Hrad Kamýk

Dovoluji si Vás opět pozvat na další zříceninu ve Středohoří, na kterou jsem se již velice těšila a sice na zříceninu gotického hradu Kamýk.

Hrad Kamýk se nachází cca 12 km od Ústí nad Labem.
Není sice veliký, ale přece jen musíte vyšlapat k němu kus kopce a během toho šlapání máte před sebou České středohoří jako na dlani. Vidíte královnu Českého středohoří Milešovku, vrch Lovoš, dále Kletečnou, vzadu za Milešovkou se zobrazuje v dálce zřícenina hradu Košťálov, když pootočíte hlavu doleva, tak vidíte v dálce zase hrad Házmburk a také nedaleko horu Radobýl, kde vznikla slavná báseň „Máj“ od Karla Hynka Máchy.

Zkrátka kdybych byla básníkem a pěvcem, zapěla bych ódy na ty kopce a kopečky, zříceniny hradů… Řeka Labe se vlnila mezi zelení, no prostě co k tomu dodat? A jak se zpívá v naší hymně… zemský ráj to na pohled, tak skutečně ráj to byl! I hora Říp byla vidět! Měli jsme nádhernou viditelnost, byla to vskutku překrásná podívaná! Přála bych Vám tam být!

Hrad Kamýk a výhledy z něj.

Ale k hradu.
Hrad Kamýk se nachází na čedičovém suku 382 m n.m. nad obcí stejného jména u Litoměřic. Vznikl začátkem 14. století, kdy jej vystavěl z pověření krále Jana Lucemburského Jindřich erbu jednorožce, jemuž král v roce 1319 hrad udělil v léno. Roku 1547 byl hrad přestavěn. Mezi 16. a 17. stoletím byla postavena pod starým hradem nová tvrz. Hrad dost často měnil majitele. Jednu dobu jej vlastnil i Zbyněk Zajíc z Házmburku, ten jej zase získal od Karla IV., jenž tímto zaplatil svůj dluh vůči němu. Hrad přežil období husitských válek, ale v 16. století zpustnul po vydrancování saských vojsk. Z hradu se zachovalo pouze torzo a sice část pětiboké věžovité budovy na vrcholku skály a na jižní straně stěna se třemi okny, ze kterých ještě dnes můžete sledovat krásu Českého středohoří.

Po polovině 16. století přestal hrad stačit nárokům svých majitelů. Ti si nechali vystavět nové sídlo na pomezí tvrze a zámku. Kolem postupně vznikal velký panský dvůr. Po třicetileté válce splynulo kamýcké panství s lovosickým a zámek přestal být sídlem majitelů. Byla to markrabata bádenská – Schwarzenbergové.

Pro správu dvora vznikl nový objekt a původní budova zámku pustla.

Roku 1863 koupil kamýcké panství dr. Otto Pollak, švagr druhé manželky Bedřicha Smetany.

Hudební skladatel zde trávil několikadenní svatební cestu .

V roce 1993 byla zřízena na počest jeho návštěvy na domě, kde bydlel, pamětní deska a v roce 1994 pamětní síň v budově obecního úřadu. Dr. Pollak si nechal postavit klasicistní vilu ve stylu novorenesance, které se dnes říká zámek. Severně od vily stojí renesanční objekt, který může být částí, nebo případně celou bývalou tvrzí-zámkem.

V obci Kamýk byla také zřízena naučná stezka, poznávající dějiny obce a jejího okolí. Stezka je dlouhá 3 km s převýšením 250 m.

Hrad Kamýk má také svoji pověst a tu Vám teď povyprávím.

Růže z Kamýku.
Pánu na hradě Kamýk se narodila dcera, krásná, boubelatá, černooká. Pojmenovali ji Růženka. Ale bohužel jeho radost byla brzy zkalena, neboť jeho manželka onemocněla a zemřela. A tak hradní pán žil jen pro svoji dceru. Ta vyrostla v nádhernou dívku, přezdívali ji Kamýcká růže a po dvaceti letech se o ni začalo ucházet spousta rytířů. Jenže dívka všechny odmítala. Odmítla i rytíře z Templářského hradu v Malých Žernosekách, ten byl velmi zlý a pomstychtivý a její odmítnutí zasáhlo jeho ješitnost. Nechal ji přepadnout svými zbrojnoši a unést na svůj hrad, kde ji věznil v hlubinách krypty. Dívčin nešťastný otec začal pátrat po své dceři a objížděl všechny hrady, doufajíc, že ji nalezne. Ale nikdo o jeho zmizelé dceři nevěděl a tak se přestrojil za potulného pěvce a vydal se znovu dceru hledat od hradu ke hradu. A když obešel znovu všechny hrady a vyzvídal na hradní čeledi a také naslouchal naříkajícím vězňům v kobkách, vrátil se nazpátek po dlouhém čase zase do svého kraje. Zašel také do Žernosek, unavený, aby si odpočinul a prosil Boha o pomoc. A jak klečel na kamenné desce v kapli, slyšel dívčí nářek a poznal hlas své dcery. Rychle pospíšil na svůj hrad, ozbrojil svůj lid, dobyl hradu, vnikl do kaple a nechal zdvihnout víko krypty. Tam uviděl zsinalou tvář své dcery, která ležela na zemi bez hnutí. Kamýcká růže se nedočkala vysvobození. Zahynula krutou bezcitnou rukou jako zlomený květ.

Otec bolestí a hněvem kázal zapálit hrad a zbořit jej do základů. Za rudé záře požáru a rachotu bortících se zdí pohřbili nešťastnou „kamýckou růži“, jíž se stala její krása neštěstím. Pán z Růže se již na svůj hrad nevrátil. Žalem skonal vedle svojí dcery. Zbytky hradu byly patrny ještě před 80 lety.

Tak to by bylo k hradu Kamýk.

Po prohlídce, pokoukání z hradu, které bylo skutečně nádherné, taky proto, že jsme měli štěstí a byla krásná viditelnost, jsme se ubírali zpět přes obec Kamýk. V obci jsme si ještě prohlédli dům, kde pobýval Bedřich Smetana na své svatební cestě s druhou chotí a také obecní úřad, kde měl pamětní síň. Dumali jsme nad budovou, která by mohla být bývalým zámkem, ale dnes již prázdným. Zkrátka kráčela tudy historie… A vydali jsme se směrem k Velkým Žernosekům, které se nachází zhruba 5 km od Litoměřic, a cca 158 m n.m., cestou, která vedla mezi sady a lukami, porostlými spousty keřů bezinek a jiných křovin a stromů. O podívané, kterou jsme měli všude okolo jsem vám již psala hned v úvodu. Hrad Kamýk jsme viděli z jiné strany, zkrátka všechno to, co bylo okolo nás, hladilo naše oči a taky dušičku. Znovu při psaní prožívám tu nádheru, kterou jsme viděli.

Musím se také zmínit o Žernoseckém jezeru – nebo se mu také říká Píšťanské jezero. Je to uměle vytvořené jezero o rozloze 90 ha mezi obcemi Žernoseky, Píšťany a Žalhostice na pravém břehu Labe. Na levém břehu Labe je město Lovosice. Jezero je pod vrchem Radobýl. Již jsem se o něm zmiňovala v článku o výstupu na horu Radobýl. Byl to původně lom na štěrkopísek. Zdejší písek byl použit na výstavbu Slapské a Orlické přehrady. Dnes slouží k rekreaci. Má tvar pětiúhelníku, a jeho průměr je cca 1 km. Jsou na něm tři malé ostrovy a dva výrazné výběžky pevniny do jezera. Jezero je spojeno dlouhým průtokem s řekou Labe.

Musím se také ještě zmínit o tom, že jsme cestou, po které jsme šli, nacházeli zvláštně vyhrabaný písek do hromádky a uprostřed ní byla dírka. Bylo toho všude okolo spousta. Nikdy jsem to neviděla, ale byla jsem poučena naší „šéfkou turistiky“, jak jsem si ji já přezdila, že to je od mravkoleva, který takto láká mravence k sobě dolů, coby svoji potravu. Je to tzv. nálevková past. Mravenec vleze na okraj, tím způsobí, že pár zrníček písku začne padat dolů a tím upozorní larvu mravkoleva, že je tam případná potrava :-), tak na něj začne házet písek zespoda a mravenec spadne dolů.

A proces zániku mravence je dokončen :=(!

Ale abych pokračovala dál, došli jsme do Velkých Žernosek. Měli jsme naplánováno jet přívozem přes Labe do Malých Žernosek a odtud již domů do Teplic.

Došli jsme ke kostelu Svstého Mikuláše. Kostel byl postaven v pozdně gotickém slohu v roce 1861.

Za 20 let byl kostel přestavěn a z původní podoby zůstal jen spodek, který nese letopočet 1535 – 1562.

Vedle kostela přes uličku k přívozu za nádherně rozkvetlou lípou, byla prodejna a před ní stoly s lavičkami, tak jsme si sedli a dali odpočinout svým znaveným údům, něco pojedli ze svých zásob, nebo koupili nějakou mlsku v prodejně. A vydali se k přívozu.

Cestou jsme viděli ještě vinice a na nich vinné sklípky.

Chtělo by to ochutnávku vínečka až bude vinobraní :-) !

A vydali se na cestu přes řeku a k vlaku domů!

Ahoj zase někde příště!