Jak se nezauzlovat v sociálních sítích
Melanie
18. 4. 2015
Takže hodit fotky na „rajče“, tweetnout, že jsem už doma, mrknout, co je nového na fb, tam jsem se nedívala už asi 30 minut, no a taky něco připíchnout na Pinterest.
Pokud žijete v zajetí těchto vymožeností, Pámbu s vámi. Víte, co se říká – že oheň je dobrý sluha, ale zlý pán. A tak je to se vším. „Nezlob se, nestíhám,“ píšeme esemesku kamarádce, protože jsme se doma nějak zasekli. Už už jsme chtěli vypnout počítač, když tu přišel e-mail – nutno odpovědět. Kamrádka dala na síť fotky – nutno pochválit. Přátelé komentovali můj status na fb – nutno olajkovat. Za chvíli končí výprodej asi ve třech eshopech – nutno objednat zboží. No za tu cenu, řekněte, nebyl by to hřích?
Dnes už si neumím představit, že žiju bez připojení k netu, bez mobilu, mailu. Pamatujete, jak jsme si k narozeninám posílali pohlednice poštou? Hotový pravěk, že? A že jsme volali kamarádce domů na pevnou z telefonní budky, kam jsme házeli drobáky? Koresponďák, to byla vlastně taková trochu delší textovka? Chápu, zní to jako život v druhohorách. Ale není to tak dávno.
Nedávno jsem přemýšlela nad tím, jak se dříve domlouvalo rande. „Tak jo, ve čtvrtek v šest před kinem, jo?“. Jo. V úterý se lehce slibuje, ve čtvrtek těžko plní. Esemesku jsme poslat nemohli, zavolat mobilem, že se zdržíme o hodinu, taky ne, mail, no to vůbec nepřicházelo v úvahu, jakož i jiné možnosti, jak dát vědět, že nastala změna v plánu.
Ať si lámu hlavu jak chci, nejsem si jista, jak to tehdy fungovalo. Asi jsem chodila na rande včas já i můj protějšek, tak jsme to nemuseli řešit :-) Jak to měli ostatní, to netuším.
Jsem ráda, že se můžeme prakticky s celým světem libovolně virtuálně spojit, a přesto si říkám: udělejme si na naše kamarády z masa a kostí víc času, potřebují to. Jsou to naši skuteční přátelé.
zdroj foto:
http://www.publicdomainpictures.net/view-image.php?image=34942&picture=zena-ilustrace
18. 4. 2015
Takže hodit fotky na „rajče“, tweetnout, že jsem už doma, mrknout, co je nového na fb, tam jsem se nedívala už asi 30 minut, no a taky něco připíchnout na Pinterest.Pokud žijete v zajetí těchto vymožeností, Pámbu s vámi. Víte, co se říká – že oheň je dobrý sluha, ale zlý pán. A tak je to se vším. „Nezlob se, nestíhám,“ píšeme esemesku kamarádce, protože jsme se doma nějak zasekli. Už už jsme chtěli vypnout počítač, když tu přišel e-mail – nutno odpovědět. Kamrádka dala na síť fotky – nutno pochválit. Přátelé komentovali můj status na fb – nutno olajkovat. Za chvíli končí výprodej asi ve třech eshopech – nutno objednat zboží. No za tu cenu, řekněte, nebyl by to hřích?
Dnes už si neumím představit, že žiju bez připojení k netu, bez mobilu, mailu. Pamatujete, jak jsme si k narozeninám posílali pohlednice poštou? Hotový pravěk, že? A že jsme volali kamarádce domů na pevnou z telefonní budky, kam jsme házeli drobáky? Koresponďák, to byla vlastně taková trochu delší textovka? Chápu, zní to jako život v druhohorách. Ale není to tak dávno.
Nedávno jsem přemýšlela nad tím, jak se dříve domlouvalo rande. „Tak jo, ve čtvrtek v šest před kinem, jo?“. Jo. V úterý se lehce slibuje, ve čtvrtek těžko plní. Esemesku jsme poslat nemohli, zavolat mobilem, že se zdržíme o hodinu, taky ne, mail, no to vůbec nepřicházelo v úvahu, jakož i jiné možnosti, jak dát vědět, že nastala změna v plánu.
Ať si lámu hlavu jak chci, nejsem si jista, jak to tehdy fungovalo. Asi jsem chodila na rande včas já i můj protějšek, tak jsme to nemuseli řešit :-) Jak to měli ostatní, to netuším.
Jsem ráda, že se můžeme prakticky s celým světem libovolně virtuálně spojit, a přesto si říkám: udělejme si na naše kamarády z masa a kostí víc času, potřebují to. Jsou to naši skuteční přátelé.
zdroj foto:
http://www.publicdomainpictures.net/view-image.php?image=34942&picture=zena-ilustrace
| Tweet |
