.

Pořád sem brebentila, že si mamka se strejdú nemohli nic řéct a tož strejda dostal nápad. Byly sme zrovna na velikém náměstí, tož mě dal do ruky rohlík ať krmím holuby, že oni s mamkú si sednú na lavičku. Za chvilku bylo kolem mně celé hejno holubů a já drobila a drobila, až sem v ruce neměla nic. Tož sem sa otočila, že si půjdu pro další rohlík. Dyž sem sa ohlídla, tož všecí holuby pochodovali za mnú. Nejak sem sa jich polekala a začala sem utěkat. Enomže aj holúbci zrychlili a já sem začala křičat. Strejdooo, pomoc zachraň mňa, sežerú mně holubi. Všecí sa smíli, ale strejda skočil z lavičky a já sem sa mu skovala do náručí. Vidíte jakého sem měla hodného strejdu.

Vaša tetka Béleška
          
Zaujal vás tento článek a chcete jej doporučit?
Vzkaz:
  + odkaz na článek
na
e-mail:
 
 
Máte-li potíže s přihlašováním...
Zapomněl(a) jsem heslo, ale mám ověřenou e-mailovou adresu...

Pro kůži

RSS
RSS
Venušanka v číslech:
• 5 965 dnů v provozu
• 4 936 článků
• 1 512 soutěží


Copyright © Venušanka od roku 2006 – magazín pro ženy, všechna práva vyhrazena



Dnes je 04.07.2022 a svátek má Prokop