Zabijačka
Andaa
14. 1. 2008
V sobotu byl u nás pěkný mumraj. Náš čuník Vašek položil svůj mladý život za naše hladové banděra.
Zabíjáme Vaška každý rok a každý rok už je to naposledy. Aspoň to hneď ráno tvrdím já, na poledně už aj Béleš. Ale než řezník večer odejde dom, tož si ho pro istotu zamluvíme aj na příští rok, ať s nama pro všecky případy rači počítá.
Pokaždéj je tá zabíjačka stejná. Najdřív sa dohadujú chlapi jak prasa uvázat, stejně ho uvážú tak jak dycky. Potém sa hádáme, jak ho naporcovat a stejně ho naporcujeme tak jak loni a předloni.
Ale na letošní zabijačku enom tak nikdo nezapomene. Všecko probíhalo tak jak mělo. Řezník dělal co uměl, chlapi mu přicmrdovali, ženské umývaly náčení a hádali sa u kotla, esli je polívka dosť slaná. No a tá nejmladší sa taky činila a nalívala štamprle, jak sa sluší a patří.
No a večér už sa zpívalo a koštovalo. Zrovna chlapi vytahli karty, dyž sa od súsedú ozval křik. „Sůsedi, někdo leze oknem k vám do sklepa, máte tam zloděja.“ A tož sme horem pádem letěli do sklepa a už sme viděli enem nohy a prázné papíry od jitrnic a masa. Naštěstí řezník letěl ven a uviděl, kde tí zloději utěkajú a tož sa chlapi pustili za nima. My ženské sme strhli velký křik.
No co vám budu vykládat.Za chvílu sa hnala cestú k vinohradom půlka ulice. Já sem eště z ohrady vypustila psa a zloději měli po vtákách. Nic im nepomohlo, že cestú poodhazovali všecky tašky. Našli sme ich v křoví u jedného vinohradu. Dostali pěkných pár facek a potem sme sa radili, co s něma.
Rozhodli sme sa,že na ně zavoláme policajty, ale nikdo u sebe neměl mobil. A tož sem dostala nápad: „Víte co, vezneme ich k nám a zavřeme do chlívku a potém zavoláme policajty…“ „Ale tam je eště hnůj,“ spoměl si Béleš. „To vůbec nevadí,“ řekl náš řezník. „Za trest si ten chlívek vyčistijú, dyž budú chtět byt v čistém.“
No a tož doma zloději nejdřív vyfasovali vidle a lopatu a čistili si kvartýr. Až to bylo hotové, tož sem šla volat policajty. Dyž sem im řekla, že sme chytili zloděje, keří vlastně nic neukradli, tož sa im k nám moc nechtělo. Ale já sem sa odbyt nenechála. Slúbila se im, že dostanú zabijačkovú večeřu aj s výslužku.
No a v tem si spoměli, že už nejakú dobu naháňajú dvoch zlodějú, co vykradli po okolí pár barákú a obchodu. A tož že to pro všecky případy dojedú omrknút. A dyž sem im řekla, kde sme ich ubytovali, tož mě řekli, že pospíchat nebudú. Enem mňa upozornili,že ich šetřit nemosíme, ale že nesmijú mět žádné modřiny a nic zlomeného. A tož tí chudáci moseli eště aj poumývat náčení a uklidit dvůr. Myslím si, že nakonec byli rádi, že cajti dojéli. Cajti byli rádi zaséj, že sme ty zloděje chytili. A co dyž sme ty policajty pozvali na zabijačkovú večeřu… To víte, že večeřu neodmítli, ale štamprlu si nevzali. No a protože mně tych ubohých zlodějú bylo líto, tož sem im zanésla kúsek chleba a na zahřátí trochu čaju. Myslím si, že oni by si rači dali kus itnice a štamprlu.
Vaša tetka Béleška
14. 1. 2008
V sobotu byl u nás pěkný mumraj. Náš čuník Vašek položil svůj mladý život za naše hladové banděra. Zabíjáme Vaška každý rok a každý rok už je to naposledy. Aspoň to hneď ráno tvrdím já, na poledně už aj Béleš. Ale než řezník večer odejde dom, tož si ho pro istotu zamluvíme aj na příští rok, ať s nama pro všecky případy rači počítá.
Pokaždéj je tá zabíjačka stejná. Najdřív sa dohadujú chlapi jak prasa uvázat, stejně ho uvážú tak jak dycky. Potém sa hádáme, jak ho naporcovat a stejně ho naporcujeme tak jak loni a předloni.
Ale na letošní zabijačku enom tak nikdo nezapomene. Všecko probíhalo tak jak mělo. Řezník dělal co uměl, chlapi mu přicmrdovali, ženské umývaly náčení a hádali sa u kotla, esli je polívka dosť slaná. No a tá nejmladší sa taky činila a nalívala štamprle, jak sa sluší a patří.
No a večér už sa zpívalo a koštovalo. Zrovna chlapi vytahli karty, dyž sa od súsedú ozval křik. „Sůsedi, někdo leze oknem k vám do sklepa, máte tam zloděja.“ A tož sme horem pádem letěli do sklepa a už sme viděli enem nohy a prázné papíry od jitrnic a masa. Naštěstí řezník letěl ven a uviděl, kde tí zloději utěkajú a tož sa chlapi pustili za nima. My ženské sme strhli velký křik.
No co vám budu vykládat.Za chvílu sa hnala cestú k vinohradom půlka ulice. Já sem eště z ohrady vypustila psa a zloději měli po vtákách. Nic im nepomohlo, že cestú poodhazovali všecky tašky. Našli sme ich v křoví u jedného vinohradu. Dostali pěkných pár facek a potem sme sa radili, co s něma.
Rozhodli sme sa,že na ně zavoláme policajty, ale nikdo u sebe neměl mobil. A tož sem dostala nápad: „Víte co, vezneme ich k nám a zavřeme do chlívku a potém zavoláme policajty…“ „Ale tam je eště hnůj,“ spoměl si Béleš. „To vůbec nevadí,“ řekl náš řezník. „Za trest si ten chlívek vyčistijú, dyž budú chtět byt v čistém.“
No a tož doma zloději nejdřív vyfasovali vidle a lopatu a čistili si kvartýr. Až to bylo hotové, tož sem šla volat policajty. Dyž sem im řekla, že sme chytili zloděje, keří vlastně nic neukradli, tož sa im k nám moc nechtělo. Ale já sem sa odbyt nenechála. Slúbila se im, že dostanú zabijačkovú večeřu aj s výslužku.
No a v tem si spoměli, že už nejakú dobu naháňajú dvoch zlodějú, co vykradli po okolí pár barákú a obchodu. A tož že to pro všecky případy dojedú omrknút. A dyž sem im řekla, kde sme ich ubytovali, tož mě řekli, že pospíchat nebudú. Enem mňa upozornili,že ich šetřit nemosíme, ale že nesmijú mět žádné modřiny a nic zlomeného. A tož tí chudáci moseli eště aj poumývat náčení a uklidit dvůr. Myslím si, že nakonec byli rádi, že cajti dojéli. Cajti byli rádi zaséj, že sme ty zloděje chytili. A co dyž sme ty policajty pozvali na zabijačkovú večeřu… To víte, že večeřu neodmítli, ale štamprlu si nevzali. No a protože mně tych ubohých zlodějú bylo líto, tož sem im zanésla kúsek chleba a na zahřátí trochu čaju. Myslím si, že oni by si rači dali kus itnice a štamprlu.
Vaša tetka Béleška
| Tweet |
