Americké střípky

Kdo má hrnek, bydlí…

Dobruška
10. 7. 2007
Komentáře: 47, posl.: 13. 7. 2007
Chvilku to trvalo, než jsem se přenesla přes emoce rozloučení, ale moc času na stýskání nebylo. Chtěla-li jsem dnes v noci spát v relativním pohodlí, bylo
potřeba urychleně „někde“ schrastit matraci.

Děvčata mě přijala za vlastní po prvních seznamovacích frázích. „Paní domácí“ Jolana, žena kolem třicítky, bezdětná a jediná z nás žijící i s manželem v pokoji největším, zařízeným útulným evropským standardem, obývací stěnou plnou křišťálu a krásných hrníčků, rozkládacím gaučem uprostřed, malým psacím stolkem s počítačem a okna ozdobená záclonami, krásně ...více »

Čínská čtvrť

Dobruška
26. 6. 2007
Komentáře: 13, posl.: 29. 6. 2007
Už ani nevím, kolikrát jsem se sama sebe ptala, jak chutná ta pravá nefalšovaná svoboda. Svoboda ducha, svoboda tvůrčí, svoboda podnikání a v neposlední řadě svoboda osobní.

Svoboda, kdy se člověk nemusí nechat svázat předsudky, falešnými ohledy či dvojí morálkou. Týká se to oblékání, osobního projevu. Umění vymanit se
ze zajetých stereotypů.

Naše společnost je zvyklá škatulkovat. Docela mě to
jednu dobu zlobilo (já sama se přece nedám nacpat do nějaké škatule). Často jsme donuceni pod tlakem veřejného mínění dělat věci, co jsou nám krutě proti
srsti. ...více »

Oblíkej se, jedeme za prací!

Dobruška
12. 6. 2007
Komentáře: 21, posl.: 15. 6. 2007
Děvčata od „kadeřnic“ se vrátila s veselou. Půvabná Janinka si koupila nádherný komplet šatů a saka. Lehká letní tyrkysová a jednoduchý střih.
„Stálo to celý majlant, zaplatila jsem sto dvacet doláčů, ale když to je tak úžasné, a je to poprvé, ale holky, já jsem tak šťastná…“ Točila se před námi jako modelka a upřímně, při její ztepilé kráse a mládí, měla na to jméno víc než nárok.
“Tři dny na dyšku to spraví,“ chlácholila své svědomí a mimochodem mi poskytla důležitou informaci. Hned mi to spravilo náladu a po téhle zkušenosti jsem se rázem veseleji ...více »

Mé první americké odpoledne

Dobruška
29. 5. 2007
Komentáře: 24, posl.: 31. 5. 2007
Lidské tělo nebylo zbudováno k tomu, aby překonávalo nadzvukové rychlosti a vzdálenosti šest tisíc mil vzdušnou čarou přes oceán z kontinentu na kontinent.

Pocítila jsem, jak moc potřebná je nám všem aklimatizace, a ne jen ke změně klimatu, ale také klimatu společenského.

Dopředu nás vůbec nikdo nepřipravil na to, že ty naše „špatné české vlastnosti“ máme nechat zapomenuty doma. Odsuzovat, škatulkovat, vysmívat se a nedej Bože kritizovat je přísně zakázáno. Můžete tak nechtěně ublížit jiným, ale také sami sobě. Ještě dnes mám z těch nesčetných rozdílností ...více »

Amerika rozevřela svoji náruč

Dobruška
15. 5. 2007
Komentáře: 14, posl.: 18. 5. 2007
Zakřiknutí a unavení k smrti jsme se zastavili před průčelím upraveného domku. Pěkné domky jako roztodivné barevné krabičky od zápalek, v průčelí schodiště, a v každém tom stavení alespoň dva vchody, se hřály na vycházejícím ranním sluníčku jako spořádaná slepičí rodinka na hřadě…

Kdysi tato čtvrť patřila úspěšným malým obchodníčkům, taky přivandrovalcům z celého světa. Zbohatlým Číňanům, Japoncům, hrdým Španělům, Eskymákům z Kanady, Polákům, divokým Italům i ohnivým Irům. Těm všem se tady splnil Americký sen. Dnes to byly převážně byty k pronájmu.

Před každým z nich se ...více »

TADY JE AMERIKA!!

Dobruška
30. 4. 2007
Komentáře: 11, posl.: 1. 5. 2007
“Á, jsou to oni!“ Chtěla jsem spontánně vykřiknout a rozběhnout se k hloučku, který se tvořil na úpatí schodiště Newyorské podzemky – subwaye, kde jsem zahlédla známé tváře, především Mirku a Mirka. Jen můj těžký kufr zabránil „mé mladické
nerozvážnosti“ a doslova mě přikoval k zemi.

Ze skupinky vyčníval nade všechny mladý muž, ostříhaný na ježka. Ze svých 180ti centimetrů výšky měl přehled po celé hale. Netrpělivost ani nezastíral. Z té dálky mi připomněl kluka, co se právě vrátil z hor. Tričko, džíny, tenisky a malý pohodlný batůžek přes rameno, ...více »

Pohled na New York z letadla? Nezapomenutelné!

Dobruška
16. 4. 2007
Komentáře: 18, posl.: 23. 4. 2007
Odlétalo nás do Ameriky tehdy dvanáct. Mladí manželé, Mirek a Mirka, nechali doma roční holčičku v péči prarodičů. Musela to být přetěžká životní situace, která je donutila k tak závažnému kroku. Neměli jsme čas povídat si o životě, všechno bylo obětováno přípravám na odlet.

Dlouhonohá, dlouhovlasá blondýnka Markéta odlétala s představou, že tam někde daleko za mořem na ni čeká „bohatý princ z Hollywoodu“, za něhož se bude moci provdat a udělat tak štěstí v Americe. Kdo by odolal české krásce? Jen tak mimochodem se uvolila v mezičase čekání pracovat v baru.

A ...více »

Tak já tu AMERIKU beru!!

Dobruška
3. 4. 2007
Komentáře: 38, posl.: 6. 4. 2007
Seděla jsem v pokoji pro hosty u přítele Jana. Na konferenčním stolku vonělo kafe povzbuzené malou štamprličkou rumu.

Honza byl v šoku stejně jako já, protože pro nás suchozemce ze střední Evropy do dnešního dne byla Amerika jedna ze zemí tam někde za mořem 6 tisíc mil vzdušnou čarou přes oceán. Něco tak nepředstavitelného a vzdáleného všem našim představám, že už jenom pohrávat si s myšlenkou, že se tam mám odstěhovat, bylo dobrodružstvím
samo o sobě….. a pěkně vzrušující!

“Jak to řeknete dětem?“ zeptal se nezáludně.
“No, to vážně nevím!“ ...více »

Mezi Poláky

Dobruška
3. 7. 2007
Komentáře: 13, posl.: 5. 7. 2007
Věděla jsem, že to přijde dříve nebo později. Bydlela jsem tady čtyři dny zadarmo, sice jenom na matraci na podlaze, ale měla jsem se kde umýt, měla jsem kde vydechnout v klidu a bezpečí, a v neposlední řadě byl tady vždy někdo, kdo poradil a vyvedl mě ze zmatku nového prostředí.

Nebyla to jen „střecha nad hlavou“, byl to domov, stejné národnostní zvyky, měli jsme prakticky stejné
kořeny – a řeč.

“Teď hned?“ Hrála jsem o čas, abych zároveň překryla překvapení. „Potřebuju se umýt, najíst, a bez kafete se nikam nehnu.“ Vlastně jsem si ...více »

Buď opatrná – tady je Amerika!

Dobruška
19. 6. 2007
Komentáře: 17, posl.: 21. 6. 2007
Čtvrtý den v New Yorku, chvilka klidu na snídani. Všichni odcházejí z „domu“ časně.

Bráškové pracují na některé z nesčetných staveb ve městě, za minimální mzdu sice, ale mají práci. Dřou jako koně, přicházívají večer, únavou šedí v obličejích. I vtípky už je přešly. Přiznali se, že ještě nikdy nepracovali tak těžce.

Jen Markéta se nepodřídila. Každé ráno odjíždí do města. Už navštívila Empire Building, stačila se projít po pláži na Coney Island, a prošmejdit Chinatown. Jediná z nás mluví anglicky a otrkala se velice brzy…

“Byla jsem dnes u ...více »

Když selže celá armáda andělíčků strážných

Dobruška
5. 6. 2007
Komentáře: 9, posl.: 8. 6. 2007
Božíčku, lidičky! Nikdo nemá ponětí, jak přešťastná jsem byla, když jsem opět uzřela známé průčelí domu, místo, které jsem před několika málo hodinami opouštěla, nemajíc ani potuchy, jak mocné pouto jsem si k němu vytvořila – a jak zoufale budu hledat cestičku zpět.

Namodro natřené schodiště, bílé dekorativní zábradlíčko po stranách a dveře, kterými se vchází do bezpečí…

V ruce mě hřál klíč, který jsem obdržela jen před několika hodinami a už jsem se těšila, jak zuju tenisky a natáhnu si pohodlně své utrmácené tělo.

U vedlejšího domu postávala mladá ...více »

A na 5 let jsem se vzdala českého chleba…

Dobruška
22. 5. 2007
Komentáře: 22, posl.: 23. 5. 2007
Do postele (teda na matraci) jsem se zřítila už skoro v bezvědomí. Dokázala jsem si jen srolovat moji péřovou bundu do ručníku jako provizorní polštář, a pak – pak už jsem se propadala do tmy, do hlubin laskavého usínání.

V polospánku jsem ucítila, jak mě dívky opatrně překračují. Jedna z nich přikryla mé tělo vlastní pokrývkou. Bylo to velice něžné a účastné gesto od někoho, koho jsem ještě před pár hodinami neznala a podvědomě jsem pocítila příval vděku.

Nevyhnutelnost přežití předpokládá absolutní samostatnost a neotřesitelnou víru ve své schopnosti, ale hlavně ...více »

Svítání nad New Yorkem

Dobruška
8. 5. 2007
Komentáře: 19, posl.: 12. 5. 2007
Nad městem pomalu začalo svítat, ještě poslední pohled přes letištní halu a na jasnící se nebe a pak už nás pohltila newyorská podzemka.

Špinavé, zaplivané kouty, temné chodby tunelu páchnoucí něčím neurčeným, špatně osvětlené přístupy k nástupištím a perónům. Strašidelné podzemí ničím nepřipomínající pražské metro. Přechod z naleštěné letištní haly do katakomb
subwaye mi připadl jako by někdo znenadání, velice nečekaně (bez upozornění), změnil ovladačem program a donutil nás sledovat místo mírumilovného rodinného
filmu šokující horror.

A to všechno za ...více »

Den, na který nelze zapomenout…

Dobruška
24. 4. 2007
Komentáře: 17, posl.: 25. 4. 2007
Občas mám pocit, že se nacházíme v zemi nikoho, v meziprostoru a v mezičase, v odosobnění existenci našich představ.

Na letištích to platí dvojnásob. Míjí nás tisíce lidí, a my se nacházíme ve skleněné kukani vlastní jedinečnosti, do které nedovolíme vetřelcům proniknout, byť jen na chvíli.

Každý jedinec na této planetě je středobodem svého života, uzavřeného kruhu, do kterého jen výjimečně vpustí cizince, aby se nechal obohatit o novou zkušenost a případně se podělil o ty své…

V zorném úhlu jsem stále měla Markétu. Vyčnívala nad dav. Sebevědomě a zkušeně si ...více »

Hurá do nejistoty!

Dobruška
10. 4. 2007
Komentáře: 16, posl.: 12. 4. 2007
Seděla jsem v letadle společnosti BRITISH AIRWAYS, bylo to po dvou měsících, co uběhly právě od první zmínky o „nějaké“ Americe.

Zdávaly se mi děsivé sny. Přiletím a nikdo na mě čekat nebude. Nejhorší pocit jsem ale mívala z představy, že budu zcela ztracená, na nějakém cizím letišti, kde se se mnou nikdo párat nebude a pošupu si to bez odporu zpět. A pak jsem měla sen o tom,
že budu mít štěstí, a už jsem se viděla v pokojíku pro hospodyňky, kdy jsem měla čas na rozbalení a chvilku se rozkoukat po okolí… Dnes vím, že to byly jen sny.

Předchozí dva měsíce ...více »

Jak jsem se dostala do Ameriky aneb Věříte v osud?

Dobruška
27. 3. 2007
Komentáře: 23, posl.: 18. 12. 2015
Je úplně jedno, na kterém konci světa se zrovna nacházíme, protože všude žijí lidé s přibližně stejnými potřebami. Bylo by hrozně nudné, kdybychom byli všichni stejní.

Mám na tom našem „člověčím pokolení“ ráda právě to, že jsme rozdílní … a mám na mysli ty dobré rozdíly, které dělají život člověčí více barevnější, zářivější, šťavnatější – no prostě k sežrání….

Během těch tří týdnů, co se toulám po Venušance, po tom, jak jste mě krásně přivítali, jak jste se mnou oslavili moje narozeniny, jste se mnou zároveň
pomalinku začali objevovat Ameriku.
...více »