Osek – za poznáním památek a hradu Rýzmburka

Vyrazili jsme s dcerou a mým „bodygardem“ Maxem, nebo mu také říkám „agent FBI“, neboť ať se hnu, kam se hnu, všude ho mám za sebou na výlet. Tentokrát jsme si vybrali městečko Osek s tím, že si ho prohlédneme a na závěr navštívíme zdejší majestátní hrad Rýzmburk.

Jeli jsme z Teplic vlakem a jen jsme z něj vystoupili, otevřela se před námi v oparu za chvíli nádherná scenérie zdejšího cisterciánského kláštera a za ním ve hvozdu kulatá věž hradu. Ač je vidět jen jedna věž, což působí zdáním, že hrad je malý, nenechte se mýlit, je velice rozlehlý, ale ukrytý v zeleni.






Dál jsme pokračovali okolo hřbitova, kde stojí za zmínku připomenout, že na rohu hřbitovní zdi stojí tzv. „Odpočivný kámen“.

Dále jsme pokračovali ke kostelu Sv. Petra a Pavla,

který již neslouží svému účelu, ale stojí za to se zmínit, že v rohu bývalého hřbitova, který byl okolo kostela, těsně vedle autobusové zastávky je klasicistní hrobka, prince Josefa De Saxe, který zahynul v souboji pod hradem Rýzmburk.

Cisterciánský klášter, další krásná kulturní památka


byl založen r. 1196. Válečné běsnění jej těžce poznamenalo, ale byl obnoven v baroku a rozšířen. Stal se významným kulturním centrem kraje. Po 2. světové válce nastal jeho konec, ale v r. 1990 bylo umožněno se členům cisterciánského řádu vrátit zpět.

Prohlídky v klášteře zajišťuje Informační turistické centrum Osek, které se nachází v prostoru kláštera. V areálu kláštera a v ulicích Oseku se konají každý rok velké poutě, kde se prezentují všechna možná řemesla, zúčastní se jí i významné osobnosti z řad zpěváků a herců, je tu spousta stánků s dobrůtkami, různým zbožím, jak rukodělným, tak i jiným a nejen to, nechybí ani kolotoče a houpačky a různé jiné atrakce, jak pro děti, tak pro dospělé. Celý Osek poutí žije! Pouť trvá 2 dny.

U kláštera z venkovní strany rostou zajímavé lípy,
říká se, že rostou kořeny navrch, je o tom také pověst proč tak rostou, ale ať se v mých mozkových závitech přehrabuji jak chci, pověst nevydoluji, holt šedá mozková kůra stagnuje!!

Když jsme si prohlídli klášter, vydali jsme se dál, směrem k hradu. Ještě než jsme vešli do lesa, minuli jsme památník

připomínající důlní neštěstí na dole Nelson, kde zahynulo tehdy 142 horníků.

A dál jsme již pokračovali značenou turistickou cestou k hradu Rýzmburk. Pozor! Je ještě jeden hrad Rýzmburk, ale ten je v Královehradeckém kraji, který je uváděn od r. 1595 jako pustý a ze zbytků zdiva byl později vystavěn ratibořický zámek a altán.

Takže náš hrad je v Ústeckém kraji! A my jsme zahnuli okolo kapličky
a pokračovali dál výš a výše, až už jsme byli docela unaveni a přáli si, abychom byli u cíle cesty.

Ale dočkali jsme se a již se před námi zjevila první věž a vkročili jsme do celého hradního areálu.







Dcera se chlubí střepem keramiky z 13. století???? Ale vypadá to věrohodně!!!! Opravdu!!!

Historii hradu nebudu popisovat, je stručně vyznačená na tabuli.

Vede zde také naučná stezka – „Přírodou a dějinami Oseka“ , je dlouhá 7 km, a překonává výškový rozdíl 255 metrů.

V okolí hradu je spousta zajímavých míst, kterém stojí za zhlédnutí. Jako:

1/ Saleziova výšina – chráněná přírodní památka, skalní útvar sedimentárního původu, geologická zvláštnost okolí

2/ Krásná vyhlídka – na místě se zastavili mnohé generace výletníků pokochat se krásným výhledem do kraje pod Krušnými horami

3/ Zimoviště netopýrů – prostory staré štoly slouží jako zimoviště netopýrů

4/ Vrása – skalní útvar o výšce asi 8 metrů, široké asi 25 metrů s viditelnou strukturou ležaté vrásy v krystalických břidlicích

5/ Vlčí důl – přírodní rezervace zahrnuje skalnaté a kamenité svahy v údolí Oseckého potoka

6/ Dlouhá louka – Od r. 2005 je na Vlčí hoře nad městem Osek multifunkční věž, na které je vybudováno zvenku točité schodiště s vyhlídkovou plošinou.

Zdaleka to není vše, co je k vidění ve městě Osek a jeho okolí.

A tak, když jsme si vše prohlédli, pokochali se zbytky hradních rozvalin a přemístili se v duchu do tehdejší doby – zavzpomínali jak se asi žilo zdejším majitelům hradu a vrátili se pomalu do reality, nastoupili jsme zpáteční cestu. To už se nám šlo lépe, byli jsme odpočatí, plni elánu, takže cesta nám ubíhala daleko rychleji, bodejť ne, když jsme šli z kopce.

Cestou jsme zase minuli klášter a sestoupili z náměstí vedle bývalé dívčí školy a hospitálu Sv. Klimenta

a pokračovali směrem k nádraží na zpáteční cestu do Teplic.

Cestou jsme se ještě pokochali krásnou vyhlídkou na vrch Bořeň v Bílině.

A tím naše výletní cesta skončila. Ale neskončilo do budoucna ještě naše další putování. Je tu mnoho zajímavých dalších míst, které bychom rádi viděli.

Ještě na závěr zajímavá fotka převislého buku – chráněného památného stromu!

– v Oseku při Naučné stezce.