Děčínský Sněžník

Nedaleko Tiských Stěn, o kterých se psalo ve zdejší rubrice, se nachází v krajině Labských pískovců nejvyšší stolová hora a na jejím vrcholu v nadmořské výšce 723 metrů je jedna z nejstarších kamenných rozhleden u nás – Děčínský Sněžník.

Byla postavena r.1864 hrabětem Františkem Thunem podle plánů drážďanského architekta Hänela.

Rozhledna má 153 schodů a je 33 metrů vysoká. Naskytne se vám z ní nádherný výhled na Labské pískovce, Českosaské Švýcarsko, hřebeny Krušných hor, Jizerské hory i s Ještědem, Lužické hory, Pěnkavčí vrch, vrch Jedlová s rozhlednou, České středohoří s Milešovkou, ale i na stolové hory v Německu, je vidět pevnost Königstein, a také Lilienstein. Samozřejmě všechno záleží na dobré viditelnosti.

Je to nejkrásnější kamenná rozhledna u nás, byla dlouhou dobu nepřístupná, až v r.1992 byla rekonstruována a znovu otevřena. Nachází se asi 7 km od Děčína. Na vrchol je nejlépe jít z obce Sněžník. Cesta je dlouhá cca 2 km.

Nazpátek nechoďte stejnou cestou, kterou jste přišli, ale jděte po asfaltové silničce, která vede od rozhledny. Je to pohodlná cesta a navíc uvidíte Stolové hory Saského Švýcarska. Je to nádherný pohled.

Provozní doba: duben – říjen, celý týden kromě pondělí, od 10 – 17 hod. Klíče od rozhledny jsou v bufetu u paty rozhledny.

Kdo pojede autem a tím pádem má rychlejší dopravu, má možnost zavítat ještě na novou Erbenovu vyhlídku v Ústí nad Labem, která je vzdálená asi 14 km od této. Další možnost je asi 12 km vzdálený Sokolí vrch u Dobrné a aby toho nebylo málo, tak cca 10 km je rozhledna Velký Chlum u Děčína. Vzdálenost od Prahy na tato místa je cca 95 km.

No a já bych chtěla dodat, že jsem tuto rozhledna navštívila asi po třetí během mých let vloni v červnu s mojí dcerou a jejím přítelem, kdy nebylo zrovna pěkné počasí, ale věřili jsme, že se nám vyhne a my bez komplikací vyjdeme nahoru na Sněžník. Vydali jsme se ale obráceným směrem, asfaltovou silničkou. Cestou jsme minuli dvě skály, které vypadaly jako obludy.

Asi ve třetině cesty nás „stihl“ prudký déšť, který trval skoro zbytek cesty k rozhledně. Ještě že jsme měli na sobě větrovky, které nás trochu uchránily.

Došli jsme k rozhledně a jak jsme zmokli, dokládá fotografie mojí dcery


… tak jsme vypadali všichni…. Mokré nohavice, ale už trošku oschlé, neboť nahoře už svítilo sluníčko.

Výhledy i přes mračna byly krásné



i duha se objevila.

A nakonec doklad o výšce rozhledny.

Vřele všem doporučuji navštívit tato místa. Výstup na rozhlednu a pohledy do krajiny stojí opravdu za to. Někdo jezdí stále do ciziny, ale naši zemi ani pořádně nezná. Je tu překrásně a stojí za to si památky a přírodu chránit, ale také hlavně je poznávat!