Studňa
Andaa
29. 4. 2009
Byla doba, kdy Béleš chodil dom se zaručenýma radama, jak co uchovat, aby nám to vydržalo až do vánoc. Dyby o tem enom mluvil,ale on to zrovna aj prováďal!
Ke konci srpna došél dom s velkým melounem a flaškú rumu. Hneď mě vysvětlil, že dyž do melounu injekční stříkačkú napumpuje rum, tož vydrží do vánoc. A hneď to za pomoci malých Bélešků provédl. Dali meloun pěkně do sklepa a chodili ho kontrolovat, esli pěkně na poklep zvoní. No časem sa naň zapomělo a dyž sem si zpomněla a zaklepala na něho, tož mě prst proletěl a vytékla hnusná břečka. A to eště ani vánoce nebyly.
Potom zaséj dotahl pytel papriky. Prý se to spustí do studně, kúsek nad vodu a bude na vánoce paprika. A hneď to se súsedem provédl. Bélešci taky chtěli pomáhat,ale já sem jich rači zamkla doma, aby neskončili ve studni místo papriky. No papriky byly ve studni a my sa těšili, jak si na vánoce pochutnáme. A eště ke všeckému než začalo mrznút, tož vytrhal rostlunky rajčat aj se zelenýma rajčatama a pověsil to ve sklepě nad erteple. Prý budeme mět na vánoce papriku aj rajčata. To víte, tenkrát eště supermarkety nebyly, abychom to tam mohli kúpit.
Jednú v nedělu sem dala na stůl polívku, kerú sem nejak nemohla dochutit. Béleš ochutnal a hneď spustíl, co je to za polívku. Že vůbec néni dobrá. No já mu tvrdila, že je to obyčajné polívka a že je moc mlsný a že si měl teda uvařit sám. Bélešci sa taky všeljak škňúřili a frflali, ale já sem jim řekla: Doma jez, co máš, jinde, co ti dajú.
No řeknu vám, že ani mě tá polívka nechutnala, navíc tak divno voněla, ale to sem nemohla přece přiznat. Ani odpolední kafíčko nemělo tú správnú chuť a vůňu. Večer jak dycky šel Béleš kúpat prcky. Vzápětí sem zaslechla křik malého. „Taťko, tá voda pálí.“
Tož sem zaséj já nadala Bélešovi, že by ty chuďátka spařil jak prasata. Ale vtem můj nos zavětřil takovú divnú vúňu. Po chvilce ňuchání sem oznámila, že tá voda nejak divně smrdí. A vtem sa Bélešovi rozsvítilo: papriky ve studni! Chňapl batérku a letěl na dvůr. Dyž sa vrátil,tož řekl: „Visí tam enom špagát.“
Druhý deň, dyž dojél z práce, šli sme lovit papriky. Naštěstí ostali v pytlu. Béleš sehnal dlúhý hák, napichnúl pytel a tahl ho navrch. Už sem držela kšicu v ruce, dyž důle pytel prasknul a my sme sa dívali, jak papriky miznú zpátky do studně. Nakonec se súsedem celé odpoledně lovili papriky. Ale voda smrděla furt.
A tož nám nezbylo nic iného, než vyčerpat celú studňu. Smrděla furt. Tož sme moseli celú studňu nechat odborně vyčistit. Ostali nám enom rajčata, keré měli k chuti rajčat tak blízko, jak trabant k mercedesu. Ale všecko zlé je k nečemu dobré. Od téj doby už Béleš nic neskovává, aby to vydrželo až do vánoc.
Vaša tetka Béleška
29. 4. 2009
Byla doba, kdy Béleš chodil dom se zaručenýma radama, jak co uchovat, aby nám to vydržalo až do vánoc. Dyby o tem enom mluvil,ale on to zrovna aj prováďal!Ke konci srpna došél dom s velkým melounem a flaškú rumu. Hneď mě vysvětlil, že dyž do melounu injekční stříkačkú napumpuje rum, tož vydrží do vánoc. A hneď to za pomoci malých Bélešků provédl. Dali meloun pěkně do sklepa a chodili ho kontrolovat, esli pěkně na poklep zvoní. No časem sa naň zapomělo a dyž sem si zpomněla a zaklepala na něho, tož mě prst proletěl a vytékla hnusná břečka. A to eště ani vánoce nebyly.
Potom zaséj dotahl pytel papriky. Prý se to spustí do studně, kúsek nad vodu a bude na vánoce paprika. A hneď to se súsedem provédl. Bélešci taky chtěli pomáhat,ale já sem jich rači zamkla doma, aby neskončili ve studni místo papriky. No papriky byly ve studni a my sa těšili, jak si na vánoce pochutnáme. A eště ke všeckému než začalo mrznút, tož vytrhal rostlunky rajčat aj se zelenýma rajčatama a pověsil to ve sklepě nad erteple. Prý budeme mět na vánoce papriku aj rajčata. To víte, tenkrát eště supermarkety nebyly, abychom to tam mohli kúpit.
Jednú v nedělu sem dala na stůl polívku, kerú sem nejak nemohla dochutit. Béleš ochutnal a hneď spustíl, co je to za polívku. Že vůbec néni dobrá. No já mu tvrdila, že je to obyčajné polívka a že je moc mlsný a že si měl teda uvařit sám. Bélešci sa taky všeljak škňúřili a frflali, ale já sem jim řekla: Doma jez, co máš, jinde, co ti dajú.
No řeknu vám, že ani mě tá polívka nechutnala, navíc tak divno voněla, ale to sem nemohla přece přiznat. Ani odpolední kafíčko nemělo tú správnú chuť a vůňu. Večer jak dycky šel Béleš kúpat prcky. Vzápětí sem zaslechla křik malého. „Taťko, tá voda pálí.“
Tož sem zaséj já nadala Bélešovi, že by ty chuďátka spařil jak prasata. Ale vtem můj nos zavětřil takovú divnú vúňu. Po chvilce ňuchání sem oznámila, že tá voda nejak divně smrdí. A vtem sa Bélešovi rozsvítilo: papriky ve studni! Chňapl batérku a letěl na dvůr. Dyž sa vrátil,tož řekl: „Visí tam enom špagát.“
Druhý deň, dyž dojél z práce, šli sme lovit papriky. Naštěstí ostali v pytlu. Béleš sehnal dlúhý hák, napichnúl pytel a tahl ho navrch. Už sem držela kšicu v ruce, dyž důle pytel prasknul a my sme sa dívali, jak papriky miznú zpátky do studně. Nakonec se súsedem celé odpoledně lovili papriky. Ale voda smrděla furt.
A tož nám nezbylo nic iného, než vyčerpat celú studňu. Smrděla furt. Tož sme moseli celú studňu nechat odborně vyčistit. Ostali nám enom rajčata, keré měli k chuti rajčat tak blízko, jak trabant k mercedesu. Ale všecko zlé je k nečemu dobré. Od téj doby už Béleš nic neskovává, aby to vydrželo až do vánoc.
Vaša tetka Béleška
| Tweet |
