Kávový dýchánek
Světla
11. 5. 2008
Musím se přiznat, že patřím k těm, kteří se bez kofeinu neobejdou. Ráda si dám kafe i dvakrát denně – i přes věčné spory, zda káva našemu zdraví škodí, nebo naopak přináší osvěžení. Co člověk, to jiný názor. Já však na její vůni a lahodnou chuť nedám dopustit.
Jak dlouho už lidé vědí o kávě, netuším. Ale jak to tak bývá, také o objevení pražené kávy existuje řada starých legend. Jedna z nich například vypráví, že kdysi dávno hořel les, kde divoce rostly kávovníky. Boby však nestačily zcela shořet. Jejich vůně, a dokonce i chuť, byla po požáru tak příjemná, že lidé začali plody kávovníku dávat k ohni úmyslně. A od té doby se káva praží.
Četla jsem ale i jinou „pověst“. V patnáctém století domorodí obyvatelé části Arabského poloostrova kávová zrna prý jen žvýkali. Pak teprve přišli na lepší nápad: zrnka rozdrtili, uvařili ve vodě a vypili. Ještě víc jim tmavá tekutina zachutnala, když kávová zrna nejdříve opražili a až poté je přelili horkou vodou.
První kavárny
Sotva kávu ochutnala střední Evropa, rychle se tento nápoj rozšířil do řady měst a dal údajně vzniknout prvním kavárnám. Ovšem původně v nich převážně besedovali a odpočívali mužští, zatímco ženy zpravidla seděly u hrnku kávy doma. Jejich čas však také přišel. Doba, kdy se neslušelo, aby dámy byly viděny za oknem kaváren bez mužského doprovodu, pominula ve 20. a 30. letech minulého století. Jak píše dobový tisk, v oněch útulných místnostech se dokonce zrodily mnohé ženské spolky.
„Cizinecký“ nápoj
Také na české půdě měla káva odjakživa jak své skalní příznivce, tak i silné odpůrce. Ti, kteří pití kávy nefandili, přišli už v osmnáctém století se třemi pádnými argumenty. Podle nich byla káva jednak moc drahá, jednak nepodporovala vlastenectví („varujte se cizineckého nápoje“). A pak tu byla zdravotní rizika související s požitím kofeinu – jako například malomyslnost, třes rukou, úzkostlivost srdce a další neduhy.
Zvláště pak venkovský lid přivedla cena oblíbeného kafe k proslulé české vynalézavosti. Zkrátka vymýšlely se náhrady za pravou kávu. A bývaly opravdu kuriózní – v domácnostech se pražily třeba žaludy, šípková jadérka, sušené plané třešně atd. Snad dodnes známý je i pražený kořen čekanky (latinsky Cichorium).
V hrnku voní káva…
Ale ať už se vařívala káva pravá nebo jen její náhražka, na kávové dýchánky si lidé vždycky udělali čas. Také v dnešní, poněkud hektické době se nad šálkem kávy tak příjemně povídá, relaxuje i krásně sní…
11. 5. 2008
Musím se přiznat, že patřím k těm, kteří se bez kofeinu neobejdou. Ráda si dám kafe i dvakrát denně – i přes věčné spory, zda káva našemu zdraví škodí, nebo naopak přináší osvěžení. Co člověk, to jiný názor. Já však na její vůni a lahodnou chuť nedám dopustit.Jak dlouho už lidé vědí o kávě, netuším. Ale jak to tak bývá, také o objevení pražené kávy existuje řada starých legend. Jedna z nich například vypráví, že kdysi dávno hořel les, kde divoce rostly kávovníky. Boby však nestačily zcela shořet. Jejich vůně, a dokonce i chuť, byla po požáru tak příjemná, že lidé začali plody kávovníku dávat k ohni úmyslně. A od té doby se káva praží.
Četla jsem ale i jinou „pověst“. V patnáctém století domorodí obyvatelé části Arabského poloostrova kávová zrna prý jen žvýkali. Pak teprve přišli na lepší nápad: zrnka rozdrtili, uvařili ve vodě a vypili. Ještě víc jim tmavá tekutina zachutnala, když kávová zrna nejdříve opražili a až poté je přelili horkou vodou.
První kavárny
Sotva kávu ochutnala střední Evropa, rychle se tento nápoj rozšířil do řady měst a dal údajně vzniknout prvním kavárnám. Ovšem původně v nich převážně besedovali a odpočívali mužští, zatímco ženy zpravidla seděly u hrnku kávy doma. Jejich čas však také přišel. Doba, kdy se neslušelo, aby dámy byly viděny za oknem kaváren bez mužského doprovodu, pominula ve 20. a 30. letech minulého století. Jak píše dobový tisk, v oněch útulných místnostech se dokonce zrodily mnohé ženské spolky.
„Cizinecký“ nápoj
Také na české půdě měla káva odjakživa jak své skalní příznivce, tak i silné odpůrce. Ti, kteří pití kávy nefandili, přišli už v osmnáctém století se třemi pádnými argumenty. Podle nich byla káva jednak moc drahá, jednak nepodporovala vlastenectví („varujte se cizineckého nápoje“). A pak tu byla zdravotní rizika související s požitím kofeinu – jako například malomyslnost, třes rukou, úzkostlivost srdce a další neduhy.
Zvláště pak venkovský lid přivedla cena oblíbeného kafe k proslulé české vynalézavosti. Zkrátka vymýšlely se náhrady za pravou kávu. A bývaly opravdu kuriózní – v domácnostech se pražily třeba žaludy, šípková jadérka, sušené plané třešně atd. Snad dodnes známý je i pražený kořen čekanky (latinsky Cichorium).
V hrnku voní káva…
Ale ať už se vařívala káva pravá nebo jen její náhražka, na kávové dýchánky si lidé vždycky udělali čas. Také v dnešní, poněkud hektické době se nad šálkem kávy tak příjemně povídá, relaxuje i krásně sní…
| Tweet |
