Sraz
Andaa
16. 7. 2008
Poslední dobú sa mě tady cosi nepozdávalo. Dyž sem sem vlézla, tož sem sem všady četla: pojedeš, nepojedeš, budeš spat, nebudeš spat a potom sa tady začaly objevovat různé seznamy.
No a můj neomylný frňák vyňúral, že 12.7 sa chystá v Boskovicích srazík. Furt sem čekala, kdy mně napíšú – Béleško, dojeď. Ale dyž bylo furt ticho po pěšině, tož sem si řekla: nikde sa necpi.
No ale na konec sem sa rozhodla, že tam přece enem pojedu. Šak su taková tichá, skromná, nenápadná osoba a nikdo si ani nevšímne, že tam su. A tož v sobotu sem sa pověsila na Andu. Až do Hodonína si tá děvčica nevšímla, že s ňú jedu aj já. Ale tam ju čekala Bibka a pěkně mě převézli. Anda honem skočila do auta a zabúchla za sebú dveřa. Naštěstí Bibka cosi hledala v kufru a tož sem tam honem šupla.
No řeknu vám, za chvílu mňa brněly ušiska, protože ty dvě nezavřely klapačky ani na chviličku. Kúsek za Brnem sem sa už potřebovala nadechnút, tož sem trošku pootevřela kufr, auto udělalo hrc, drc a já sem sa válala ve škarpě. Bibka mě zahlídla a enem sa usmíla pod fúsiskama a přidala plyn. Ale já sem vyskočila jak srnka, oprášila sem si tepláky, uhladila zástěru, porovnala šátek a pelášila za něma.
V Boskovicích sem jich hneď našla. Dyť ten jejich řehot mosel byt slyšet až v Brně. Akorát sem sa tam chtěla potajmu proplížit, dyž ty dvě cácory popisovaly, jak sa mě zbavily. Tož sem pěkně zhurta vletěla do dveří a zařvala: „Ahooj lidi, tady mňa máte!“
To ste měli vidět, jak ztuhli. Vyvalili očiska, že by jim jich bičem ušlehnúl a huby otevřeli tak, že by jim tam vjel pár volů aj s vozem. Využila sem teho ticha a hneď sem ich pozvala na prácu do vinohradu. Safra, tí sa cukali! Enem Megera sa nabídla, že by mohla sekat jazykem. A proč né? Šak začínajú žňa.
Hneď sem agitovala Ládinka, že by za ňů mohl svojím cepem mlátit a k zadku si uvázat hrabě a zrovna shrabovat. On v sobě nezapřel svoju temnú minulosť generála a hneď rozkázal: „Béleško, sedni si.“ Enemže mně nikdo nenabídnul židlu, tož sem sa mosela usadit na zem. Jediná Ryksa pochopila, že mňa po téj dlúhéj cestě vyhládlo a nabídla mě koláčky. Sliny sa mě sbíhaly a tož sem nastrčila zástěru ať mě ich tam nasype. Ale tu sa ukázala její velká šlechetnosť.
Hned ucukla a já sem měla prdlajs. No tož sem sa potichúčku stahla do kútka a nenápadně sa vyplížila ven. A tož sem si řekla, že už nikdy nepolezu tam, kde mňa nezvú. Joo, to dybych doletěla s demižoném vína a flašú slivovice, to by kolem mňa ináč skákali. A tož možu říct všeckým, keří tam nebyli, že udělali mooc dobře. Byla tam enem taková uchechtaná sebranka a seriozně vypadající, skromný tichý človíček jak já sa tam vyjímal jak bílá vrána.
Vaša tetka Béleška
16. 7. 2008
Poslední dobú sa mě tady cosi nepozdávalo. Dyž sem sem vlézla, tož sem sem všady četla: pojedeš, nepojedeš, budeš spat, nebudeš spat a potom sa tady začaly objevovat různé seznamy.No a můj neomylný frňák vyňúral, že 12.7 sa chystá v Boskovicích srazík. Furt sem čekala, kdy mně napíšú – Béleško, dojeď. Ale dyž bylo furt ticho po pěšině, tož sem si řekla: nikde sa necpi.
No ale na konec sem sa rozhodla, že tam přece enem pojedu. Šak su taková tichá, skromná, nenápadná osoba a nikdo si ani nevšímne, že tam su. A tož v sobotu sem sa pověsila na Andu. Až do Hodonína si tá děvčica nevšímla, že s ňú jedu aj já. Ale tam ju čekala Bibka a pěkně mě převézli. Anda honem skočila do auta a zabúchla za sebú dveřa. Naštěstí Bibka cosi hledala v kufru a tož sem tam honem šupla.
No řeknu vám, za chvílu mňa brněly ušiska, protože ty dvě nezavřely klapačky ani na chviličku. Kúsek za Brnem sem sa už potřebovala nadechnút, tož sem trošku pootevřela kufr, auto udělalo hrc, drc a já sem sa válala ve škarpě. Bibka mě zahlídla a enem sa usmíla pod fúsiskama a přidala plyn. Ale já sem vyskočila jak srnka, oprášila sem si tepláky, uhladila zástěru, porovnala šátek a pelášila za něma.
V Boskovicích sem jich hneď našla. Dyť ten jejich řehot mosel byt slyšet až v Brně. Akorát sem sa tam chtěla potajmu proplížit, dyž ty dvě cácory popisovaly, jak sa mě zbavily. Tož sem pěkně zhurta vletěla do dveří a zařvala: „Ahooj lidi, tady mňa máte!“
To ste měli vidět, jak ztuhli. Vyvalili očiska, že by jim jich bičem ušlehnúl a huby otevřeli tak, že by jim tam vjel pár volů aj s vozem. Využila sem teho ticha a hneď sem ich pozvala na prácu do vinohradu. Safra, tí sa cukali! Enem Megera sa nabídla, že by mohla sekat jazykem. A proč né? Šak začínajú žňa.
Hneď sem agitovala Ládinka, že by za ňů mohl svojím cepem mlátit a k zadku si uvázat hrabě a zrovna shrabovat. On v sobě nezapřel svoju temnú minulosť generála a hneď rozkázal: „Béleško, sedni si.“ Enemže mně nikdo nenabídnul židlu, tož sem sa mosela usadit na zem. Jediná Ryksa pochopila, že mňa po téj dlúhéj cestě vyhládlo a nabídla mě koláčky. Sliny sa mě sbíhaly a tož sem nastrčila zástěru ať mě ich tam nasype. Ale tu sa ukázala její velká šlechetnosť.
Hned ucukla a já sem měla prdlajs. No tož sem sa potichúčku stahla do kútka a nenápadně sa vyplížila ven. A tož sem si řekla, že už nikdy nepolezu tam, kde mňa nezvú. Joo, to dybych doletěla s demižoném vína a flašú slivovice, to by kolem mňa ináč skákali. A tož možu říct všeckým, keří tam nebyli, že udělali mooc dobře. Byla tam enem taková uchechtaná sebranka a seriozně vypadající, skromný tichý človíček jak já sa tam vyjímal jak bílá vrána.
Vaša tetka Béleška
| Tweet |
