Protože mám značné manko vycházek do přírody v důsledku své nemoci a taky i vlivem počasí, vyrazily jsme opět na výlet, jak vysvitlo sluníčko a hlásili v předpovědi krásný den bez mráčků, a sice jsme se rozjely po Janině návrhu na
Flájskou přehradu.
Nejlépe je vyrazit brzo ráno, což jsme také udělaly. Trolejí jsme jely do
Duchcova, z Duchcova do Litvínova už autobusem a pak dalším autobusem do Českého Jiřetína, odkud jsme si to již nasměrovaly na Flájskou přehradu. Den byl perfektní, sluníčko nám svítilo na cestu a svými paprsky začalo rozehřívat ovzduší. A tak jsme celé natěšené se již rozkoukávaly cestou do kraje a taky za přispění pana řidiče, který nebyl skoupý na slovo a cestou při jízdě nás sem tam o něčem referoval.
Jana studovala mapu.
Jely jsme kopcovitým terénem, jak taky jinak, a všude okolo nás bylo plno zářící zeleně a každá měla jinou barvu. Stejně, ať si říká co kdo chce, ale já mám nejraději jaro, kdy se příroda chlubí různými variantami zeleně a předvádí svými stromy a keři různorodost odstínů a taky i tvarů.
Hledáme dřevěný kostelík.
Jak jsme tak projížděly různými serpentinami a míjely lesní porosty i volná prostranství, uvědomila jsem si, že v zimě to tu musí být dost kruté, plno sněhu a i zima je daleko citelnější a horší, jak jsme postupně stoupaly výš a výš. V obcích měl někde šeřík teprve narašená poupata a ten už v
Teplicích pomalu odkvétá.
Památník obětem 2. světové války a taky letce zahynulého v troskách letadla.
Ale každá cesta má svůj začátek i konec, tak i my jsme dospěly pro nás na konečnou a sice do obce Český Jiřetín, odkud jsme již chtěly šlapat na Flájskou přehradu pěšky.
Krásný hrázděný dům.
Obec Český Jiřetín je příhraniční horská obec, která leží na soutoku Flájského a Bystrého potoka v Krušných horách, náležející spádově do okresu
Most v Ústeckém kraji. Je 610-740 m nad mořem. Je to středisko zimních sportů na Litvínovsku.
Flájský potok.
V obci na jeho okraji se nachází celodřevěný kostelík, zasvěcený roku 1670 Svatému Janu Křtiteli, který byl přenesen ze zatopených Flájí roku 1969 v důsledku vybudování přehrady. U kostela se nachází na kamenném podstavci kříž na památku prvního kněze, který v tomto kostelíku kázal a který má v kostele náhrobní kámen.
Kostelík Svatého Jana Křtitele z Flájí.
Kostelík je moc hezký, je to unikát. Je ojedinělou sakrální památkou nemající obdoby v celém českosaském Krušnohoří. V roce 1996 byl znovu vysvěcen.
Kostel Svatého Jana Křtitele zblízka.
My jsme si jej prohlédly, vyfotily a pokračovaly dál do obce. Jen škoda, že k němu nevedly vůbec žádné ukazatele a my jej dost dlouho hledaly, věž nevykukovala, jak to u kostelů bývá, jen z dost veliké dálky a to nás klamalo, protože byl schován v zeleni.
Věž kostela.
Ve středu obce se dále nachází památník obětem světových válek a taky zároveň vzpomínka na zahynulého letce, který odtud nedaleko přišel o život v troskách svého letadla.
Památka prvnímu knězi v kostele.
Je tu i další zajímavost… bývalý lovecký zámeček Lichtenwald na vrchu Bradáčov (876 m) který nyní slouží jako myslivna, ale k němu jsme se již nedostaly. Časově by nám to nevyšlo.
Potok se okolo nás vine stále.
Tento zámeček nechal v letech 1761 – 1767 vystavět majitel valdštejnského panství Horní Litvínov Emanuel Filip z Valdštejna. Zvláštní název zámku se skládá ze dvou jmen šlechtických rodů Lichtenštejnů a Valdštejnů. Hrabě Valdštejn dal tento zámeček svatebním darem své manželce Marii Anně a jméno Lichtenwald mělo symbolicky vyjadřovat spojení obou rodů.
Turistka.
Ale abych pokračovala dál o popisu naší cesty. Po prohlídce zajímavostí Českého Jiřetína jsme se vydaly směrem k Flájské přehradě. Trochu jsme popletly směr, ale využily jsme pohostinnosti jedné opuštěné lavičky u prázdné chalupy, která nás přímo zvala k posezení a k svačině. Pak jsme se kousek vrátily a pokračovaly po silnici dál. Slunce už pěkně hřálo, od silnice se ještě víc odráželo, auta a motorky nás míjely jako o závod, a z větší části to byli naši sousedé – Němci. Jak taky ne, když jsme byli u hranic. Z levé strany nám dělal doprovod Flájský potok a my šly dál a dál, docela už unavené, protože po silnici se zrovna moc dobře nejde, lepší je to turistickými stezkami.
Cestou k Flájím.
Ale pak jsme, po doporučení místních chalupářek, které nás míjely při našem „pikniku“, odbočily při rozdělení silnice nalevo, kde měl být tichý provoz, ale kdepak! I tady proti nám jela jedna motorka za druhou. Klid tu rozhodně nebyl. Němci zkrátka využili krásného dne k výletům na motorkách. Ale i naše šlapání mělo svůj konec. Po cestě jsme ještě narazily na ukazatele starého plavebního kanálu z roku 1624 – 1629. Nyní už nevypadal jako plavební kanál, ale za ta léta jako normální stezka.
Starý plavební kanál.
A my dospěly k závěru našeho výletu na přehradu Fláje. Krása! Rozlehlá vodní plocha lemovaná kolem dokola zas různorodou zelení… stejně jaro je nejkrásnější období roku, ať si říká co kdo chce! I podzim má své kouzlo, ale pro mě jen, jak se začíná zbarvovat listí… pak spadá na zem, stromy jsou holé, a co je na tom pěkného? Začíná se později rozednívat, brzo začíná být tma a ta zima… na obzoru! Brr! Kdepak, jaro je nejkrásnější!
Zdolali jsme to…
Výstavba Flájské přehrady trvala od roku 1951 do roku 1963. Do provozu byla uvedena už v roce 1960 a její plocha činí 153 ha. Přehrada je zařazena mezi kulturní památky České republiky. Poblíž břehu přehrady je dodnes zachovaná kamenná podezdívka flájského dřevěného kostela Svatého Jana Křtile, o kterém jsem se výše zmiňovala, přemístěného v 60. letech minulého století do Českého Jiřetína.
Přehrada.
Flájská přehrada spadá pod Povodí Ohře, které ji obhospodařuje.
Z jiného úhlu.
Co k tomu ještě dodat? Při tak veliké ploše vody, a když stojíte na hrázi přehrady, si připadáte jak miniatura… a jen se díváte a díváte všude kolem dokola. Děláte si snímky, fotíte odtud, nebo odtud, je na co se dívat. Je to krása, je to nádhera. Ani se nám odtud nechtělo.
Bílé skvrnky, to jsou vlnky.
Ale doba odjezdu autobusu se blížila, my jsme ještě trochu posvačily a jako jediné cestující, neboť všichni ostatní návštěvníci okolo nás tu byli vozem, nás pan řidič nabral do svého autobusu a odjel s námi do Litvínova, kdy při cestě nám neopomenul předat pár svých zkušeností a taky nás i pobavil. Z Litvínova nám jel za chvíli vlak do Teplic a my se v pohodě dostaly krásně domů.
Doklad o návštěvě ve Flájích.
A co dodat na závěr? Den byl výjimečný, krásný už proto, že před tím jsme si užili deště i zimy zároveň. Teď jsme si vyloženě vychutnaly pohodu, sluníčko, teplo a krásný výlet.
A znovu přehrada.
Znovu a naposledy…
