Nedaleko Jirkova stojí na vyvýšeném místě krásný
zámek Červený hrádek. Rozhodly jsme se s kamarádkou, že se na něj vydáme a tak jsme jely vlakem do Jirkova a dál pak pěšky až k samotnému zámku, což dělalo asi 2,5 km.
Bylo krásné počasí, a i když jsme stoupaly kaštanovou alejí do mírného kopce, tedy pokud se tato dá ještě nazvat kaštanová, neboť je napadena klíněnkou jírovcovou a stromy jsou skoro uschlé, krásná už rozhodně není, tak nám čas rychle utekl a zámek se nám posléze objevil jako na dlani. Musím napsat, že jsem byla velice překvapena jeho zjevem. Je nádherný, zachovalý, zkrátka byly jsme s kamarádkou nadšené.
Krásný zámek.
Červený hrádek.
Na místě tohoto zámku stával kdysi hrad Borek, načas byl i opěrným bodem husitů. Ve 20. letech 15. století byl opravován, jeho fasáda byla natřeno na červeno a tak získal nové jméno – Červený hrádek.
Jsme tady.
Poutač zámku.
Majitelé zámku se často měnili a posledním majitelem byl šlechtický rod Hohenlohe – Langerburg. Panství od roku1892 spravoval syn Gottfried Hohenlohe, ten provedl větší úpravy zámku. Gottfried měl 6 dětí, ale v zámku bydlel nakonec Max Egon, s nímž ostatní sourozenci vedli letitý spor o majetek. Spor nebyl nikdy ukončen. V roce 1938 Max Egon umožnil předáku sudetských Němců Henleinovi a anglickému lordu Runcimanovi schůzku, která předznamenala Mnichovskou dohodu. Tím se zapsal zámek neslavně do dějin. Proto byl zámek rodu Hohenlohe zabaven v roce 1945 a spor o dědictví se tak stal bezpředmětný.
Po schodech.
Vstupní hala zámku.
Krátce po znárodnění byl zámek ještě přístupný, ale později vzniklo v jeho prostorách rekreační středisko školní mládeže. Později v něm zase sídlila správa domova invalidů zahraničního vojska, po nich domov řeckých dětí, internát, učiliště hornických učňů, dále ubytovna studentů chemické průmyslovky a školící středisko Chemických závodů v Záluží u Mostu. Od roku 1967 využívala prostory chomutovská nemocnice jako ozdravovnu pro dospělé a nakonec jako léčebnu dlouhodobě nemocných.
Dělo.
Detail.
Zámek chátral, udržoval jej až OÚNZ, když v zámku působila LDN. O zámecký park se staral lesní závod Janov. Původní vybavení zámku bylo sepsáno a označeno v letech 1945-46 a rozvezeno na různá místa. Jelikož to nebylo ale úplně podchycené, těžko se nyní dohledává původní inventář. Přehled je jen o zámecké knihovně a obrazech. Ty jsou k vidění na zámku v Benešově nad Ploučnicí a v Okresním muzeu v Chomutově.
Copak asi znamenají ty sochy?
Nádvoří zámku.
Zámek je od roku 1996 v majetku města Jirkova a je dnes skutečným centrem kulturního a společenského dění a jeho program láká veřejnost i z jiných koutů republiky. V roce 2006 byla dokončena rozsáhlá rekonstrukce a bylo zde vybudováno vzdělávací zařízení a centrum cestovního ruchu. Své sídlo tu má kulturní, vzdělávací a informační zařízení Jirkov, příspěvková organizace, která zámek spravuje.
Nádvoří zámku.
Nádvoří zámku.
Nás provedla zámkem průvodkyně, jenž měla na sobě dobový kostým. Moc jí to slušelo. V zámku se momentálně také nachází výstava šklebíků a panenek.
Sochy na nádvoří zámku.
Sochy na nádvoří zámku.
Ač nerady, musely jsme se se zámkem rozloučit. Po cestě jsme ještě očima hledaly podél cesty houby a byly – bedly! Ale malé!
Detail.
Průčelí zámku.
A tak jsme zase viděly další krásný zámek a připomenuly si historii a pospíchaly na nádraží k vlaku. Cestou jsme se ještě ohlížely po zámku, který se zračil daleko za námi vyvýšený v zeleni stromů.
Po schodech zámku.
….
