Nevěřte kvízům aneb jak jsem se minula s Hrabalem
Venušanka
20. 6. 2014
S panem Hrabalem a jeho tvorbou jste se naprosto minul(a), přečetla jsem si po ukončení kvízu hodnocení, kde stála potupná NULA. Ano, já, která znám jeho knihy i životní příběh, jsem v jednom internetovém testu neobstála a získala nula bodů za správné odpovědi.
Miluji jeho filmy, Kersko jsme s manželem prochodili křížem krážem (pokud se to tak dá vůbec říci), zrovna tak Nymburk mi není cizí. Knihy jsem četla už na střední škole a moc ráda se k nim vracím. Před několika lety, kdy jsme byli na dovolené v jižních Čechách, jsme v Jindřichově Hradci navštívili s dcerou výstavu. No ano, tipujete správně, týkala se koho jiného než Bohumila Hrabala!
A já, já, drazí přátelé, já se s jeho tvorbou prý míjím! Ano, je to tak, když si člověk myslí, že to má v malíku, snadno udělá chybu. Příliš na sebe spoléhá, odpovídá rutinně, protože, co si budeme povídat, on to zná, on to ví a nic ho nezaskočí.
Donutilo mne to zamyslet se nad tím, jestli byly otázky těžké či nikoli, jestli jsem četla nepozorně – prostě, kde je problém? Sama nevím.
Jsem ráda, že v tomhle případě o nic nešlo. Nemám potřebu si cokoli dokazovat ani vyhrávat, k potupné, ostudné nule se veřejně přiznávám a rozhodně to moji náklonnost k jeho tvorbě nijak negativně neovlivnilo.
Jen si říkám, co by se stalo, kdyby šel člověk k nějakému výběrovému řízení, přesvědčen o tom, že je skvěle připraven, a neobstál… to by bylo nejspíš horší.
I když, co my víme?
Někdy může být zdánlivý „neúspěch“ nebo životní „selhání“ být tím nejlepším, co nás mohlo potkat.
Nevěříte?
Zdroj foto:
http://www.publicdomainpictures.net/view-image.php?image=61712&picture=kvetina-a-knihy
20. 6. 2014
S panem Hrabalem a jeho tvorbou jste se naprosto minul(a), přečetla jsem si po ukončení kvízu hodnocení, kde stála potupná NULA. Ano, já, která znám jeho knihy i životní příběh, jsem v jednom internetovém testu neobstála a získala nula bodů za správné odpovědi.Miluji jeho filmy, Kersko jsme s manželem prochodili křížem krážem (pokud se to tak dá vůbec říci), zrovna tak Nymburk mi není cizí. Knihy jsem četla už na střední škole a moc ráda se k nim vracím. Před několika lety, kdy jsme byli na dovolené v jižních Čechách, jsme v Jindřichově Hradci navštívili s dcerou výstavu. No ano, tipujete správně, týkala se koho jiného než Bohumila Hrabala!
A já, já, drazí přátelé, já se s jeho tvorbou prý míjím! Ano, je to tak, když si člověk myslí, že to má v malíku, snadno udělá chybu. Příliš na sebe spoléhá, odpovídá rutinně, protože, co si budeme povídat, on to zná, on to ví a nic ho nezaskočí.
Donutilo mne to zamyslet se nad tím, jestli byly otázky těžké či nikoli, jestli jsem četla nepozorně – prostě, kde je problém? Sama nevím.
Jsem ráda, že v tomhle případě o nic nešlo. Nemám potřebu si cokoli dokazovat ani vyhrávat, k potupné, ostudné nule se veřejně přiznávám a rozhodně to moji náklonnost k jeho tvorbě nijak negativně neovlivnilo.
Jen si říkám, co by se stalo, kdyby šel člověk k nějakému výběrovému řízení, přesvědčen o tom, že je skvěle připraven, a neobstál… to by bylo nejspíš horší.
I když, co my víme?
Někdy může být zdánlivý „neúspěch“ nebo životní „selhání“ být tím nejlepším, co nás mohlo potkat.
Nevěříte?
Zdroj foto:
http://www.publicdomainpictures.net/view-image.php?image=61712&picture=kvetina-a-knihy
| Tweet |
