Korunka ke korunce
Endyna
25. 7. 2014
Znáte to. Jdete do města něco zařídit, rozhodně ne nakupovat – a jak to dopadne? Nic nezařídíte, zato utratíte :-)
Třeba ne se železnou pravidelností, ale jednou za čas (ovšem častěji než jednou či dvakrát za 10 let) se takováto věc přihodí.
Minulý týden jsem v tomto ohledu měla mimořádně štědré období. Zařídila jsem pramálo, zato jsem prahodně utratila – no, řekněme si to otevřeně, za blbiny.
Vezmu to pěkně popořádku:
V pondělí jsem šla do města a stavila jsem se v drogerii. Napadlo mne, že bych si mohla obarvit vlasy. Nevylučuji, že mě ovlivnilo diskusní fórum na tomto magazínu – naštěstí, protože mám dlouhé vlasy, jsem neutratila za barvu, ale pouze za šampón, který se dá po 24 mytí vlasové pokrývky vymýt. Už u pokladny jsem si říkala, jestli to není hloupost a vyloženě neuvážený, ba až lehkomyslný krok, když jsem si je naposledy barvila z frajeřiny před cca 12 lety – ale bylo už pozdě. Zboží namarkováno.
Na fiktivní účet si připišme částku cca 70 korun. K tomu přibyl skřipec asi za 50 Kč (přeci nebudu držet vlasy na temeni hlavy sama, to by mi ruce upadly, pomyslela jsem si, když jsem skřipec vkládala do košíku).
Výsledek? Šampon leží v koupelně na polici a skřipec vedle něj. A je mi jasné, že když jsem se k operaci neodhodlala hned, tak teď už to neudělám.
Ve středu jsme se rozhodli, že se stavíme v nedalekém středně velkém obchodě pro rohlíky. Fajn, rohlíky, pár jogurtů a zelenina už byla ve vozíku tak, jak jsme plánovali, takže to za zbytečnost nepovažuji. Ovšem, proč jsem tam v euforii přihodila i sojové mléko v prášku, když jsem ho nikdy nepila a doma mě na něj přešla chuť, to tedy nechápu.
Ke 120 korunám je nutno připočítat korun 50.
V pátek jsem jen tak ze sportu surfovala na internetu, aby se mi náhodou nezkrátily žíly. A co nevidím? Zlevněná pletací příze! No nekup to! Koupila jsem. A hned rovnou 18 (slovy OSMNÁCT!!) 50gramových klubíček – na tři svetry. Ovšem kdo a kdy to uplete, a kdo to případně bude nosit, to jsem tak úplně nedomyslela.
Účet nutno navýšit o částku 420 korun (k přízi jsem již napočítala poštovné). A jsme u nepříjemné, ba až nechutné cifřičky 590.
Takto bych mohla pokračovat dál a dál. Pořadí dnů v týdnu berte s lehkou nadsázkou, nešly za sebou možná tak, jak je napsáno, nicméně, a to je podstatné, jakmile opouštíme domov a míříme směrem k zabydlenějším místům, kde lze narazit na obchody, tak ono pokušení „kup si mě, kup si mě“… nám zní v hlavě jako tenounký hlásek, který, dle stavu naší peněženky, sílí a sílí.
Je-li peněženka prázdná a platební karta poslouží v tom kterém období spíše jako záložka do knihy než jako prostředek, jak se dostat k penězům, vtíravý hlásek zmizí poměrně rychle a nenávratně.
Běda však, je-li na účtě pěkňoučká sumička či v peněžence štůček bankovčiček (pro mnohé opět žertovná nadsázka, já vím…). To potom hlásek sílí tak rychle, že máte za chvíli v hlavě ne jednoho sólistu, ale hned celý sbor, který hřímá, div neohluchnete.
Bylo by zajímavé si tyhle obludné nákupy o ničem zapisovat nebo hodit do excelovské tabulky – a koncem roku se jim pak buď zasmát – a nebo si poplakat nad tím, kolik peněz jsme vyhodily z okna.
K čemu je to dobré? Leda k tomu, že bychom se tohoto zvyku chtěly při čtení tohoto přehledu zbavit. Ale možná jenom já nakupuju impulsivně a zdravý rozum kombinovaný s praktickým uvažováním ohledně toku financí se dostane ke slovu až doma, kdy už je pozdě. Každopádně když nic jiného, budete se stoprocentně divit, kudy všudy peníze tečou a prosakují.
Také občas sáhnete v obchodě po něčem, co bezprostředně nepotřebujete, ale jste zvědavé, neodoláte – nebo se prostě necháte strhnout „výhodnou cenou“?
Zdroj foto:
http://www.publicdomainpictures.net/view-image.php?image=59371&picture=zena-s-nakupni-tasky
25. 7. 2014
Znáte to. Jdete do města něco zařídit, rozhodně ne nakupovat – a jak to dopadne? Nic nezařídíte, zato utratíte :-)Třeba ne se železnou pravidelností, ale jednou za čas (ovšem častěji než jednou či dvakrát za 10 let) se takováto věc přihodí.
Minulý týden jsem v tomto ohledu měla mimořádně štědré období. Zařídila jsem pramálo, zato jsem prahodně utratila – no, řekněme si to otevřeně, za blbiny.
Vezmu to pěkně popořádku:
V pondělí jsem šla do města a stavila jsem se v drogerii. Napadlo mne, že bych si mohla obarvit vlasy. Nevylučuji, že mě ovlivnilo diskusní fórum na tomto magazínu – naštěstí, protože mám dlouhé vlasy, jsem neutratila za barvu, ale pouze za šampón, který se dá po 24 mytí vlasové pokrývky vymýt. Už u pokladny jsem si říkala, jestli to není hloupost a vyloženě neuvážený, ba až lehkomyslný krok, když jsem si je naposledy barvila z frajeřiny před cca 12 lety – ale bylo už pozdě. Zboží namarkováno.
Na fiktivní účet si připišme částku cca 70 korun. K tomu přibyl skřipec asi za 50 Kč (přeci nebudu držet vlasy na temeni hlavy sama, to by mi ruce upadly, pomyslela jsem si, když jsem skřipec vkládala do košíku).
Výsledek? Šampon leží v koupelně na polici a skřipec vedle něj. A je mi jasné, že když jsem se k operaci neodhodlala hned, tak teď už to neudělám.
Ve středu jsme se rozhodli, že se stavíme v nedalekém středně velkém obchodě pro rohlíky. Fajn, rohlíky, pár jogurtů a zelenina už byla ve vozíku tak, jak jsme plánovali, takže to za zbytečnost nepovažuji. Ovšem, proč jsem tam v euforii přihodila i sojové mléko v prášku, když jsem ho nikdy nepila a doma mě na něj přešla chuť, to tedy nechápu.
Ke 120 korunám je nutno připočítat korun 50.
V pátek jsem jen tak ze sportu surfovala na internetu, aby se mi náhodou nezkrátily žíly. A co nevidím? Zlevněná pletací příze! No nekup to! Koupila jsem. A hned rovnou 18 (slovy OSMNÁCT!!) 50gramových klubíček – na tři svetry. Ovšem kdo a kdy to uplete, a kdo to případně bude nosit, to jsem tak úplně nedomyslela.
Účet nutno navýšit o částku 420 korun (k přízi jsem již napočítala poštovné). A jsme u nepříjemné, ba až nechutné cifřičky 590.
Takto bych mohla pokračovat dál a dál. Pořadí dnů v týdnu berte s lehkou nadsázkou, nešly za sebou možná tak, jak je napsáno, nicméně, a to je podstatné, jakmile opouštíme domov a míříme směrem k zabydlenějším místům, kde lze narazit na obchody, tak ono pokušení „kup si mě, kup si mě“… nám zní v hlavě jako tenounký hlásek, který, dle stavu naší peněženky, sílí a sílí.
Je-li peněženka prázdná a platební karta poslouží v tom kterém období spíše jako záložka do knihy než jako prostředek, jak se dostat k penězům, vtíravý hlásek zmizí poměrně rychle a nenávratně.
Běda však, je-li na účtě pěkňoučká sumička či v peněžence štůček bankovčiček (pro mnohé opět žertovná nadsázka, já vím…). To potom hlásek sílí tak rychle, že máte za chvíli v hlavě ne jednoho sólistu, ale hned celý sbor, který hřímá, div neohluchnete.
Bylo by zajímavé si tyhle obludné nákupy o ničem zapisovat nebo hodit do excelovské tabulky – a koncem roku se jim pak buď zasmát – a nebo si poplakat nad tím, kolik peněz jsme vyhodily z okna.
K čemu je to dobré? Leda k tomu, že bychom se tohoto zvyku chtěly při čtení tohoto přehledu zbavit. Ale možná jenom já nakupuju impulsivně a zdravý rozum kombinovaný s praktickým uvažováním ohledně toku financí se dostane ke slovu až doma, kdy už je pozdě. Každopádně když nic jiného, budete se stoprocentně divit, kudy všudy peníze tečou a prosakují.
Také občas sáhnete v obchodě po něčem, co bezprostředně nepotřebujete, ale jste zvědavé, neodoláte – nebo se prostě necháte strhnout „výhodnou cenou“?
Zdroj foto:
http://www.publicdomainpictures.net/view-image.php?image=59371&picture=zena-s-nakupni-tasky
| Tweet |
