Let´s speak English – in San Francisco (2.)
Eliška Domanská
1. 10. 2008
aneb desatero rad, jak si zařídit (a užít) jazykový pobyt v zahraničí
Létání už dnes není co bývalo – je mnohem bezpečnější. Pryč jsou doby, kdy letadla mohla létat jen pod úrovní mraků, kde jimi otřáslo a zahoupalo každé škytnutí větru. Takové cestování bylo tehdy jen pro ty nejotrlejší. Dnes už to dávno neplatí – dnes je létání tím nejbezpečnějším způsobem přepravy, jaký vůbec existuje.
Je neuvěřitelné, jaký pokrok letadla udělala – vždyť je to teprve 105 let od chvíle, kdy se do vzduchu vznesl první létající stroj. Byl to Flyer bratří Wrightů a uletěl celých 260 metrů, než bezpečně přistál. Tahle krátká vzdálenost zažehla revoluci v letectví – dnes už letadla létají mnohem, mnohem dál. Letadla jsou bezpochyby ten nejúžasnější stroj, který lidstvo kdy sestavilo. Už jako malá holka jsem nad nimi žasla – a žasnu pořád a nejspíš taky vždycky budu.
Nikdy nezapomenu na ten den, kdy jsem letěla poprvé. Naši mě tehdy odvezli na letiště a jak jsme se blížili ke vchodu do odletové haly, uviděla jsem první letadla – jejich ocasy se tyčily vysoko do vzduchu a ranní slunce rozzářilo jejich barvy. V duchu jsem si říkala, jaké to asi bude. Teď už to vím – je to nádherné. Ale než se vůbec dostanete na palubu, je třeba si koupit letenku, sbalit se a také zkontrolovat, jestli máte platný pas. No, s tím posledním vám nepomůžu, ale k tomu ostatnímu bych vám snad mohla nabídnout pár tipů:
- Až si budete vybírat letenku, zaměřte se na spoje s co nejmenším počtem přestupů. Například pokud letíte do San Franciska, je lepší zvolit si spoj na trase třeba Praha – Frankfurt – San Francisco než řekněme Praha – Amsterdam – Chicago – San Francisco. Důvody jsou hned dva – první varianta vám ušetří nějakou tu hodinu, o kterou bude vaše cesta kratší, než kdybyste museli dvakrát přestupovat; navíc, čím více přestupů, tím je větší riziko, že jedno nebo druhé letadlo bude mít zpoždění a vy zmeškáte další let – a to nebude zrovna nejlepší začátek vaší cesty.
- Také bych vám doporučila vyhledat si na internetu mapu letiště, kde budete přestupovat a připravit si nejkratší cestu, jak se dostat od jedné brány ke druhé. To pro případ, že se vám stane to, co mně – když jsem letěla přes Paříž, letadlo z Prahy mělo půlhodinové zpoždění a to znamenalo, že jsem na přesun z jednoho letadla do druhého měla jen půl hodiny. Nemusím snad dodávat, že letiště Charles de Gaule je obrovské. Měla jsem štěstí – společnost Air France, se kterou jsem letěla, vyslala pro cestující do San Franciska ženu v uniformě letiště, která nás čekala hned u brány a pak nás dovedla až k letadlu do San Franciska. Buďte na to ale připraveni, ať pak nemusíte bezhlavě lítat po budově letiště sem a tam v zoufalé snaze najít tu správnou bránu.
No a pak už chybí jediná věc – sbalit kufry. Doslova. Každý pasažér si může vzít dva kufry k odbavení a k tomu jedno příruční zavazadlo s sebou na palubu letadla. Podrobnější informace najdete nejen na letence, ale také na internetových stránkách Českých Aerolinií. Tam se také dozvíte, co si můžete nebo nemůžete vzít s sebou na palubu, protože kromě bodných, střelných a sečných zbraní platí určitá omezení také pro krémy, tekutiny a pasty. A nebo to můžete udělat jako já, tj. tím nejjednodušším způsobem a dát vše, co teče, kape nebo se maže do svého kufru, abyste o to třeba náhodou při kontrole nepřišli.
A když už mluvím o kontrolách, buďte také připraveni, že někde je třeba se při kontrole také zout – vyberte si proto snadno (na)zutelné boty.
Také bych doporučila sbalit si do příručního zavazadla zubní kartáček a alespoň jedno tričko a kalhoty pro případ, že se váš kufr někde na cestě ztratí. Je sice pravda, že byste v takovém případě měli dostat nějakou finanční sumu na nákup toho nejnutnějšího a zubní kartáček koupíte všude, ale je dost možné, že po minimálně třinácti hodinách v letadle (a to nemluvím o době strávené na letišti, kde musíte být dvě hodiny před samotným odletem) nebudete mít na shánění nějakého zubního kartáčku vůbec chuť, a tak je možná lepší být na vše připraveni.
S letenkou v kapse, kufry na cestě do zavazadlového prostoru letadla, a s bezpečnostní kontrolou za zády už vám nic nebrání nastoupit na palubu letadla a užít si let. Ale to zase příště.
V dalším díle vám řeknu, proč je létání tak nádherné, přidám pár rad ohledně vašeho zdraví a nezapomenu upozornit na nebezpečí přílišných očekávání.
1. 10. 2008
aneb desatero rad, jak si zařídit (a užít) jazykový pobyt v zahraničí Létání už dnes není co bývalo – je mnohem bezpečnější. Pryč jsou doby, kdy letadla mohla létat jen pod úrovní mraků, kde jimi otřáslo a zahoupalo každé škytnutí větru. Takové cestování bylo tehdy jen pro ty nejotrlejší. Dnes už to dávno neplatí – dnes je létání tím nejbezpečnějším způsobem přepravy, jaký vůbec existuje.
Je neuvěřitelné, jaký pokrok letadla udělala – vždyť je to teprve 105 let od chvíle, kdy se do vzduchu vznesl první létající stroj. Byl to Flyer bratří Wrightů a uletěl celých 260 metrů, než bezpečně přistál. Tahle krátká vzdálenost zažehla revoluci v letectví – dnes už letadla létají mnohem, mnohem dál. Letadla jsou bezpochyby ten nejúžasnější stroj, který lidstvo kdy sestavilo. Už jako malá holka jsem nad nimi žasla – a žasnu pořád a nejspíš taky vždycky budu.
Nikdy nezapomenu na ten den, kdy jsem letěla poprvé. Naši mě tehdy odvezli na letiště a jak jsme se blížili ke vchodu do odletové haly, uviděla jsem první letadla – jejich ocasy se tyčily vysoko do vzduchu a ranní slunce rozzářilo jejich barvy. V duchu jsem si říkala, jaké to asi bude. Teď už to vím – je to nádherné. Ale než se vůbec dostanete na palubu, je třeba si koupit letenku, sbalit se a také zkontrolovat, jestli máte platný pas. No, s tím posledním vám nepomůžu, ale k tomu ostatnímu bych vám snad mohla nabídnout pár tipů:
- Až si budete vybírat letenku, zaměřte se na spoje s co nejmenším počtem přestupů. Například pokud letíte do San Franciska, je lepší zvolit si spoj na trase třeba Praha – Frankfurt – San Francisco než řekněme Praha – Amsterdam – Chicago – San Francisco. Důvody jsou hned dva – první varianta vám ušetří nějakou tu hodinu, o kterou bude vaše cesta kratší, než kdybyste museli dvakrát přestupovat; navíc, čím více přestupů, tím je větší riziko, že jedno nebo druhé letadlo bude mít zpoždění a vy zmeškáte další let – a to nebude zrovna nejlepší začátek vaší cesty.
- Také bych vám doporučila vyhledat si na internetu mapu letiště, kde budete přestupovat a připravit si nejkratší cestu, jak se dostat od jedné brány ke druhé. To pro případ, že se vám stane to, co mně – když jsem letěla přes Paříž, letadlo z Prahy mělo půlhodinové zpoždění a to znamenalo, že jsem na přesun z jednoho letadla do druhého měla jen půl hodiny. Nemusím snad dodávat, že letiště Charles de Gaule je obrovské. Měla jsem štěstí – společnost Air France, se kterou jsem letěla, vyslala pro cestující do San Franciska ženu v uniformě letiště, která nás čekala hned u brány a pak nás dovedla až k letadlu do San Franciska. Buďte na to ale připraveni, ať pak nemusíte bezhlavě lítat po budově letiště sem a tam v zoufalé snaze najít tu správnou bránu.
No a pak už chybí jediná věc – sbalit kufry. Doslova. Každý pasažér si může vzít dva kufry k odbavení a k tomu jedno příruční zavazadlo s sebou na palubu letadla. Podrobnější informace najdete nejen na letence, ale také na internetových stránkách Českých Aerolinií. Tam se také dozvíte, co si můžete nebo nemůžete vzít s sebou na palubu, protože kromě bodných, střelných a sečných zbraní platí určitá omezení také pro krémy, tekutiny a pasty. A nebo to můžete udělat jako já, tj. tím nejjednodušším způsobem a dát vše, co teče, kape nebo se maže do svého kufru, abyste o to třeba náhodou při kontrole nepřišli.
A když už mluvím o kontrolách, buďte také připraveni, že někde je třeba se při kontrole také zout – vyberte si proto snadno (na)zutelné boty.
Také bych doporučila sbalit si do příručního zavazadla zubní kartáček a alespoň jedno tričko a kalhoty pro případ, že se váš kufr někde na cestě ztratí. Je sice pravda, že byste v takovém případě měli dostat nějakou finanční sumu na nákup toho nejnutnějšího a zubní kartáček koupíte všude, ale je dost možné, že po minimálně třinácti hodinách v letadle (a to nemluvím o době strávené na letišti, kde musíte být dvě hodiny před samotným odletem) nebudete mít na shánění nějakého zubního kartáčku vůbec chuť, a tak je možná lepší být na vše připraveni.
S letenkou v kapse, kufry na cestě do zavazadlového prostoru letadla, a s bezpečnostní kontrolou za zády už vám nic nebrání nastoupit na palubu letadla a užít si let. Ale to zase příště.
V dalším díle vám řeknu, proč je létání tak nádherné, přidám pár rad ohledně vašeho zdraví a nezapomenu upozornit na nebezpečí přílišných očekávání.
| Tweet |
