Podlévaný králík na paprice

Recept je velmi jednoduchý, leč jak brzy zjistíte, ne vždy dopadne dle vašich představ.

Potřebné suroviny jsou králík, zelenina na vývar, smetana, mletá sladká paprika.

Snad jsem na nic nezapomněl, případně připomenu v průběhu.

Začal jsem tak, že jsem dostal nápad na toto, jak už jsem psal, jednoduché jídlo. Králík byl v mrazáku, ale neměl jsem smetanu. Zvláštní je, že vždy, když se člověk rozhodne k nějakému receptu, pokaždé mu něco chybí. Nezbývalo něž se vydat pro smetanu. Králíka jsem vyndal a namočil do vody, aby rychleji rozmrznul. V obchodě jsem koupil vše, co chybělo a když jsem se zastavil u regálu s nápoji, vzpomněl jsem si na radu jednoho mého kamaráda.

Při vaření je nejdůležitější podlévat.

Což mi přišlo rozumné a vzal jsem ještě karton piv. Místo králíka jsem do mrazáku umístil dva lahváče a nezbývalo mi nic jiného, než čekat, až maso povolí. Mezitím jsem si krátil čas popíjením piva v domnění, že by byl na mě kamarád hrdý, kdyby věděl s jakou pečlivostí plním jeho slova. Což se taky za čas odrazilo na mé náladě.

Řeknu vám, že takové vaření může být i zábava. Nechápu, proč si některé ženy na to stěžují. Myslím, že kdyby dbaly slov mého kamaráda, určitě by to viděly jednodušeji.

Každopádně králík byl už nějakou dobu rozmražen, než jsem si toho stačil všimnout. Piva dělaly svoje. Nálada byla veselejší a veselejší. Chvílemi jsem přemýšlel, jestli je ještě bezpečné brát do ruky nůž. Pud sebezáchovy jsem potlačil a dal se do porcování.

Milým zjištěním byl nález jater a okamžitý nápad mého intoxikovaného mozku, udělat si ještě před večeří pochoutku a to jatýrka na cibulce. Do čehož jsem se pustil s obrovským zápalem ihned po té, co jsem začal z králíka dělat vývar.
Absence tlakového hrnce prodloužila dobu podlévání. Už jsem ani nedokázal spočítat, kolik piv jsem do ledničky dal.

Nachystal jsem si čtyři velké cibule, dva stroužky česneku, abych si zkrátil dobu čekání na vývar.

Zrovna když jsem vyndal králíka a chystal se vytvořit omáčku, přišel kamarád s jistým problémem a že prý musíme neodkladně do hospody, kýžený neduh probrat. Byl jsem na vážkách. Celou dobu jsem při vaření jen čekal a najednou, když už jsem mohl rozjet omáčkový blues, měl jsem práce zanechat.

Nicméně kamarád vypadal, že konzultaci potřebuje víc, než já omáčku. Tři piva v hospodě padly na oltář přátelství a já se odebral domů dokončit celou akci.

Na sporáku jsem rozpustil sádlo a začal restovat cibuli. Pánev se mi trošičku rozdvojovala, což jsem připisoval těm třem pivům ale každopádně teď už se s tím nedalo nic dělat. Až byla cibulka osmažená, přisypal jsem hladkou mouku a vytvořil zahušťovadlo. Nevím, z jakého důvodu mě to napadlo, ale vylil jsem do rozpálené pánve polovinu smetany. Směs začala nebezpečně houstnout a já si uvědomil, že to asi nebyl až tak dobrý tah a pánev jsem odstavil z ohně. Taky mě napadlo, že jsem úplně zapomněl na papriku.

Když jsem se podíval na vytvořenou směs, která připomínala obří slepenou kouli, jakákoliv snaha o dodatečné přidání papriky, nepřipadala v úvahu.

Po tomto fiasku jsem si otevřel další pivo, abych trošku spláchnul tu nepovedenou akci.

Nakonec jsem přece chlap a nebudu kvůli nějaké drobnosti hned házet flintu do žita. Rozhodl jsem se, a taky už se mi pro druhou smetanu nechtělo, že recept dokončím za každou cenu, tak jak je.

Papriku jsem nasypal do rozehřátého vývaru a postupně přidával kousky slepené hmoty z pánve. K mému velkému překvapení se mi podařilo obsah rozmíchat, leč kýženého efektu zahuštění jsem nedokázal dosáhnout. Dolil jsem zbytek smetany a celou směs vařil asi pět minut. Pět minut je velice hrubý odhad, měl jsem problémy si zapamatovat konec celé akce, abych vám to mohl vůbec napsat.

Jenže pořád mi ta omáčka nepřipadala dost zahuštěná. Posilnil jsem se tedy lahvovým a okamžitě vymyslel další plán. Ve vlažné vodě jsem rozmíchal hladkou mouku a obsah vmíchal do omáčky. Obral jsem maso a po vyčerpávajícím vaření s gustem ulehl do postele.

Poslední, na co si matně vzpomínám, než jsem prý začal nesnesitelně chrápat, bylo to, že jsem se zamyslel nad tím, že to vlastně ženské nemají jednoduché. Takové vyrušení kamarádkou a jakékoliv dokončení domácí práce po láhvi Frankovky je těžký úděl.

Kamarád měl pravdu. Při vaření je nejdůležitější podlévání. Jinak se totiž může lehce stát, že sklouznete do vařícího stereotypu a nebude to pro vás zábava, ale nutné zlo, které se musí každý den vykonat.

Tweet