Maminčiny recepty
Barbora Roháčová
4. 9. 2013
Na knižním trhu je nepřeberné množství kuchařských knih. Od receptů z domácí či zahraniční kuchyně přes kuchařky známých osobností až po příručky, které doporučují stravu třeba podle krevních skupin. Znám ovšem bonmot: „Ženy rády kupují kuchařské knihy, ale vaří podle receptů po mamince.“
Zvláště dříve totiž bylo nepsaným pravidlem, že se umění vařit, včetně osvědčených receptů, předávalo z generace na generaci. Doba se ale rychle mění – a my máme čím dál méně času. Už proto jsou některé kuchařské předpisy po babičkách prostě nerealizovatelné.
Vaříme jinak
Pokud by se nám dnes chtělo sáhnout už po hodně starých receptech, nejspíš by nastal problém se surovinami. A zřejmě bychom mnozí ani nevěděli, o čem se to vlastně píše. Tehdy se však paní domu neobešly bez tlouků, kuthanů nebo cedelníků…
Z dávných váhových jednotek typu kventlík, žejdlík či pinta bychom asi také byli vedle. A toho času, kolik příprava bohatého „kvasu“ zabere… Navíc názvy jídel jako mušle z brzlíku nebo turecká polévka – to asi nezní příliš lákavě.
Zábavné čtení
V takzvaných receptářích se skutečně najde všelicos. Vyjma receptů si do nich prababičky zapisovaly řadu poznámek, a tak vznikaly jakési osobní záznamníky mladé ženy. A o čem se v nich psalo? Třeba kolik co stojí, na koho se obrátit, když se v domácnosti stane to či ono, a podobně.
A jedna perlička! Dříve se tvrdilo, že „takové přebírání kuchařských zkušeností je příčinou, proč má dcera stejnou postavu jako maminka nebo babička“.
Vrozený sklon k nadváze s tím údajně neměl co dělat, za vše mohl stejný způsob vaření a stravování.
Rodinné sbírky receptů
Myslím, že v mnohých domácnostech se takové poklady – jako jsou zděděné recepty – alespoň pro vzpomínku zachovaly. U nás doma například nedáme dopustit na recepty na domácí vánoční cukroví. Bez něj už by to nebyly ty pravé svátky.
zdroj obrázku
4. 9. 2013
Na knižním trhu je nepřeberné množství kuchařských knih. Od receptů z domácí či zahraniční kuchyně přes kuchařky známých osobností až po příručky, které doporučují stravu třeba podle krevních skupin. Znám ovšem bonmot: „Ženy rády kupují kuchařské knihy, ale vaří podle receptů po mamince.“Zvláště dříve totiž bylo nepsaným pravidlem, že se umění vařit, včetně osvědčených receptů, předávalo z generace na generaci. Doba se ale rychle mění – a my máme čím dál méně času. Už proto jsou některé kuchařské předpisy po babičkách prostě nerealizovatelné.
Vaříme jinak
Pokud by se nám dnes chtělo sáhnout už po hodně starých receptech, nejspíš by nastal problém se surovinami. A zřejmě bychom mnozí ani nevěděli, o čem se to vlastně píše. Tehdy se však paní domu neobešly bez tlouků, kuthanů nebo cedelníků…
Z dávných váhových jednotek typu kventlík, žejdlík či pinta bychom asi také byli vedle. A toho času, kolik příprava bohatého „kvasu“ zabere… Navíc názvy jídel jako mušle z brzlíku nebo turecká polévka – to asi nezní příliš lákavě.
Zábavné čtení
V takzvaných receptářích se skutečně najde všelicos. Vyjma receptů si do nich prababičky zapisovaly řadu poznámek, a tak vznikaly jakési osobní záznamníky mladé ženy. A o čem se v nich psalo? Třeba kolik co stojí, na koho se obrátit, když se v domácnosti stane to či ono, a podobně.
A jedna perlička! Dříve se tvrdilo, že „takové přebírání kuchařských zkušeností je příčinou, proč má dcera stejnou postavu jako maminka nebo babička“.
Vrozený sklon k nadváze s tím údajně neměl co dělat, za vše mohl stejný způsob vaření a stravování.
Rodinné sbírky receptů
Myslím, že v mnohých domácnostech se takové poklady – jako jsou zděděné recepty – alespoň pro vzpomínku zachovaly. U nás doma například nedáme dopustit na recepty na domácí vánoční cukroví. Bez něj už by to nebyly ty pravé svátky.
zdroj obrázku
| Tweet |
