Mezinárodní den trpaslíků
Venušanka
24. 6. 2013
24. 6. 2013
Vychází na 21. června a slaví se od r. 2002. Ne, prosím, nedělám si legraci, ale ani nejsem zarytý fanoušek trpaslíků. Jen je dobré vědět, že na ně také někdo myslí.
A že i když jsou jenom ze sádry (nebo i z jiných materiálů?), mají nárok na regulérní oslavu. Zní to sice bizarně, ale před 11 lety Fronta za osvobození zahradních trpaslíků do toho konečně řízla a ustanovila 21. červen jejich Mezinárodním dnem.
Pokud by vás to zajímalo, tak nanologie je nauka právě o trpaslících. Takže právě nanologové stáli v pozadí této aktivity.
Někdo trpaslíky miluje. Jiný je koupí, protože mu to přijde jako dobrá recese. Jsou lidé, co by trpaslíka na zahradě nesnesli a mají studený pot a tik v oku, jen je někde zahlédnou. Někteří je vyrábějí. Další nakupují. Jiní vymýšlejí jejich design.
Trpaslíci tu prostě jsou a když nic jiného, setkali jsme se s nimi jako děti v pohádce Sněhurka a sedm trpaslíků. Tam ještě nevadili ani nepřekáželi. Tam jsme je tolerovali. Jako výzdoba zahrad jsou však pro mnoho z nás nestravitelní.
Přemýšleli jste někdy o tom, proč nemáme trpaslíky rádi a proč říkáme, že je to kýč? Vidíte, a právě Mezinárodní den trpaslíků nás má učit toleranci v rámci zahradní architektury, což je myšlenka bezesporu ušlechtilá.
Nejsme nakonec tak trochu v zajetí stereotypu? Není to tak, že kdybychom nevěděli, jak se k nim staví většina lidí, tak že by se nám ve skutečnosti ty barevné sádrové figury líbily a my bychom si jimi zahrady ochotně zdobili?
Jenže kupte si trpaslíka, když dnes u nově postavených rodinných domů z moderních materiálů s bezúdržbovými zahradami, které se vůbec, ale vůbec nepodobají těm, co mívaly naše babičky, nic takového není!
Domy jsou si podobné, zahrady jsou si podobné – keře, trvalky, mulč, to vše u plotu, sem tam skalka nebo nějaký ten soliter, a pak trávník, bazén, pergola, gril.
Kdepak trpaslík! To má stát u grilu? Nebo strážit schody k zapuštěnému bazénu? Postavit si ho snad ke vchodovým dveřím? Nebo k nějaké cizokrajné rostlině, kterou nám firma na klíč zasadí v rámci vytvoření moderní, bezúdržbové zahrady?
Trpaslíci mají krizi. Bojují o přežití. Málokdo je chce a zatím je nikdo nesbírá. Je to ohrožený druh. Tak si na ně vzpomeňme aspoň takto dodatečně a nemějte za zlé těm, co mají jiný vkus, že si je dají na zahradu.
Nakonec, když se někdy dívám okolo sebe, mám pocit, že i když „to“ měří třeba metr osmdesát, mluví to, má to sukni nebo kalhoty a vypadá to jako člověk, je to ve skutečnosti takový mentální, netolerantní mrňous. Trpaslík. A ani nemusí být ze sádry.
Zahradní trpaslík od Vera Kratochvil
A že i když jsou jenom ze sádry (nebo i z jiných materiálů?), mají nárok na regulérní oslavu. Zní to sice bizarně, ale před 11 lety Fronta za osvobození zahradních trpaslíků do toho konečně řízla a ustanovila 21. červen jejich Mezinárodním dnem.
Pokud by vás to zajímalo, tak nanologie je nauka právě o trpaslících. Takže právě nanologové stáli v pozadí této aktivity.
Někdo trpaslíky miluje. Jiný je koupí, protože mu to přijde jako dobrá recese. Jsou lidé, co by trpaslíka na zahradě nesnesli a mají studený pot a tik v oku, jen je někde zahlédnou. Někteří je vyrábějí. Další nakupují. Jiní vymýšlejí jejich design.
Trpaslíci tu prostě jsou a když nic jiného, setkali jsme se s nimi jako děti v pohádce Sněhurka a sedm trpaslíků. Tam ještě nevadili ani nepřekáželi. Tam jsme je tolerovali. Jako výzdoba zahrad jsou však pro mnoho z nás nestravitelní.
Přemýšleli jste někdy o tom, proč nemáme trpaslíky rádi a proč říkáme, že je to kýč? Vidíte, a právě Mezinárodní den trpaslíků nás má učit toleranci v rámci zahradní architektury, což je myšlenka bezesporu ušlechtilá.
Nejsme nakonec tak trochu v zajetí stereotypu? Není to tak, že kdybychom nevěděli, jak se k nim staví většina lidí, tak že by se nám ve skutečnosti ty barevné sádrové figury líbily a my bychom si jimi zahrady ochotně zdobili?
Jenže kupte si trpaslíka, když dnes u nově postavených rodinných domů z moderních materiálů s bezúdržbovými zahradami, které se vůbec, ale vůbec nepodobají těm, co mívaly naše babičky, nic takového není!
Domy jsou si podobné, zahrady jsou si podobné – keře, trvalky, mulč, to vše u plotu, sem tam skalka nebo nějaký ten soliter, a pak trávník, bazén, pergola, gril.
Kdepak trpaslík! To má stát u grilu? Nebo strážit schody k zapuštěnému bazénu? Postavit si ho snad ke vchodovým dveřím? Nebo k nějaké cizokrajné rostlině, kterou nám firma na klíč zasadí v rámci vytvoření moderní, bezúdržbové zahrady?
Trpaslíci mají krizi. Bojují o přežití. Málokdo je chce a zatím je nikdo nesbírá. Je to ohrožený druh. Tak si na ně vzpomeňme aspoň takto dodatečně a nemějte za zlé těm, co mají jiný vkus, že si je dají na zahradu.
Nakonec, když se někdy dívám okolo sebe, mám pocit, že i když „to“ měří třeba metr osmdesát, mluví to, má to sukni nebo kalhoty a vypadá to jako člověk, je to ve skutečnosti takový mentální, netolerantní mrňous. Trpaslík. A ani nemusí být ze sádry.
Zahradní trpaslík od Vera Kratochvil
Tweet |