Pokušení
Barbora Roháčová
10. 6. 2014
Ještě není půlnoc, dám si ještě zmrzku a zalehnu. Zítra se s ním ještě naposledy sejdu, ale řeknu mu, že končíme. Naleju si ještě jednu decku vínka a jdu dělat. Tohle triko si zítra koupím a pak bude šlus s utrácením.
Co mají tyto situace společného?
Mají společného jmenovatele, a tím je ono zákeřné POKUŠENÍ.
Pokušení je velice zrádné v tom, že používáme slůvka typu: naposledy, ještě jednu, mám to pod kontrolou, pro jednou se to nezblázní, nikdo mě nevidí, ty špeky shodím…
Ovšem když sečteme ono ještě jedno, jednu či jednou, tak to mohou být ne decilitry, ale litry vína, v případě triček skříň narvaná k prasknutí, u zmrzliny pět, šest kilo nadváhy, které se ne a ne zbavit.
“Já nedokážu ráno odolat pokušení poležet si v posteli i za tu cenu, že pak skoro nestíhám a občas přijdu do práce pozdě,“ přiznává pětatřicetiletá úřednice. „Večer to vždycky s přítelem nějak natáhneme, nechce se nám spát, no a mně se ráno nechce ani za nic vstávat. On pracuje doma, vstávat brzy nemusí. Důsledky jsou jasné, v přáci si koleduju, ale dala bych království za to, kdybych mohla o něco déle ráno spát. Prostě se hned nezvednu.“
Pokušení má tisíc různých podob.
Skoro pokaždé se za ním skrývá současně nedostatek pevné vůle. Čím je vůle slabší, tím je odolnost vůči pokušení nižší.
“Miluju čokoládové karamely, vím, že se mi už začíná sem tam někde ukládat kilčo navíc, ale sladkostem neodolám,“ říká zatím se smíchem matka dvou dětí Jana. Mlsá víc než její děcka.
“Manžel mi kupuje kilové balení. Kdykoli jdu do kuchyně, tak si vždycky vezmu tři karamely. Sním je než dojdu do obyváku. Zaženou hlad, takže občas nevečeřím, když nestíhám. Prostě já těm karamelkám neodolám. Jiní lidé hřeší víc, ničí si zdraví alkoholem a kouřením, tak proč bych si měla odepřít bonbóny? Já ta kila shodím a vyběhám.“
Nebo taky ne.
Pokud jde o sladkosti, spíše se přikloníme k tomu, že jde o pokušení a tomu nejde odolat. V případě alkoholu či cigaret se dá mluvit o závislosti, v případě neukojitelné chuti na sex o nymfomanii (mluvíme-li o ženách).
Kdy je ještě pokušení tolerováno a jde jen o drobounký, sympatický prohřešek, a kdy už jsme na nejlepší cestě k závislosti?
“Nedostatek pevné vůle se může projevit kdykoli a v jakékoli sféře, a obvykle to bývá tak, že nejde o izolovaný projev,“ domnívá se čtyřicetiletá Štěpánka. Tu její závislosti dovedly do ordinací odborných lékařů, kteří se zabývali jak správnou výživou, tak odbouráváním závislosti na alkoholu.
“Povolíte jednou a už se vezete. Jste nedůsledná v jídle, pak si sem tam dáte nějaký ten alkohol, pak jednou dvakrát nejdete do práce a z pokušení, jemuž jste NEDOKÁZALA nebo často jenom NECHTĚLA odolat, se stane obrovský problém, který řešíte na několika frontách současně. Já jsem dnes také přesvědčena o tom, že za každým takovýmto nezvladatelným pokušením je skryta buď určitá obsese nebo sklon k masochismu. Není přeci normální, když si člověk sám dobrovolně a dlouhodobě ubližuje. A ještě k tomu vědomě.“
Tak na tom něco bude. Za své zdraví, nemoci i problémy si do jisté míry můžeme sami.
P. S. Sláva, článek už je napsaný, takže je nejvyšší čas si něčeho dobrého zobnout. Myslím, že to spraví pořádná porce zmrzliny :-)
Zdroj foto:
http://www.publicdomainpictures.net/view-image.php?image=70752&picture=ice-cream-ilustrace
10. 6. 2014
Ještě není půlnoc, dám si ještě zmrzku a zalehnu. Zítra se s ním ještě naposledy sejdu, ale řeknu mu, že končíme. Naleju si ještě jednu decku vínka a jdu dělat. Tohle triko si zítra koupím a pak bude šlus s utrácením.Co mají tyto situace společného?
Mají společného jmenovatele, a tím je ono zákeřné POKUŠENÍ.
Pokušení je velice zrádné v tom, že používáme slůvka typu: naposledy, ještě jednu, mám to pod kontrolou, pro jednou se to nezblázní, nikdo mě nevidí, ty špeky shodím…
Ovšem když sečteme ono ještě jedno, jednu či jednou, tak to mohou být ne decilitry, ale litry vína, v případě triček skříň narvaná k prasknutí, u zmrzliny pět, šest kilo nadváhy, které se ne a ne zbavit.
“Já nedokážu ráno odolat pokušení poležet si v posteli i za tu cenu, že pak skoro nestíhám a občas přijdu do práce pozdě,“ přiznává pětatřicetiletá úřednice. „Večer to vždycky s přítelem nějak natáhneme, nechce se nám spát, no a mně se ráno nechce ani za nic vstávat. On pracuje doma, vstávat brzy nemusí. Důsledky jsou jasné, v přáci si koleduju, ale dala bych království za to, kdybych mohla o něco déle ráno spát. Prostě se hned nezvednu.“
Pokušení má tisíc různých podob.
Skoro pokaždé se za ním skrývá současně nedostatek pevné vůle. Čím je vůle slabší, tím je odolnost vůči pokušení nižší.
“Miluju čokoládové karamely, vím, že se mi už začíná sem tam někde ukládat kilčo navíc, ale sladkostem neodolám,“ říká zatím se smíchem matka dvou dětí Jana. Mlsá víc než její děcka.
“Manžel mi kupuje kilové balení. Kdykoli jdu do kuchyně, tak si vždycky vezmu tři karamely. Sním je než dojdu do obyváku. Zaženou hlad, takže občas nevečeřím, když nestíhám. Prostě já těm karamelkám neodolám. Jiní lidé hřeší víc, ničí si zdraví alkoholem a kouřením, tak proč bych si měla odepřít bonbóny? Já ta kila shodím a vyběhám.“
Nebo taky ne.
Pokud jde o sladkosti, spíše se přikloníme k tomu, že jde o pokušení a tomu nejde odolat. V případě alkoholu či cigaret se dá mluvit o závislosti, v případě neukojitelné chuti na sex o nymfomanii (mluvíme-li o ženách).
Kdy je ještě pokušení tolerováno a jde jen o drobounký, sympatický prohřešek, a kdy už jsme na nejlepší cestě k závislosti?
“Nedostatek pevné vůle se může projevit kdykoli a v jakékoli sféře, a obvykle to bývá tak, že nejde o izolovaný projev,“ domnívá se čtyřicetiletá Štěpánka. Tu její závislosti dovedly do ordinací odborných lékařů, kteří se zabývali jak správnou výživou, tak odbouráváním závislosti na alkoholu.
“Povolíte jednou a už se vezete. Jste nedůsledná v jídle, pak si sem tam dáte nějaký ten alkohol, pak jednou dvakrát nejdete do práce a z pokušení, jemuž jste NEDOKÁZALA nebo často jenom NECHTĚLA odolat, se stane obrovský problém, který řešíte na několika frontách současně. Já jsem dnes také přesvědčena o tom, že za každým takovýmto nezvladatelným pokušením je skryta buď určitá obsese nebo sklon k masochismu. Není přeci normální, když si člověk sám dobrovolně a dlouhodobě ubližuje. A ještě k tomu vědomě.“
Tak na tom něco bude. Za své zdraví, nemoci i problémy si do jisté míry můžeme sami.
P. S. Sláva, článek už je napsaný, takže je nejvyšší čas si něčeho dobrého zobnout. Myslím, že to spraví pořádná porce zmrzliny :-)
Zdroj foto:
http://www.publicdomainpictures.net/view-image.php?image=70752&picture=ice-cream-ilustrace
| Tweet |
