Velikonoce sú za nami
Andaa
25. 3. 2008
Tož už to máme pro letošek za sebů. Chlapů bolí kebula, nekeří sa po včerejšku eště motajů, nekeří vyspávajů opícu a tí nešťastní, co si to neumíjů zařídit, trpijů v práci a tvářijů sa, že pracujů.
Ženské na židli sedijů enem tak na půl a furt poposedávajů po tém velikonočním výprasku. Děcka ve škole drobijů skořápky pod lavicu, cpů sa oplatkama a čokoládů. Učitelé sa tvářijů jak boží umučení a učitelky vysvětlujů látku vestoje. A všecí dohromady sů rádi, že už ty svátky máme za sebů.
No ale stejně tá šlahačka už néni to, co bývala dřív. To za mojích mladých roků kluci už týdeň dopředu měli nařezané pruty v kýblu a plétli si žile. Dycky uplétli jednu aspoň dvůmetrovů pro celů partu. Tá byla panečku jak ruka. Na ňu sa vázaly mašle. A na šlahání měli každý svoju malů, co sa dala smotat do rukávu a co to s ňů pěkně štípalo.
Děvčice dlúho dopředu namáčaly cibulové šlupky, aby měly pěkně nabarvené vajca. Na velký pátek kluci chodili s hrkačama po dědině. Děvčice zaséj sháňaly mašle a jedna před druhů sa chlubily, kerá má hezčí. V nedělu zaséj barvily vajíčka a večér už to měly všecko nachystané. Dyť kluci začínali pěkně brzo.
Nekdy došli přes humna oknem a děvčicu vyšlahali aj v posteli. Ale bylo to pěkné. Tí věčí chodili v krojách. Pěkně napantlili koně, na vůz naložili cimbálku, vzali žile a už sa jélo. Dycky pěkně zavinšovali: Hody, hody, doprovody, dajte vajco malovaný, nedáte-li malované, dajte aspoň bílé, slípečka vám snese iné…
A už žile svištely a ženské sa snažily skovat, kde sa dalo. Ale bylo im to prd platné. Chlapi ich dycky našli a ty skované vyprášili jednů tolik. Prý aby nebyly prašivé a nedržály sa ich nemoci. No bývalo opravdu veselo, vína sa vypilo dosť, aj nejaká slivovička.
Každý chlap si večer dom donésl s vajíčkama aj nejaků opícu. A dneskáj? Po ulici proletí pár kluků. A dlůho je ticho. Až kolém oběda sa uliců začnů klátit nejaké postavy a dokonca aj tí, co choďá do škole, sa nejak divno moců a měřají cestu od ponkétu k pankétu.
A néni divu. Dyž sem ráno otevřela, stáli za dveřama takoví malí caparti. Sotva dostali na zvonek a hneď spustili: Hody, hody, hodky, dajte litr vodky…
No já sem z teho byla tak tumpachová, že sem šla do kuchyně a každému sem donésla ve sklínce vodu. To zaséj oni hleděli jak tela na nové vrata. A prý: teta, my sme nechtěli vodu, tů nepijem. My sme chtěli vodku, no ale esli ju nemáte, tož stačí slivovica nebo aspoň víno. A tož teprvá sa mě rozbřeskolo…
Tož sem im řekla: No esli vám to nestačí, tož veznu vařechu a uvidíte tů šlahačku. Oni už nečekali ani na vajco a vzali nohy na ramena. A esli si myslíte,že mě tí moji šlaháči donésli dom košík vajec, tož ste na omylu. Každý si donésl enem opícu. Ale to už sů dospělí chlap, tož sem sa ani nezlobila. Šak jich dneskáj bolí palica, mňa enem zadek…
Vaša tetka Béleška
25. 3. 2008
Tož už to máme pro letošek za sebů. Chlapů bolí kebula, nekeří sa po včerejšku eště motajů, nekeří vyspávajů opícu a tí nešťastní, co si to neumíjů zařídit, trpijů v práci a tvářijů sa, že pracujů.Ženské na židli sedijů enem tak na půl a furt poposedávajů po tém velikonočním výprasku. Děcka ve škole drobijů skořápky pod lavicu, cpů sa oplatkama a čokoládů. Učitelé sa tvářijů jak boží umučení a učitelky vysvětlujů látku vestoje. A všecí dohromady sů rádi, že už ty svátky máme za sebů.
No ale stejně tá šlahačka už néni to, co bývala dřív. To za mojích mladých roků kluci už týdeň dopředu měli nařezané pruty v kýblu a plétli si žile. Dycky uplétli jednu aspoň dvůmetrovů pro celů partu. Tá byla panečku jak ruka. Na ňu sa vázaly mašle. A na šlahání měli každý svoju malů, co sa dala smotat do rukávu a co to s ňů pěkně štípalo.
Děvčice dlúho dopředu namáčaly cibulové šlupky, aby měly pěkně nabarvené vajca. Na velký pátek kluci chodili s hrkačama po dědině. Děvčice zaséj sháňaly mašle a jedna před druhů sa chlubily, kerá má hezčí. V nedělu zaséj barvily vajíčka a večér už to měly všecko nachystané. Dyť kluci začínali pěkně brzo.
Nekdy došli přes humna oknem a děvčicu vyšlahali aj v posteli. Ale bylo to pěkné. Tí věčí chodili v krojách. Pěkně napantlili koně, na vůz naložili cimbálku, vzali žile a už sa jélo. Dycky pěkně zavinšovali: Hody, hody, doprovody, dajte vajco malovaný, nedáte-li malované, dajte aspoň bílé, slípečka vám snese iné…
A už žile svištely a ženské sa snažily skovat, kde sa dalo. Ale bylo im to prd platné. Chlapi ich dycky našli a ty skované vyprášili jednů tolik. Prý aby nebyly prašivé a nedržály sa ich nemoci. No bývalo opravdu veselo, vína sa vypilo dosť, aj nejaká slivovička.
Každý chlap si večer dom donésl s vajíčkama aj nejaků opícu. A dneskáj? Po ulici proletí pár kluků. A dlůho je ticho. Až kolém oběda sa uliců začnů klátit nejaké postavy a dokonca aj tí, co choďá do škole, sa nejak divno moců a měřají cestu od ponkétu k pankétu.
A néni divu. Dyž sem ráno otevřela, stáli za dveřama takoví malí caparti. Sotva dostali na zvonek a hneď spustili: Hody, hody, hodky, dajte litr vodky…
No já sem z teho byla tak tumpachová, že sem šla do kuchyně a každému sem donésla ve sklínce vodu. To zaséj oni hleděli jak tela na nové vrata. A prý: teta, my sme nechtěli vodu, tů nepijem. My sme chtěli vodku, no ale esli ju nemáte, tož stačí slivovica nebo aspoň víno. A tož teprvá sa mě rozbřeskolo…
Tož sem im řekla: No esli vám to nestačí, tož veznu vařechu a uvidíte tů šlahačku. Oni už nečekali ani na vajco a vzali nohy na ramena. A esli si myslíte,že mě tí moji šlaháči donésli dom košík vajec, tož ste na omylu. Každý si donésl enem opícu. Ale to už sů dospělí chlap, tož sem sa ani nezlobila. Šak jich dneskáj bolí palica, mňa enem zadek…
Vaša tetka Béleška
| Tweet |
