Dva autobiografické romány s autorským věnováním
Podmínky soutěže:
Chcete-li soutěžit, přečtěte si nejprve podmínky…
Lubomír Müller
Tato soutěž probíhala do 27. 1. 2010.
Výherci pošle autor obě knihy s osobním věnováním.
Tato soutěž probíhala do 27. 1. 2010.| Literární debut bývalého publicisty, nyní spisovatele, skladatele a fotografa Lubomíra Müllera, který vyvolal kladné i odmítavé reakce napříč všemi věkovými kategoriemi čtenářů. Román něžný a drsný zároveň. Příběh o lásce, kterou byste si přáli prožít, ale zároveň z ní měli strach. Klasické téma lásky a nenávisti s dosud nejobšírnějším a nejintimnějším líčením první sexuální zkušenosti nezletilých milenců, jaké kdy bylo v české literatuře napsáno. |
| Upřímný, citový, ale i drsný příběh Lumíra a Mileny je založen na skutečných událostech autorova života a odehrává se v letech 1967 až 1969 v malé obci u velkého města na severu Čech, ale také na Moravě v Brně a ve Bzenci. Postupně jsou odkrývány všechny stránky duševního a tělesného sbližování obou hrdinů, ale také závist a krutost spolužáků na základní škole a politické události roku 1968 a 1969. |
| Hlavní hrdinové, Milena a Lumír, jsou vystaveni zkouškám osudu, které ve svém věku nejsou schopni vždy správně řešit. Erotická milostná vášeň jim sice na krátký čas dokáže ozřejmit krásu života, ale neubrání je před nenávistí okolí, myšlenkami na pomstu a pocitem viny. Do jejich života též dramaticky vstupuje rok 1968 a srpnová okupace Československa. |
| První díl, román Schody do nebeského pokoje, je rozdělen na dvě části. První část, nazvaná Nahé tělo, otevřeně líčí seznámení Mileny a Lumíra, brutální šikanu, kterou zažívají od spolužáků, a pozvolna naplňovanou první milostnou noc dvou mladistvých – už ne dětí, avšak ještě ne dospělých. Noc prvního sexu, kdy zvědavost vítězí nad obavami, hravost nad zkušeností, náruživost nad stydlivostí, nevázanost nad upjatostí. Druhá část, Nahá duše, vypráví formou deníkových záznamů Lumíra o strastiplném hledání ztracené lásky, ale také o hledání podstaty viny, pomsty a odpuštění a končí srpnovými událostmi roku 1968. Druhý díl, Oběti milostného nerozumu, se soustřeďuje na rok 1969. Lumírovo utrpení z tragické lásky vrcholí rozhodováním o útěku za hranice. |
 | Prvním impulsem k napsání knihy byla touha autora vrátit se o čtyřicet let zpět a vyrovnat se s některými událostmi vlastního života příběhem, který čtenáře nenechá citově chladným. Všechny události, myšlení i činy mladých hrdinů příběhu a neskrývané intimní hledání sama sebe se snaží představit tak, aby to bylo pochopitelné i dnešnímu čtenáři, aby se setkal s hrdiny z masa a kostí, kterým v žilách koluje opravdová lidská krev. Aby se vcítil do postav, které milují, nenávidí, tápou, hledají, nacházejí, ale i ztrácejí, trápí se, radují, ale i umírají. Zatímco se dnešní doba často snaží z teenagerovského věku dělat cynickou komedii, frašku, přelétavou citovou záležitost a absurditu, hlavní hrdina románu věří v hloubku citu, v jeho krásu a odpovědnost za něj, jak to vyjádřil Antoine de Saint-Exupéry: Jsi zodpovědný za svou růži. Jsi zodpovědný za to, cos k sobě připoutal. O tomto pocitu je děj románu, ale i o pochybnostech, zda máme soukromé morální právo trestat toho, kdo nám tu „růži” zlomil…” |
| Je to kniha pro všechny, kteří nezapomněli, že jim kdysi bylo patnáct a že se zamilovali, nebo jim zrovna tolik let je právě teď a „strádají láskou“. Kdo si ten pocit připustí, tomu se kniha zakousne do duše a donutí jej přemýšlet nad mnoha vedlejšími významy, které děj nabízí. Je to těžší, než číst příběhy elfů, trpaslíků, čarodějů a všelijakých temných bytostí zla, protože pravda může bolet, stejně jako láska. |
Výherci pošle autor obě knihy s osobním věnováním.
|
Ukázka z románu Schody do nebeského pokoje
Až do půl dvanácté leželi na posteli a povídali si. K žádným dalším intimnostem nedošlo. Již krátce potom, kdy se probrali na stole nazí, přiopilí a zmalovaní jako indiáni, vkradly se jim do duše sžíravé otázky: Bylo to naše milování normální? Nepřehnali jsme to? Neponeseme si nějaké následky? Prudká nevolnost, která se pak dostavila, jako by dávala jejich výčitkám za pravdu: Nahoty bylo napoprvé zbytečně moc… Orgasmů bylo napoprvé příliš mnoho… Postupně se jejich zmatená mysl zklidňovala. Uvažovali věcně: Dělali jsme si vzájemně to, co si jiní dělají až po mnoha letech, anebo nikdy… Ukázali jsme si vzájemně to, co si jiní nejspíš vůbec nikdy neukážou… Ale to je snad dobře, nebo není? Přesto se kárala: Neměla jsi mu možná tolik dovolit! Přesto si vyčítal: Neměl sis možná tolik dovolit! Milena si smývala barvu, kterou měla rozmazanou po celém těle. Byla v koupelně sama. Teď by vedle sebe Lumíra rozhodně nesnesla, i když pohled na vanu a vzpomínka, jaké to v ní bylo krásné, jí dělaly dobře. Probírala v duchu možnosti, které nyní mohou nastat: Co když se mě nabažil a nechá mě… Už mu nemám na svém těle co ukázat. Teď se bude akorát chlubit před klukama, co se mnou prováděl… Ne, tohle by Lumír nikdy neudě-lal, už ho dost znám… Ale holky říkaly, že u žádnýho kluka si nemohou být jisty, jak se zachová, až ho nechají, aby si je ohmatal. A já jsem ho nechala i dole líbat, panebože…! No a co, bylo to nádherné! První kluk, a tak nádherné! Až na to zvracení ráno… Co si pořád vyčítám! Byl tak ohleduplný a něžný… Lumírovi vadilo, že se pochlubil sbírkou „chlastu“ a nabízel alkohol Mileně. O sbírku jako takovou mu nešlo, stejně ji nemohl nikomu ukázat. Už několikrát dříve přemýšlel, že ji zlikviduje. Když uklízel v pokoji, zatímco se Milena umývala v koupelně, do krabice s prázdnými lahvičkami vztekle kopl. Já jsem vlastně Milenu opil, nadával si, a jsem jako ostatní kluci, kteří se vychloubají, že by nešli do postele se střízlivou holkou. Že se musí holka nejdřív ožrat, a pak je s ní teprve pořádná zábava, protože udělá, co si budu přát… A tohle jsem právě nechtěl, a nakonec, jak to dopadlo? Opil jsem Milenu a potom mi to udělala… Bylo to tak nádherný…! Nebude si ale o mně myslet, že jsem snad nějakej úchyl? Co když jsem se jí zhnusil, a teď mi to nechce říct… Co když jí všechno, co jsem jí dělal, připadalo jako sprosťárna?… Ty troubo, přestaň tak uvažovat! Dala ti snad najevo, že by se jí to nelíbilo…? Leželi vedle sebe a jejich tiché výčitky byly natolik neodbytné, že si je museli sdělit i nahlas. A když si to – zpočátku nesměle a opatrně, ale potom již beze studu – řekli, teprve pak pochopili celou pravdu společně prožité noci. |
| Tweet |
Soutěžní otázka zní: Jak se jmenuje město na severu Čech, v jehož okolí se příběh v letech 1967 a 1968 odehrává?
Odpověď naleznete na spisovatelových webových stránkách.
Odpověď naleznete na spisovatelových webových stránkách.
Správná odpověď na soutěžní otázku byla: a: Teplice
Výhercem soutěže se stává: soleco
Výhercem soutěže se stává: soleco
