Plyšáci
Helge
19. 8. 2013
Od narození jsem dostávala k narozeninám, ke svátku nebo k vánocům plyšáky.
Medvídci, psi a kočky z měkkého hedvábného plyše zdobili nejdřív moji postel, pak se přesunuli na poličky, obsadili stůl, šuplíky a někteří bohužel skončili v krabicích ve sklepě. Nezůstali tam ale dlouho. Když se mi narodila dcera Maruška, plyšové hračky znovu ožily. Po Marušce přišel na svět Toník. Autíčka miluje, ale usíná s mými plyšovými medvídky, žirafami, buldoky, dinosaury a dalšími zvířátky.
Plyšoví přátelé se natrvalo usadili v mém životě. Malé plyšáčky jsem dostávala za hezké vysvědčení, kamarádi mi je vozili z výletů místo pohlednic, skončili u mě i zvířátka, která dostali mí příbuzní, co o mé slabosti věděli a sami se plyšových potvor rádi vzdali v můj prospěch.
Mému nejstaršímu medvědovi je víc než padesát let. Hrál si s ním můj starší bratr, pak jsem ho zdědila já. Když jsme jezdili na dovolenou, tak jeden kufr pomalu zabíraly moje hračky.
Nemohla jsem nechat své nejvěrnější kamarády doma, a tak s námi putovali po horách a po výletech. Asi pět z nich jsem málem utopila na mém prvním vodáckém křestu, ale přežili. Uschli, nezplesnivěli a jsou se mnou dál. Opět skončili ve sklepě, protože Maruška za rok skončí základku a Toník si s nimi už nehraje, ale to nevadí. Čekají na svou další příležitost.
Ke svým hračkám mám krásný vztah. Je to vzpomínka na báječné dětství s mými milujícími rodiči a třemi sourozenci.
Bydleli jsme v pohraničí, na kraji malé vesničky, kamarádů v mém věku jsem měla málo. Dávala jsem všem svým plyšákům jména a můj nejoblíbenější, Kája, mne doprovázel i do školy. Byl schovaný v aktovce, a věděl o všech známkách jako první. V první třídě po mně dojídal i oběd ve školní jídelně :-)
Dodnes mám na klíčence maličkého plyšového medvídka. Je to talisman pro štěstí, vzpomínka na dětství a na to, že život byl ke mně štědrý.
Medvídek od Anna Langova
19. 8. 2013
Od narození jsem dostávala k narozeninám, ke svátku nebo k vánocům plyšáky. Medvídci, psi a kočky z měkkého hedvábného plyše zdobili nejdřív moji postel, pak se přesunuli na poličky, obsadili stůl, šuplíky a někteří bohužel skončili v krabicích ve sklepě. Nezůstali tam ale dlouho. Když se mi narodila dcera Maruška, plyšové hračky znovu ožily. Po Marušce přišel na svět Toník. Autíčka miluje, ale usíná s mými plyšovými medvídky, žirafami, buldoky, dinosaury a dalšími zvířátky.
Plyšoví přátelé se natrvalo usadili v mém životě. Malé plyšáčky jsem dostávala za hezké vysvědčení, kamarádi mi je vozili z výletů místo pohlednic, skončili u mě i zvířátka, která dostali mí příbuzní, co o mé slabosti věděli a sami se plyšových potvor rádi vzdali v můj prospěch.
Mému nejstaršímu medvědovi je víc než padesát let. Hrál si s ním můj starší bratr, pak jsem ho zdědila já. Když jsme jezdili na dovolenou, tak jeden kufr pomalu zabíraly moje hračky.
Nemohla jsem nechat své nejvěrnější kamarády doma, a tak s námi putovali po horách a po výletech. Asi pět z nich jsem málem utopila na mém prvním vodáckém křestu, ale přežili. Uschli, nezplesnivěli a jsou se mnou dál. Opět skončili ve sklepě, protože Maruška za rok skončí základku a Toník si s nimi už nehraje, ale to nevadí. Čekají na svou další příležitost.
Ke svým hračkám mám krásný vztah. Je to vzpomínka na báječné dětství s mými milujícími rodiči a třemi sourozenci.
Bydleli jsme v pohraničí, na kraji malé vesničky, kamarádů v mém věku jsem měla málo. Dávala jsem všem svým plyšákům jména a můj nejoblíbenější, Kája, mne doprovázel i do školy. Byl schovaný v aktovce, a věděl o všech známkách jako první. V první třídě po mně dojídal i oběd ve školní jídelně :-)
Dodnes mám na klíčence maličkého plyšového medvídka. Je to talisman pro štěstí, vzpomínka na dětství a na to, že život byl ke mně štědrý.
Medvídek od Anna Langova
| Tweet |
