Mějme na paměti, že…
Barbora Roháčová
27. 11. 2016
Ztráta paměti, to je něco z čeho mívá většina lidí, když se jejich věk přehoupne přes šedesátku, obavy. Někdy jsou oprávněné. Asi největším strašákem je Alzheimerova choroba.
Vědci se neustále snaží přijít na to, proč postihuje stále více mužů a žen a také jak je možné, že se vyskytuje i u relativně mladých lidí. Co si budeme povídat, představa, že nevíme, kdo jsme, žijeme, ale nepoznáváme vlastní děti, je hrozivá a děsivá.
„Jsme tím, co si pamatujeme. Bez paměti mizíme, přestáváme existovat, naše minulost je vymazána, a přece věnujeme paměti jen málo pozornosti, kromě případů, kdy nás opustí,“ řekl známý americký spisovatel Mark Twain. A měl svatou pravdu.
Co je to vlastně paměť?
Kdybychom ji chtěli definovat, tak je to schopnost centrální nervové soustavy získávat, uchovávat a zpětně si vybavovat informace spojené s našimi zkušenostmi. Je dobré, když je paměť tak akorát, tedy když příliš nezapomínáme, ale ani nežijeme jen ze vzpomínek. Ona zapomnětlivost je někdy hodně užitečná, třeba když jsme prožili něco traumatického a potřebujeme se s tím co nejlépe vypořádat. Vždyť kdo by chtěl pořád do detailu v duchu přehrávat neštěstí a tragédie?
Druhy paměti
Každý z nás ukládáme informace do paměti po svém, ačkoli princip je víceméně stejný. Někdo ale spoléhá především na vizuální formu, jde o tzv. fotografickou paměť. Mnozí z nás mají velice dobře vyvinutou i paměť sluchovou nebo pohybovou. Když potřebujeme z paměti něco vylovit, většinou spoléháme na všechny složky, které bývají různě „namíchány“.
Děti, zapamatujte si…
Podle toho, jestli máme blíže k paměti mechanické nebo logické, si často vybíráme i druh zaměstnání. Někteří z nás potřebují všemu „rozumět“ a pochopit principy fungování toho či onoho. Jiní si téměř „na první dobrou“ zapamatují sérii krkolomných definic nebo sáhodlouhých vzorců, takže mechanická paměť u nich hraje prim.
Zapomínání přichází s věkem
Paměť se zhoršuje s věkem. Senioři mívají potíže zejména s tou krátkodobou, kdy si odpoledne nedokáží vybavit, co měli ten den k obědu. Zato vzpomínky na dětství a mládí jsou stále živé, plastické, barvité.
Jako téměř vše, i paměť se dá trénovat, a to i v pokročilém věku. Čím dříve však s jejím posilováním začneme, tím větší máme šanci, že ve stáří se toto naše úsilí zúročí.
zdroj foto: pixabay.com
27. 11. 2016
Ztráta paměti, to je něco z čeho mívá většina lidí, když se jejich věk přehoupne přes šedesátku, obavy. Někdy jsou oprávněné. Asi největším strašákem je Alzheimerova choroba. Vědci se neustále snaží přijít na to, proč postihuje stále více mužů a žen a také jak je možné, že se vyskytuje i u relativně mladých lidí. Co si budeme povídat, představa, že nevíme, kdo jsme, žijeme, ale nepoznáváme vlastní děti, je hrozivá a děsivá.
„Jsme tím, co si pamatujeme. Bez paměti mizíme, přestáváme existovat, naše minulost je vymazána, a přece věnujeme paměti jen málo pozornosti, kromě případů, kdy nás opustí,“ řekl známý americký spisovatel Mark Twain. A měl svatou pravdu.
Co je to vlastně paměť?
Kdybychom ji chtěli definovat, tak je to schopnost centrální nervové soustavy získávat, uchovávat a zpětně si vybavovat informace spojené s našimi zkušenostmi. Je dobré, když je paměť tak akorát, tedy když příliš nezapomínáme, ale ani nežijeme jen ze vzpomínek. Ona zapomnětlivost je někdy hodně užitečná, třeba když jsme prožili něco traumatického a potřebujeme se s tím co nejlépe vypořádat. Vždyť kdo by chtěl pořád do detailu v duchu přehrávat neštěstí a tragédie?
Druhy paměti
Každý z nás ukládáme informace do paměti po svém, ačkoli princip je víceméně stejný. Někdo ale spoléhá především na vizuální formu, jde o tzv. fotografickou paměť. Mnozí z nás mají velice dobře vyvinutou i paměť sluchovou nebo pohybovou. Když potřebujeme z paměti něco vylovit, většinou spoléháme na všechny složky, které bývají různě „namíchány“.
Děti, zapamatujte si…
Podle toho, jestli máme blíže k paměti mechanické nebo logické, si často vybíráme i druh zaměstnání. Někteří z nás potřebují všemu „rozumět“ a pochopit principy fungování toho či onoho. Jiní si téměř „na první dobrou“ zapamatují sérii krkolomných definic nebo sáhodlouhých vzorců, takže mechanická paměť u nich hraje prim.
Zapomínání přichází s věkem
Paměť se zhoršuje s věkem. Senioři mívají potíže zejména s tou krátkodobou, kdy si odpoledne nedokáží vybavit, co měli ten den k obědu. Zato vzpomínky na dětství a mládí jsou stále živé, plastické, barvité.
Jako téměř vše, i paměť se dá trénovat, a to i v pokročilém věku. Čím dříve však s jejím posilováním začneme, tím větší máme šanci, že ve stáří se toto naše úsilí zúročí.
zdroj foto: pixabay.com
| Tweet |
