Káva - proč ji tak milujeme?
Alžběta H.
28. 10. 2012
28. 10. 2012
Mezi vámi, milí čtenáři, stoprocentněnení nikdo, kdo by snad nevěděl, jak káva chutná. Pijeme ji ráno po probuzení, když chceme v klidu posedět s přáteli, často se zahřejeme kalíškem kávy,který nám po vhození mince vypadne z nápojového automatu.
Káva. Proč nás tak fascinuje, proč nám tolik chutná a proč se často tohoto (zlo)zvyku nedokážeme zbavit? Je to stejné jako s čokoládou, které se prostě nic na světě nevyrovná a kterou si často, i když chceme toužebně zhubnout, tak jako tak nedokážeme odepřít?
Káva je mystická. Nádherně voní. Pění. Máme ji možná spojenou s dospělostí. Zatímco čajíky do nás maminky a babičky pumpují odmala, s kávou je to jiné. Ukažte mi předškoláka, kterému doma uvaří k snídani turka! Takový snad ani neexistuje. Vypadá to, že podvědomě máme kdesi v mozku uloženo, že kávu pijí „dospělci“. A i když už dospělí jsme, tak tenhle přepych nás prostě baví. Dopřáváme si, co jsme, když jsme byli malí, prostě nemohli. Co jsme dokonce nesměli!
Odpozorovala jsem, že tam, kde rodiče kávu pijí, po ní v určitém věku sahají i potomci. A to jaksi automaticky. Vidí to doma, nepřemýšlí, proč jim to chutná. Postaví vodu na kafe, vypijí ho. Buď se z nich stanou labužníci a znalci nebo zůstanou jen na úrovni obyčejných konzumentů.
Zmínili jsme čokoládu. S tou je to jiné. Také ji milujeme, ale často v rodinách maminka dbá na to, aby dítě nemlsalo před jídlem. Nebo aby to s čokoládou zbytečně nepřehánělo. Takže sice ji jíme od dětství, ale víme, že ji nedostaneme plný talíř k večeři. Je nám svým způsobem odpírána. Proto možná tolik chutná, i když jsme dospělí :-)
Kávový šálek od Fran Hogan
Káva. Proč nás tak fascinuje, proč nám tolik chutná a proč se často tohoto (zlo)zvyku nedokážeme zbavit? Je to stejné jako s čokoládou, které se prostě nic na světě nevyrovná a kterou si často, i když chceme toužebně zhubnout, tak jako tak nedokážeme odepřít?
Káva je mystická. Nádherně voní. Pění. Máme ji možná spojenou s dospělostí. Zatímco čajíky do nás maminky a babičky pumpují odmala, s kávou je to jiné. Ukažte mi předškoláka, kterému doma uvaří k snídani turka! Takový snad ani neexistuje. Vypadá to, že podvědomě máme kdesi v mozku uloženo, že kávu pijí „dospělci“. A i když už dospělí jsme, tak tenhle přepych nás prostě baví. Dopřáváme si, co jsme, když jsme byli malí, prostě nemohli. Co jsme dokonce nesměli!
Odpozorovala jsem, že tam, kde rodiče kávu pijí, po ní v určitém věku sahají i potomci. A to jaksi automaticky. Vidí to doma, nepřemýšlí, proč jim to chutná. Postaví vodu na kafe, vypijí ho. Buď se z nich stanou labužníci a znalci nebo zůstanou jen na úrovni obyčejných konzumentů.
Zmínili jsme čokoládu. S tou je to jiné. Také ji milujeme, ale často v rodinách maminka dbá na to, aby dítě nemlsalo před jídlem. Nebo aby to s čokoládou zbytečně nepřehánělo. Takže sice ji jíme od dětství, ale víme, že ji nedostaneme plný talíř k večeři. Je nám svým způsobem odpírána. Proto možná tolik chutná, i když jsme dospělí :-)
Kávový šálek od Fran Hogan
Tweet |