Svět slov

Vyhledávání

Moudrosti do hrsti

Ten, kdo je stále moudrý, má smutný život.
(Voltaire)

Na hřbitově straší

Simi
28. 10. 2013
Na hřbitově strašíJako malá jsem vyrostla na Foglarových knížkách a lov 13 bobříků vyplňoval značnou část mého dětství. Bobříka odvahy jsem lovila při různých příležitostech vícekrát. Nejvíc jsem se ale vyděsila onehdá…

Když mi bylo asi 13 let, přestěhovali jsme se s našima do chalupy v malé vesničce. Zdejší hřbitov je vzdálen asi 2 kilometry a vede k němu cesta mezi poli.

Když se u nás sešli kamarádi na mejdan, občas jsme o sobotní půlnoci vyrazili (v počtu maximálně 3 lidi) ke hřbitovu. Čistě ze sportu. Kromě sovy, která se ubytovala ve věži kostela, se tam ani o půlnoci nebylo moc čeho bát, ale…

Jednou jsme se tam šly takhle projít s kámoškou Bárou. Zrovna byla jasná noc, ale svítily jen hvězdy, měsíc ne. Takže docela tma. Cestou mezi poli jsme ještě měly plné pusy humoru, ale jak jsme se blížily k lesu, s prvními stromy tma zhoustla a nám přestávalo být do smíchu.

Na kraji lesa se Bára zastavila a prohlásila, že dál nejde, že se hodně bojí. Překvapilo mě to, nešly jsme tam spolu takhle poprvé. Moje argumenty, že je srab, nezabíraly. Tak jsem prohlásila, že jdu sama a vykročila jsem.

Představa, že ji nechám samotnou nebo že se mi něco stane, ji ale asi děsila ještě víc. Váhavě se ke mě nakonec přidala…

Lesem je to ke hřbitovu jen pár kroků. Je to starý hřbitov, už od středověku místo posledního odpočinku zesnulých z místních vesniček. Z malého lesíka na kopci na dálku vykukuje věžička gotického kostelíka. Kolem travnatý plácek zaplněný kamennými křížky obehnaný kamenou zídkou, jakých je v okolní krajině k nalezení vícero.

Vysoké staré stromy dodávají místu ponuré vzezření. Vchod střeží veliká železná vrata, od kterých se ztratil zámek už někdy hooodně dávno…

Napřed jsme šeptaly, pak už nemluvily vůbec. I mě se zmocnila zvláštní úzkost. Ale otočit se teď, to už by mi hrdost nedovolila. Pomalu jsme se blížily k bráně. Už jsme byla těsně u ní.

Buch buch buch buch buch!!!!!

Ztuhly jsme jako přimrazené. Ostré hlasité kovové bouchání, jakoby někdo kusem kolejnice mlátil na železná vrata. Vypískly jsme hrůzou a daly se do běhu. Zastavily jsme se až na půli cesty do vsi.

Tohle se nám nikdy předtím ani potom nestalo!

Dodnes si lámu hlavu kdo a nebo co to způsobilo. Má víra v nadpřirozeno mi dodává více stachu než jistoty. Copak se mrtvé duše vzbouřily, že rušíme jejich spánek a pokusily se nás zahnat?

Žádný případný vtipálek o naší cestě nevěděl (bylo to sponntánní okamžité rozhodnutí), aby nás předběhl a vystrašil. Dodnes mi to vrtá hlavou…

www.zahady.mysteria.cz

http://www.publicdomainpictures.net/view-image.php?image=34596&picture=otaznik

          
Zaujal vás tento článek a chcete jej doporučit?
Vzkaz:
  + odkaz na článek
na
e-mail:
 
 
Máte-li potíže s přihlašováním...
Zapomněl(a) jsem heslo, ale mám ověřenou e-mailovou adresu...

Pro kůži

RSS
RSS
Venušanka v číslech:
• 5 800 dnů v provozu
• 4 930 článků
• 1 512 soutěží


Copyright © Venušanka od roku 2006 – magazín pro ženy, všechna práva vyhrazena



Dnes je 20.01.2022 a svátek má Ilona