Jsem shopaholik?
Dafné
1. 7. 2013
1. 7. 2013
Kdykoli jsem měla špatnou náladu, koupila jsem si něco hezkého na sebe. V poslední době se ale u mě katastrofy přímo množí. Špatnou náladu (mám skoro pořád. A tak nakupuju. A to mě začíná stresovat. Jenže si to neumím zakázat!
Zhruba tak každý druhý den si něco koupím, zatím si ale nemyslím, že je to nákupní horečka, protože nosím zatím všechno, co si koupím. Něco teda asi neunosím, ale zatím je to v pohodě. Nejsem shopaholik. Pořád si říkám, že jsou ty slevy, výprodeje a akce, tak co? Umím nakupovat levně. Já vím, v součtu je to teda už suma, co jsem utratila, ale nemůžu si prostě pomoct.
Viděla jsem dokument o lidech, co touto nemocí trpí. Ti si to koupili jen pro ten pocit, že mají něco nového a hezkého, ale pak to měli ve skříni a nenosili to. Navíc se zadlužovali, brali si nové půjčky na oblečení. Já mám k zaměstnání ještě brigádu, zatím se do toho s útratou vejdu a ještě mi zbyde.
Snažím se to občas nějak omezit, zvlášť po tom, co jsem si uvědomila, že asi nakupuju proto, že se mi žádné moje oblečení nelíbí na mě, a tak si myslím, že nemám na sebe nic nositelného. V krámě mi to přijde že mi to sluší. Jenže za dva dny vidím další krásný kousek a rve mi to srdce, že bych měla odejít s prázdnou! Tak to přikoupím. K tomu kabelky, boty moc nekupuju, potrpím si na klasiku. Tady to mám docela pod kontrolou.
Myslíte si, že to je nějaká úchylka? Já znám dost kamarádek, co si takhle nakupují a taky neznají žádné hranice a meze. Zatím nemám dluhy. Ale už mi to začíná trochu vadit, bojím se, abych nedopadla blbě. Neexistuje na to nějaký lék? K psychiatrovi jít nechci, to zas nejsem blázen. Dá se to nějak odnaučit? Já bych třeba týden nenakoupila, ale jsem zvyklá se právě odměnit tím, že si na sebe něco pořídím.
Věšáky na oděvy od Peter Griffin
Zhruba tak každý druhý den si něco koupím, zatím si ale nemyslím, že je to nákupní horečka, protože nosím zatím všechno, co si koupím. Něco teda asi neunosím, ale zatím je to v pohodě. Nejsem shopaholik. Pořád si říkám, že jsou ty slevy, výprodeje a akce, tak co? Umím nakupovat levně. Já vím, v součtu je to teda už suma, co jsem utratila, ale nemůžu si prostě pomoct.
Viděla jsem dokument o lidech, co touto nemocí trpí. Ti si to koupili jen pro ten pocit, že mají něco nového a hezkého, ale pak to měli ve skříni a nenosili to. Navíc se zadlužovali, brali si nové půjčky na oblečení. Já mám k zaměstnání ještě brigádu, zatím se do toho s útratou vejdu a ještě mi zbyde.
Snažím se to občas nějak omezit, zvlášť po tom, co jsem si uvědomila, že asi nakupuju proto, že se mi žádné moje oblečení nelíbí na mě, a tak si myslím, že nemám na sebe nic nositelného. V krámě mi to přijde že mi to sluší. Jenže za dva dny vidím další krásný kousek a rve mi to srdce, že bych měla odejít s prázdnou! Tak to přikoupím. K tomu kabelky, boty moc nekupuju, potrpím si na klasiku. Tady to mám docela pod kontrolou.
Myslíte si, že to je nějaká úchylka? Já znám dost kamarádek, co si takhle nakupují a taky neznají žádné hranice a meze. Zatím nemám dluhy. Ale už mi to začíná trochu vadit, bojím se, abych nedopadla blbě. Neexistuje na to nějaký lék? K psychiatrovi jít nechci, to zas nejsem blázen. Dá se to nějak odnaučit? Já bych třeba týden nenakoupila, ale jsem zvyklá se právě odměnit tím, že si na sebe něco pořídím.
Věšáky na oděvy od Peter Griffin
Tweet |