Svět slov

Vyhledávání

Moudrosti do hrsti

Myslím, že dokonalé štěstí může poznat člověk jen tehdy, když poznal největší bolest.
(Elizabeth Taylor)

Osmileté gymnázium? Nebo čtyřleté?

Benediktýna
27. 5. 2014
Osmileté gymnázium? Nebo čtyřleté?Rozhodovat za jiné je vždycky ošidné. Riziko, že do dopadne špatně, je vysoké. Jeden příklad: vaše dítě se dobře učí a učitel doporučí, aby šlo na osmileté gymnázium. Co teď? Souhlasit a připravit ho o kus dětství, nebo doufat, že z deváté třídy se na gympl dostane?

Spoléhat na dítě, že bude v jedenácti letech vědět, co je pro něj lepší, je science fiction. Muselo by být geniální, aby samo dokázalo odhadnout, jaké bude za čtyři roky, jaké v patnácti, co bude od života chtít ve dvaceti letech a co o deset let později. Často to nevíme ani my, dospělí, a to máme nesrovnatelně více zkušeností.

Fajn, takže rozhodnutí je stejně na vás. Podklady pro to, abyste volili správně, nebudou nikdy úplné. Na jedné straně vyslechnete argumenty, že talentovanému dítěti konkurence na střední škole jenom prospěje, víc se toho naučí a jeho šance uspět při přijímačkách na vysokou bude vyšší. Zjistíte si co nejvíc podrobností o střední škole jako takové, o profesorech, promluvíte s rodiči studentů. No dobře, ale pořád nevíte, jak by se tam cítilo vaše dítě.

A pak je tu opozice, která bude tvrdit, že není dobré klást na dítě už od dvanácti let vyšší požadavky, než je nezbytně nutné, že dítě by mělo mít pěkné dětství, plné her, volnosti a poznávání, a nikoli dny nabité studiem a povinnostmi. Jenže co když mu dopřejeme delší dětství, ale pak na to doplatí, když v devítce u přijímaček jednoduše zazmatkuje, na školu se nedostane a jeho vize, že bude tím či oním, vezme za své? A je vůbec důležité jít si za svým snem? Je to záruka štěstí?

Vraťme se k vašemu rozhodování. Psycholog vám poradí, abyste přihlédli k osobnosti dítěte, k jeho povaze, k jeho talentu. Ale nikdo z vás nesejme břímě rozhodování, přihlášku na školu stejně musíte podat vy a důsledky ponesete také vy.

Ve skutečnosti jde o víc než jen o přihlášku. Dítě totiž perfektně vycítí vaši nejistotu. Možná vám jednou vyčte, že jste si jako rodiče nevěřili, že jste se měli rozhodnout jakkoli, ale měli jste být hlavně pevní v kramflecích a nepřemílat pořád dokola, co a jak by bylo lepší a neprohlubovat jeho vlastní nejistotu, kterou s sebou nese puberta.

Ale je dost dobře možné, že dítě vám vaši nerozhodnost vůbec nevyčte, třeba naopak ocení, že nejste dogmatičtní a autoritativní rodiče a že se nenecháte snadno a kýmkoli ovlivnit, což mu bude imponovat.

Co myslíte, čím by se měl rodič řídit, když rozhoduje o dalším osudu svého dítěte? Měl by spoléhat na sebe, na své dítě, na rozum nebo na intuici? Nebo na to jít jinak? A je lepší být rodičem autoritativním nebo spíše demokratickým?

Vzpomínám si na slova některých slavných hudebníků či sportovců, kteří měli jako děti rodičům za zlé, že své dětství obětovali tréninku či hudbě, aby vynikli, ale v dospělosti jim za to byli vděční…

Jak to vidíte Vy, milí přátelé?

Zdroj foto:

http://www.publicdomainpictures.net/view-image.php?image=56146&picture=ucitelka-karikatura


          
Zaujal vás tento článek a chcete jej doporučit?
Vzkaz:
  + odkaz na článek
na
e-mail:
 
 
Máte-li potíže s přihlašováním...
Zapomněl(a) jsem heslo, ale mám ověřenou e-mailovou adresu...

Pro kůži

RSS
RSS
Venušanka v číslech:
• 5 800 dnů v provozu
• 4 930 článků
• 1 512 soutěží


Copyright © Venušanka od roku 2006 – magazín pro ženy, všechna práva vyhrazena



Dnes je 20.01.2022 a svátek má Ilona