Vaše příběhy

Zachránila mě babiččina pračka

P.
25. 11. 2011
Komentáře: 1, posl.: 27. 11. 2011
To, co se mi kdysi přihodilo, by se opravdu nedalo nazvat jinak, než „osudová náhoda“.

Tehdy mi bylo pouhých 12 let a událost se odehrála téměř na Silvestra (roku 1996). Má babička tenkrát byla tři roky po smrti a my (moje mamka, můj o tři roky mladši bratr a já) jsme po ní dostali starši pračku, kterou jsme s radostí uvítali, jelikož má mamka byla čerstvě po rozvodu s tátou a zrovna jsme si zařizovali novou domácnost v malé garsonce.

Koupelna sice byla menší a pračka se tam vešla tak, tak… ale bylo to lepší než nic :) .

Osudného večera jsem ...více »

Mlaskání – zná někdo horší zlozvyk??!!

Majka
2. 11. 2011
Komentáře: 20, posl.: 5. 11. 2011
Můj manžel je inteligentní, šikovný, zručný, umí se postarat o rodinu, všechno opraví, natře, dá do pořádku. Chodíme hodně mezi lidi, rádi zajdeme i na dobrou večeři, milujeme výlety na kolech. Někdy jsou ale chvíle, kdy bych ho praštila tím prvním, co mám po ruce: on prostě hrozně a nechutně mlaská!!

Někdy si myslím, že už to nevydržím. Už mockrát jsem na něj vyjela. Nejtěžší to je, když mi není dobře, mívám migrény, to mě vytáčí ještě víc než jindy.

Ono mu hrozně chutná, sní úplně všechno a rád a mlaská nahlas. Naschvál to asi nedělá, zapomene se prostě. Mlaská i ...více »

Kamerový systém? Netřeba!

Bibka
23. 10. 2011
Komentáře: 12, posl.: 26. 10. 2011
Když jsem sledovala s Nikolou pohádku na DVD Jája a Pája, vybavila se mi příhoda, na kterou jsem už dávno zapomněla. Snad to způsobil děda Lebeda, chystající se s kluky ke sklizni úrody na zahrádce a jelikož předpokládal úrodu kvalitní, náležitě se na to připravil. Jaké však bylo jeho udivení, když viděl, že je již sklizeno. Beze zbytku. Bohužel však, někým jiným.

Každý si jistě řekne, že není nad doma vypěstované. Ovšem, ne všichni mají možnost být majiteli zahrádky a na ní si pěkně od semínka vypěstovat něco alespoň ze základní zeleniny, sem tam nějakou kytku pro radost či mít ...více »

Vysoký krevní tlak…

Andaa
22. 9. 2011
Komentáře: 6, posl.: 27. 9. 2011
Firma, ve které pracuji, nás vyslala na preventivní prohlídku. Šla jsem v úterý a byla v klidu, vždyť mě nic není.

Jenže tlak 177/113 se paní doktorce vůbec nelíbil.

Řekla mi, že druhý den mám přijít na krev a znovu na měření hned po ránu a nalačno. Tlak se maličko spravil, ale pořád 168/109 se paní doktorce nelíbilo.

Snažila se mi vnutit neschopenku, ale nakonec jsme se domluvili, že si ve čtvrtek udělám interní vyšetření a v pátek k ní přijdu. Taky mě ihned nasadila tabletky.

Cestou domů jsem potkala kámošku a ta mi poradila, ať ...více »

Je to jen náhoda?

Andaa
17. 8. 2011
Komentáře: 3, posl.: 18. 8. 2011
Nevím, jak začít. Mám v sobě ještě zmatek a smutek, ale stala se věc nad kterou dumám. Moji přátelé ví, že mě zemřel tatínek.

Včera měl pohřeb a když jsme se večer šli podívat celá rodina na hřbitov, stala se podivná věc.

Tatínek měl rád svého pejska a kocourka, kterému říkal Kuliš. Moje desítiměsíční vnučka, zřejmě lásku ke zvířátkům zdědila po něm. Mladí pořád uvažovali o tom, že by si na dvorek pořídili koťátko. Jenže pořád váhali, mají nemají, prostě znáte to, když máte malé dítě a chcete i zvířátko.

Ze hřbitova jsme šli až po osmé hodině. Babičku ...více »

Špatné svědomí?

Alena
7. 8. 2011
Komentáře: 2, posl.: 18. 8. 2011
Domnívám se, že důvod ke špatnému svědomí téměř nikdy nemám. Ale to se domnívám, jen když si rozumově rekapituluji život. Realita je jiná. Často se v noci budím a děsí mne, co jsem kde řekla, udělala… tedy zvorala.

Vždy jsem to ale myslela dobře, chtěla druhé povzbudit, potěšit. Jenže oni se tvářili divně, rozpačitě. No jasně, že to nepochopili!

A ten neobvyklý dárek! Tím jsem chtěla přátelům pozvednout náladu. A oni se urazili. Sice to nedali na sobě znát, ale já jim to četla v očích! A já se trápím a trápím.

“Vše musím zítra nějak nenápadně ...více »

Něco, co bych rád sdělil…

Johny004
3. 8. 2011
Komentáře: 0, posl.:
Ahoj, rád bych zde napsal něco, co jsem nikdy nikomu neřekl.

Je mi v červnu 21, a už od dětství jsem trochu jiný. Odjakživa jsem byl spíše samotářský tip, protože jsem vyrostl jenom s mamkou a ta dlouho pracovala, takže jsem byl třeba do šesti do večera ve škole v družině. Chudák paní vychovatelka Romana ani neměla čas na vlastní děti, protože tam se mnou zůstávala.

A tím, že jsem byl spíše sám jsem v sobě začal objevovat něco zvláštního. Malé děti VĚŘÍ na nebíčko a andílky, a taky možná v nějakého vousatého pána, který se jmenuje Bůh. A dost možná i na čerta, ...více »

Nevím, co se to děje

Pavla
27. 7. 2011
Komentáře: 6, posl.: 29. 7. 2011
Již jsem dávno zjistila, že náhody neexistují. Prvním důkazem bylo setkání s mou kolegyní a nyní již kamarádkou Míšou. Nastoupila do stejného zaměstnání asi měsíc po mě. Začaly jsme se poznávat a zjistily jsme zvláštní věci. Obě jsme toto místo získaly náhodou a jako náhradnice za někoho, kdo nenastoupil. Ona se jmenuje Michaela a já jsem se tak měla také jmenovat, ale dědovi se to jméno nelíbilo, tak mi rodiče dali jiné. Její přítel se kterým má dceru Karinu se jmenuje stejně jako můj manžel Martin a má sestru Lenku samozřejmě jako můj manžel. Kdyby se jí místo dcery narodil syn, jmenoval by ...více »

Poslední telefonát

J.
22. 7. 2011
Komentáře: 0, posl.:
Sdělím vám věc, která mě už pár let trápí.

Protože bydlím dlouhá léta v cizině, tak jsem si s rodiči dost často telefonovala. Když odešel můj tatínek na jiný svět, zůstala maminka v domě sama a tak jsem ji telefonovala, aby se nebála. Říkala jsem ji, nemůžeš být sama, přijeď ke mě a bude nám oběma líp a i manžel jí to pořád říkal. Nevím proč, ale raději zůstala sama.

Rok po tatínkovým odchodu mi maminka říkala v telefonu, že se rozhodla a že tedy k nám přijede.

Byla jsem ráda a už jsem plánovala, kterou místnost jí vyhradíme, a že si sebou vezme svého psíka. ...více »

Přítel mi nedává peníze

čtenářka Jitka
9. 7. 2011
Komentáře: 25, posl.: 17. 7. 2011
Žiju s přítelem už dva roky. Společně vychováváme moji devítiletou dcerku z prvního manželství. Jsem rozvedená, manžel mi platí alimenty dva tisíce měsíčně. S přítelem si rozumíme skoro ve všem. Problémem jsou peníze.

Vydělává dost, ale každý máme svůj vlastní účet. To by mi až tak nevadilo, nevadí mi ani to, že nemám přehled o tom, kolik peněz vlastně vydělá (je podnikatel), ale mrzí mě, že každý hospodaříme za své. On sice zaplatí nájem a inkaso, a to je docela dost peněz, já zase jídlo a jiné drobnosti, ale připadá mi, že nás to tak nějak rozděluje. Jako když každý ...více »

Kamarádce roste sebevědomí – na můj úkor!

helinka
23. 11. 2011
Komentáře: 0, posl.:
Přestala jsem důvěřovat kamarádce, protože jsem zjistila, že jí dělá dobře, když mám problémy. Nejsem sama, kdo si toho všiml. Je prima, když lidem stoupne sebevědomí tím, že něco dokážou. Jenomže jsou taky lidi, že jim stoupne sebevědomí když se začnou poměřovat s ostatními a vyjdou z toho líp. To je případ mé kámošky Štěpánky.

Známe se asi osm let. Já byla celou dobu zaměstnaná u jedné firmy, ona práci střídala. Nikde dlouho nevydržela. Já jí záviděla, že je volná a svobodná, ale přála jsem jí to, ona jiná nebude, je s ní zábava, je to živel. Neměla jsem odvahu v našem podniku ...více »

Zápisné aneb když se chlastá 1. liga

J.
25. 10. 2011
Komentáře: 31, posl.: 31. 10. 2011
Když jsem poprvé nastupovala do práce, automaticky se předpokládalo, že jako novicka nabídnu zápisné. Koupila jsem flašku. Vlastně tři, bylo nás tam hodně. A vzadu, v kanceláři, kde bylo příjemně teploučko, milo a útulno, se chlastala první liga. Teda vlastně ne, pilo se jen na svátky, narozeniny, zapíjelo se i narození dětí a vnoučat, ale jak říkám, protože nás bylo hodně, pořád bylo co slavit.

Pak jsem změnila místo, zase bylo zápisné, a dnes s nostalgií vzpomínám, jak jsme pořád slavili, byli pospolu a věděli o svých životech to důležité. Dneska se hodně dbá na firemní kulturu, ...více »

Straka

P.
4. 10. 2011
Komentáře: 1, posl.: 4. 10. 2011
Spočiatku som tomu síce neverila, ale myslím si, že straky ma prenasledujú. Vždy, keď som videla, resp. počula straku, stalo sa niečo, niečo radikálne, či už dobré, alebo zlé.

Jedno ráno ma zobudila straka, hopsala na parapete a ďobala zobákom do okna. Keď som sa zobudila, zistila som, že otec predal náš dom a museli sme sa sťahovať inde.

Ďalšia straka ma stretla na cestách, preletela mi pred autom. O chvíľku mi skočila do cesty srnka a ledva som stihla ubrzdiť.

Ďalšia príležitosť mi bola jasná, akonáhle som uvidela straku, začala som skúmať svoje okolie, ...více »

Rodiče se mi pletou do života!

Simona
2. 9. 2011
Komentáře: 3, posl.: 7. 9. 2011
Jsem zoufalá. Je mi devětadvacet let, jsem vdaná a mám jedno dítě. S manželem si moc nerozumím. Rodiče to vycítili a snaží se mě ovládat. Jsem z toho nešťastná, připadá mi, že jsem se dostala, kam jsem nechtěla, že moje životní cesta se komplikuje.

V praxi to vypadá tak, že manžel ráno odejde do práce a naši se za mnou staví. Tvrdí, že jdou za malým Kubíkem, ve skutečnosti jim ale dělá dobře, že jsem na tom teď finančně i psychicky špatně a mají se zase o koho starat. Asi bych jim měla být vděčná, protože máma vaří a vždycky přinese Kubíkovi něco na zub, ale já si ...více »

Týrané ženy: to mám fakt volat pokaždé policii?

Venušanka
9. 8. 2011
Komentáře: 17, posl.: 18. 8. 2011
Minulý týden si nešlo nevšimnout, alespoň na netu, že dle policie byla zavražděna ve svém domě spisovatelka, která psala romány hlavně pro ženy. Vyrojilo se hodně článků, trochu informací, možná i spekulací, ale to není na nás, abychom soudili. Alespoň já u toho nebyla, tak nebudu posuzovat, co a jak se stalo.

Nicméně mě zarazila jedna věc (podotýkám, vycházím z toho, co bylo na internetu zveřejněno): policie údajně neměla informace o tom, že by paní spisovatelka byla týrána. A přitom prý psala svému dobrému příteli, že se necítí dobře – podáno v tom smyslu, že nešlo o virozu, ale ...více »

Pěstouni: patálie okolo regulačních poplatků

Bibka
4. 8. 2011
Komentáře: 43, posl.: 8. 8. 2011
Ptát se, zdali vám něco říká pojem regulační poplatky ve zdravotnictví, to je jistě naprosto zbytečné. Každý se s nimi setkal od té doby, kdy nabyly platnosti.

U lékaře při ošetření, pohotovosti, za recept a také při pobytu v nemocnici – každý, aspoň něco z tohoto zná. Říká se, že se zdraví koupit nedá, přesto si ho v dnešní době platíme. A mnohdy vychází docela draho. Mít zdravotní problém je současném čase nesmírný přepych. Nejeden z nás přemýšlí, zdali být, či nebýt nemocný, ale postihne-li nějaká nepříjemná bolístka dítě, nedá se lhostejně přejít.

Do stejné situace ...více »

První noc tam venku

Hana Kloubová
31. 7. 2011
Komentáře: 27, posl.: 8. 8. 2011
Bylo žilo jedno neotužilé batole. V době, kdy bylo ještě malým miminkem, se o něj maminka bála a když se nebála ona, bály se babičky. Kdo z vás se snaží umožnit dítěti pohyb na čerstvém vzduchu překračující obvyklé procházky v kočárku s beraním fusakem, bude se mnou souhlasit, že starostlivé babičky jsou ta nejotravnější věc na světě.

Některé maminky se však nakonec z pout prarodičovského či veřejného mínění vymaní a vrátí se k původnímu stylu života.

Pokud si již za svobodna poklepávali lidé na hlavu a divili se, co tu pěknou holku vede k tomu, aby se poflakovala ...více »

Krabička štěstí

Bibka
26. 7. 2011
Komentáře: 6, posl.: 27. 7. 2011
„Paní, jakého mobilního operátora používáte?“ uslyšela jsem za zády, když jsem procházela pěší zónou v našem městě. Otočila jsem se, abych s dotyčnou osobou navázala kontakt. Ta paní, která mě nečekaně oslovila, byla na rozdíl od vtíravých dealerů mobilních operátorů, velmi příjemná, takže jsem se rozhovoru nikterak nebránila.

Vypadala zajímavě. Na širokých popruzích, které měla na ramenou, byl připevněn pultík, a tím vypadala, jako pouťový prodejce. Ale co by mohla tak nabízet? Na již zmiňovaném pultíku měla vyskládaných spoustu malých, papírových krabiček – všechny byly stejné. ...více »

Čekám holku. Strašně přitom toužím po chlapečkovi!

Alena
14. 7. 2011
Komentáře: 10, posl.: 20. 7. 2011
Mám hrozný strach, že se něco špatného stane. Do porodu mi zbývá měsíc a já se strašně moc bojím.

Celé těhotenství, když pominu začátek, jsem měla k nenarozenému dítěti špatný vztah a dnes si to vyčítám. Strašně moc jsem si přála syna, oba jsme ho s manželem chtěli, ale utrpěla jsem šok, když jsem se dozvěděla, že čekám holku.

Nedokážu o ní mluvit jako o holčičce nebo dcerušce, dodnes jsem o dítěti mluvila jako o „tom“. Vím, že jsou ženské, které nemohou mít dítě, a co by za to daly, ale já mám tak strašný vztah k holkám díky mému manželovi.

Ale asi ...více »

Co měli moji milenci společného? No přeci…

Romana
4. 7. 2011
Komentáře: 1, posl.: 17. 7. 2011
Můj první „opravdový“ vztah – to byl kluk z tanečních. A fanatik do tramvají. Naše randění lze shrnout jednoduše: téměř žádná erotika, zato dlouhé monology o tom, v jakých detailech se jednotlivé typy tramvaje od sebe liší a proč nový typ vytlačil ten starý. Brzy jsem znala o širokorozchodných tramvajích v centru Prahy všechno. Večer jsme spolu moc nebývali. Pavel brzy ráno vstával, chodil totiž na brigádu do tramvajového depa.

Brzy po technickém šílenci přišel na řadu hudebník. Měl doma asi tisíc cédéček. Slušná výbava. Než jsme skončili v posteli, tak jsme tak tři, ...více »