… a přestaň dělat ksichty, když s tebou mluvím!
Fordi
21. 10. 2013
21. 10. 2013
Bylo mi nějakých dvanáct let, když jsem se přiřadila k puberťákům. Pamatujeme si to všichni, v té době většina z nás z hloubi duše nenáviděla rodiče, neb mu absolutně nerozuměli a nedokázali pochopit rozháranou dušičku plnou dojmů z dospívání.
I já jsem bojovala nejen sama se sebou, ale hlavně s matinkou, která pro mě byla ztělesněním zla. Dokázala odhalit jakoukoli moji “vylomeninu“ a patřičně mi ji osladit. Nejhorší na tom bylo, že jsem měla pocit, že je vševědoucí…
Dodnes se vidím, jak stojím v chodbě a její monolog doprovázím nejrůznějšími grimasami, od pomyslného hraní na housle počínaje.
“A přestaň dělat ksichty, když s tebou mluvím,“ dokončila maminka, sedící v obýváku s pletením, svou řeč na téma „binec v pokojíčku“
“Ježíši, jak to ví,“ letělo mi hlavou, když jsem vykročila ze svého úkrytu a marně vysvětlovala, že jsem nic nedělala. Vševěd v podobě máti zakroutil hlavou a nadělil mi týden domáka.
Až za hodně let jsem zjistila, že maminka ze svého stanoviště, otočného křesla, viděla do zrcadlové vitríny sekretáře. Stačilo zvednout zrak od jehlic a byla jsem jasná.
Dnes jsem otcem a matkou dvěma dítkům, která s pubertou zodpovědně bojují doteď. Oba mě občas pokládají za nejchytřejší na světě, protože běžné podvůdky odhaluji s rutinou Sherloka Holmese. Ty větší obvykle chtějí pár otázek, drobátko nátlaku a k jejich velkému úžasu jsou mi záhy jasné taky.
Milé děti, nejsou to žádné čáry. Nazývá se to mateřský instinkt, a je to v podstatě dáno každé matce, která si vzpomene na své dětské lumpárny.
U nás doma se ovšem ujala věta „Mě neoblafneš!“
zdroj obrázku
I já jsem bojovala nejen sama se sebou, ale hlavně s matinkou, která pro mě byla ztělesněním zla. Dokázala odhalit jakoukoli moji “vylomeninu“ a patřičně mi ji osladit. Nejhorší na tom bylo, že jsem měla pocit, že je vševědoucí…
Dodnes se vidím, jak stojím v chodbě a její monolog doprovázím nejrůznějšími grimasami, od pomyslného hraní na housle počínaje.
“A přestaň dělat ksichty, když s tebou mluvím,“ dokončila maminka, sedící v obýváku s pletením, svou řeč na téma „binec v pokojíčku“
“Ježíši, jak to ví,“ letělo mi hlavou, když jsem vykročila ze svého úkrytu a marně vysvětlovala, že jsem nic nedělala. Vševěd v podobě máti zakroutil hlavou a nadělil mi týden domáka.
Až za hodně let jsem zjistila, že maminka ze svého stanoviště, otočného křesla, viděla do zrcadlové vitríny sekretáře. Stačilo zvednout zrak od jehlic a byla jsem jasná.
Dnes jsem otcem a matkou dvěma dítkům, která s pubertou zodpovědně bojují doteď. Oba mě občas pokládají za nejchytřejší na světě, protože běžné podvůdky odhaluji s rutinou Sherloka Holmese. Ty větší obvykle chtějí pár otázek, drobátko nátlaku a k jejich velkému úžasu jsou mi záhy jasné taky.
Milé děti, nejsou to žádné čáry. Nazývá se to mateřský instinkt, a je to v podstatě dáno každé matce, která si vzpomene na své dětské lumpárny.
U nás doma se ovšem ujala věta „Mě neoblafneš!“
zdroj obrázku
Tweet |