Roláda jako poleno
Pavla Jeřábková
10. 12. 2009
Za dávných časů se každá rodina scházela v předvečer Vánoc u krbu nebo ohniště. Děti zpívaly koledy a poslouchaly příběhy, které vyprávěli prarodiče, zatímco v ohništi hořela velká polena. Jedno z nich bylo veliké, speciálně vybrané, z tvrdého dřeva, aby hořelo celou noc.
Největší vánoční poleno zdobili Francouzi listím a mašlemi. Zapalovali ho nejmladší a nejstarší členové rodiny. Hlava rodiny ho před tím požehnala olejem a pálenkou, někdy také větvičkou namočenou ve svěcené vodě.
Proti hromu a ďáblu
Popel z polena se pak uchovával po celý rok, protože mu byla přisuzována velká moc. Ochraňovalo dům před blesky, hromy a ďáblem.
Tento zvyk, jehož kořeny lze vystopovat až do 12. století, se časem přenesl do většiny evropských zemí a také do kandského Quebeku. V Itálii se polenu říká ceppo, v Anglii ho nazývají Yule Log, ve Francii je to jednoduše bûche.
Tradice na konci 19. století téměř vymizela, protože ohniště a krby začaly být nahrazovány litinovými kamny. Vrátila se ale v symbolické podobě. Malé polínko nahradilo původní veliké. Okrášlilo se svíčkami a zelenými prvky a stavělo se doprostřed vánoční tabule jako dekorace.
Čokoláda nahradila dřevo
Dnes je vánoční poleno symbolizováno vánoční roládou bûche de Noël, která se podobá polenu, které hořívalo v krbech našich předků.
Roláda má tedy barvu dřeva. Je politá čokoládovou, smetanovou nebo kávovou polevou, náplň tvoří másový krém a na řezu připomíná strukturu dřevěného polena. Cukruje se přáškovým cukrem, který napodobuje mráz, a zdobí se malými marcipánovými ozdobami. Lze ji podávat i mraženou.
Rafinovaní francouzští kulináři
Tento typicky francouzský dezert spatřil světlo světa v Paříži na konci 19. století v peci cukráře a historika Pierra Lacama.
Až budete vánoční roládu ochutnávat, doplňte ji sladkým nebo polosuchým vínem. Vyhněte se likérům a vínům červeným. Zkuste sladké víno přirozeně bohaté na alkohol, např. doušek muškátu, zejména když je roláda hodně oříšková a mandlová.
www.horydoly.cz
Ilustrační foto: OT Tignes
10. 12. 2009
Za dávných časů se každá rodina scházela v předvečer Vánoc u krbu nebo ohniště. Děti zpívaly koledy a poslouchaly příběhy, které vyprávěli prarodiče, zatímco v ohništi hořela velká polena. Jedno z nich bylo veliké, speciálně vybrané, z tvrdého dřeva, aby hořelo celou noc.Největší vánoční poleno zdobili Francouzi listím a mašlemi. Zapalovali ho nejmladší a nejstarší členové rodiny. Hlava rodiny ho před tím požehnala olejem a pálenkou, někdy také větvičkou namočenou ve svěcené vodě.
Proti hromu a ďáblu
Popel z polena se pak uchovával po celý rok, protože mu byla přisuzována velká moc. Ochraňovalo dům před blesky, hromy a ďáblem.
Tento zvyk, jehož kořeny lze vystopovat až do 12. století, se časem přenesl do většiny evropských zemí a také do kandského Quebeku. V Itálii se polenu říká ceppo, v Anglii ho nazývají Yule Log, ve Francii je to jednoduše bûche.
Tradice na konci 19. století téměř vymizela, protože ohniště a krby začaly být nahrazovány litinovými kamny. Vrátila se ale v symbolické podobě. Malé polínko nahradilo původní veliké. Okrášlilo se svíčkami a zelenými prvky a stavělo se doprostřed vánoční tabule jako dekorace.
Čokoláda nahradila dřevo
Dnes je vánoční poleno symbolizováno vánoční roládou bûche de Noël, která se podobá polenu, které hořívalo v krbech našich předků.
Roláda má tedy barvu dřeva. Je politá čokoládovou, smetanovou nebo kávovou polevou, náplň tvoří másový krém a na řezu připomíná strukturu dřevěného polena. Cukruje se přáškovým cukrem, který napodobuje mráz, a zdobí se malými marcipánovými ozdobami. Lze ji podávat i mraženou.
Rafinovaní francouzští kulináři
Tento typicky francouzský dezert spatřil světlo světa v Paříži na konci 19. století v peci cukráře a historika Pierra Lacama.
Až budete vánoční roládu ochutnávat, doplňte ji sladkým nebo polosuchým vínem. Vyhněte se likérům a vínům červeným. Zkuste sladké víno přirozeně bohaté na alkohol, např. doušek muškátu, zejména když je roláda hodně oříšková a mandlová.
www.horydoly.cz
Ilustrační foto: OT Tignes
| Tweet |
