Plány
Andaa
21. 5. 2008
Dyž člověk musí vyřídit nebo udělat víc věcí, tož si to mosí pořádně naplánovat. A protože sem měla minulý týdeň hodně vyřizování ve městě, tož sem si mosela naplánovat, kerý deň tam pojedu.
V pondělí nemajú čerstvé maso u řezníka,ve středu zaséj nejsú v knihovně a ve štvrtek už by bylo pozdě. Tož sem sa rozhodla pro úterý.
V pondělí večer sem si pečlivo napsala, co mosím všecko nakúpit a zařídit. Zaplatit popelnicu, nechat si předepsat prášky, už mě docházaly, kůpit maso na nedělu a taky barvu na vlasy. To byly ty najdůležitější věci. Enom sem v úterý došla z práce, tož hneď sem chtěla vyjet, protože sem si uvědomila, že v úterý majú na úřadech krátké dni.
No ale znáte to. Člověk míní… Klúčky od auta nebyly na svojém místě. Po dlúhém hledání sem si spoměla, že v nedělu jel autem Béleš. A tož sem mu šla volat,kde dal klúčky. Chvílu sa dušovál, že ich pověsil tam, kde dycky, a za chvilku říkal: „Sakra, já ich mám v kapse, vem si ty náhradní.“ No že mě to hneď nenapadlo, pomyslela sem si. No enomže ani ty klíčky nebyly ve svojéj škatulce. Tož sem znova volala Bélešovi. Ten najprv začal nadávat, že su bordelář a že sem ich nekde ztratila, protože on ich neměl ani nepamatuje. No ale zachvílku volál: „ Jeď na kole, já ich mám ve druhéj kapse.“
Tož sem drapla kolo a jela jak čért, abych to stihla. Nejdřív sem vletěla k dochtorovi a tam sem zistila, že každý deň ordinuje odpoledňa. Enem v úterý tam néni. No tož to je v háji, pomyslela sem si a letěla sem zaplatit popelnice. No ale nedoletěla, protože s pani pokladní sem sa srazila na schodoch u úřadu. To už sem v duchu klela jak pohan a pomaličku sem sa šinula ke knihovně, že tam si spravím náladu. No nespravila, protože ty knížky sem v rozčilení zapomněla doma. A dyž sem eště ke všeckému marně v peněžence hledala seznam, co mám nakúpit, tož to už sem viděla rudě. Ale zaséj sem si uvědomila, že na kole teho neuvezu tolik, co autem a to mňa trošku uklidnilo.
Už sem chtěla jet dom, dyž sem si spoměla na maso. Byla sem moc ráda, že sem si spoměla tak brzo a šupajdila k masně. Enemže sem mosela projít kolem galantérky a tam sem sa zasekla. Jezuskote, oni majú nové bavlnky na háčkování, zistila sem při pohledu do výkladu a už sem brala za kliku. Vybrala sem si enem tři druhy, protože sem furt myslela na to maso.
Ale potém sem kútkem oka zahlédla regál s vlnú. No z téjto vlny bude nádherný svetr, blesklo mě hlavú a už sem sa viděla, jak si to špacíruju v krásném novém, vlastnoručně pleteném svetru. Úplně sem zapoměla na maso. A co teprvéj, dyž mě prodavačka začala ukazovat všecko, co ráno dostali.
Samozřejmě sem si vybrala a celá nedočkavá sem sa řítila dom, abych už začala plést. Dyž sem potém večer ukazovala tú vlnu Bélešovi a těšila sa, že mě ju pochválí, tož enem húkl. „A to v nedělu budeme jest enem erteple?“
Tož sem s tým pletení švácla do skříně a pomyslela si, že mě ten chlap zkazí každú radosť.
Vaša tetka Béleška
21. 5. 2008
Dyž člověk musí vyřídit nebo udělat víc věcí, tož si to mosí pořádně naplánovat. A protože sem měla minulý týdeň hodně vyřizování ve městě, tož sem si mosela naplánovat, kerý deň tam pojedu.V pondělí nemajú čerstvé maso u řezníka,ve středu zaséj nejsú v knihovně a ve štvrtek už by bylo pozdě. Tož sem sa rozhodla pro úterý.
V pondělí večer sem si pečlivo napsala, co mosím všecko nakúpit a zařídit. Zaplatit popelnicu, nechat si předepsat prášky, už mě docházaly, kůpit maso na nedělu a taky barvu na vlasy. To byly ty najdůležitější věci. Enom sem v úterý došla z práce, tož hneď sem chtěla vyjet, protože sem si uvědomila, že v úterý majú na úřadech krátké dni.
No ale znáte to. Člověk míní… Klúčky od auta nebyly na svojém místě. Po dlúhém hledání sem si spoměla, že v nedělu jel autem Béleš. A tož sem mu šla volat,kde dal klúčky. Chvílu sa dušovál, že ich pověsil tam, kde dycky, a za chvilku říkal: „Sakra, já ich mám v kapse, vem si ty náhradní.“ No že mě to hneď nenapadlo, pomyslela sem si. No enomže ani ty klíčky nebyly ve svojéj škatulce. Tož sem znova volala Bélešovi. Ten najprv začal nadávat, že su bordelář a že sem ich nekde ztratila, protože on ich neměl ani nepamatuje. No ale zachvílku volál: „ Jeď na kole, já ich mám ve druhéj kapse.“
Tož sem drapla kolo a jela jak čért, abych to stihla. Nejdřív sem vletěla k dochtorovi a tam sem zistila, že každý deň ordinuje odpoledňa. Enem v úterý tam néni. No tož to je v háji, pomyslela sem si a letěla sem zaplatit popelnice. No ale nedoletěla, protože s pani pokladní sem sa srazila na schodoch u úřadu. To už sem v duchu klela jak pohan a pomaličku sem sa šinula ke knihovně, že tam si spravím náladu. No nespravila, protože ty knížky sem v rozčilení zapomněla doma. A dyž sem eště ke všeckému marně v peněžence hledala seznam, co mám nakúpit, tož to už sem viděla rudě. Ale zaséj sem si uvědomila, že na kole teho neuvezu tolik, co autem a to mňa trošku uklidnilo.
Už sem chtěla jet dom, dyž sem si spoměla na maso. Byla sem moc ráda, že sem si spoměla tak brzo a šupajdila k masně. Enemže sem mosela projít kolem galantérky a tam sem sa zasekla. Jezuskote, oni majú nové bavlnky na háčkování, zistila sem při pohledu do výkladu a už sem brala za kliku. Vybrala sem si enem tři druhy, protože sem furt myslela na to maso.
Ale potém sem kútkem oka zahlédla regál s vlnú. No z téjto vlny bude nádherný svetr, blesklo mě hlavú a už sem sa viděla, jak si to špacíruju v krásném novém, vlastnoručně pleteném svetru. Úplně sem zapoměla na maso. A co teprvéj, dyž mě prodavačka začala ukazovat všecko, co ráno dostali.
Samozřejmě sem si vybrala a celá nedočkavá sem sa řítila dom, abych už začala plést. Dyž sem potém večer ukazovala tú vlnu Bélešovi a těšila sa, že mě ju pochválí, tož enem húkl. „A to v nedělu budeme jest enem erteple?“
Tož sem s tým pletení švácla do skříně a pomyslela si, že mě ten chlap zkazí každú radosť.
Vaša tetka Béleška
| Tweet |
