Proč jsme se nerozvedli? Důvody vás překvapí!
Helimadoe
8. 4. 2015
Naše babičky, když se vdaly, tak zaťaly zuby a když nemusely, nerozvedly se. Naše generace si s rozvody hlavu moc neláme. Není to už žádná ostuda, a tak si ženy často hledají nového partnera. Mě však zajímají hlavně ty, které se nerozvedly a jsou se svým mužem déle než 15 let. Položila jsem některým svým bývalým spolužačkám a současným kolegyním v práci otázku, co je drží pohromadě s manželem a jestli někdy uvažovaly o rozvodu nebo nevěře.
Jitka:
Já o tom nikdy nepřemýšlela, klape nám to, děti jsou zdravé, oba máme práci, a tak jsme oba spokojení. Jiná věc by byla, kdyby nebyla práce, naskákaly dluhy nebo třeba manžel kvůli tomu začal pít, to si umím představit, že bych o tom možná i uvažovala. Ale zatím to musím zaklepat, je to u nás doma v pohodě, tak snad to taky tak zůstane.
Helena:
Nás drží pohromadě láska. Pořád tam funguje ta „chemie“. Není to sice jako na začátku vztahu, ale manžel mě sexuálně přitahuje a řekla bych, že i já jeho. To je prostě základ, bez toho se manželství udržet nedá. Máme dospělou dceru, ta se už osamostatnila. S manželem máme tím pádem i více času na naše společné koníčky. Poznali jsme se na vysoké, oba jsme vášniví sportovci, a tak děláme, co nás baví a dokud to zdraví dovolí.
Jana:
Hm, tak u nás je to prozaické. Máme dluhy, stavěli jsme baráček, na vesnici práce není, manžel dojíždí, já dělám prodavačku, takže si nemůžeme moc vyskakovat. Ale myslím, že i kdyby nebyly dluhy, tak nemáme důvod jít od sebe. Ne že by naše manželství bylo ideální, to ne, ale všude je něco. Často to zvenčí vypadá, že jsou rodiny jako z ažůru, ale pak jdou najednou od sebe a každý se diví. Jsme průměrná rodina, žádný zázrak, ale ani katastrofa.
Dáša:
Manželovi ve všem ustupuju a nevadí mi to. Kdysi mi moje tchýně řekla, že v manželství může mít žena buď pravdu nebo lásku. Tak jsem si vybrala lásku. Máme se oba rádi, manžel je dominantní, ale musím uznat, že si v životě ví rady a umí se otáčet. Já převzala roli ochránkyně rodinného krbu. Děti máme dvě, syn je dospělý, dcerku jsme měli později, takže ta chodí ještě do školy. Oba dva se snažíme si vyhradit jeden den v týdnu jenom pro sebe. To je hodně důležité a řekla bych, že nám nehrozí ponorková nemoc. Máme čas každý na své přátele a koníčky.
Naďa:
Nevím, tak nějak to funguje. Měli jsme krizi asi před 8 roky, kdy manžel přišel o práci a do toho onemocněli tchánovci. Nedalo se s ním vydržet, ale já věděla, že se změnil právě kvůli tomu. To kritické období trvalo skoro 2 roky, naštěstí se mi podařilo to nějak ustát. Už to není jako dřív, hodně nás oba ty dva roky poškodily, ale není to zase důvod k rozvodu. Nejsem zklamaná. Beru to tak, že ten druhý je tu od toho, aby pomáhal, když je jednomu zle. Jak se říká, jsme spolu v dobrém i zlém. Věřící nejsme, ale tohohle se držíme.
Simona:
Tolerance je základ, bez ní to prostě nefunguje. Na ostatních vlastnostech snad ani tolik nezáleží. Když nejste tolerantní, můžete se klidně rozvést i kvůli tomu, že váš manžel ze spaní chrápe nebo hlasitě dupe. Takže tolerance a velkorysost, to je něco, bez čeho se asi dlouhodobý vztah nedá stavět. Nám to naštěstí funguje skoro na 100 %, proto velká spokojenost. Doufám, že na stará kolena to bude ještě lepší 
zdroj foto:
http://www.publicdomainpictures.net/view-image.php?image=71239&picture=libani-par-klipart
8. 4. 2015
Naše babičky, když se vdaly, tak zaťaly zuby a když nemusely, nerozvedly se. Naše generace si s rozvody hlavu moc neláme. Není to už žádná ostuda, a tak si ženy často hledají nového partnera. Mě však zajímají hlavně ty, které se nerozvedly a jsou se svým mužem déle než 15 let. Položila jsem některým svým bývalým spolužačkám a současným kolegyním v práci otázku, co je drží pohromadě s manželem a jestli někdy uvažovaly o rozvodu nebo nevěře.Jitka:
Já o tom nikdy nepřemýšlela, klape nám to, děti jsou zdravé, oba máme práci, a tak jsme oba spokojení. Jiná věc by byla, kdyby nebyla práce, naskákaly dluhy nebo třeba manžel kvůli tomu začal pít, to si umím představit, že bych o tom možná i uvažovala. Ale zatím to musím zaklepat, je to u nás doma v pohodě, tak snad to taky tak zůstane.
Helena:
Nás drží pohromadě láska. Pořád tam funguje ta „chemie“. Není to sice jako na začátku vztahu, ale manžel mě sexuálně přitahuje a řekla bych, že i já jeho. To je prostě základ, bez toho se manželství udržet nedá. Máme dospělou dceru, ta se už osamostatnila. S manželem máme tím pádem i více času na naše společné koníčky. Poznali jsme se na vysoké, oba jsme vášniví sportovci, a tak děláme, co nás baví a dokud to zdraví dovolí.
Jana:
Hm, tak u nás je to prozaické. Máme dluhy, stavěli jsme baráček, na vesnici práce není, manžel dojíždí, já dělám prodavačku, takže si nemůžeme moc vyskakovat. Ale myslím, že i kdyby nebyly dluhy, tak nemáme důvod jít od sebe. Ne že by naše manželství bylo ideální, to ne, ale všude je něco. Často to zvenčí vypadá, že jsou rodiny jako z ažůru, ale pak jdou najednou od sebe a každý se diví. Jsme průměrná rodina, žádný zázrak, ale ani katastrofa.
Dáša:
Manželovi ve všem ustupuju a nevadí mi to. Kdysi mi moje tchýně řekla, že v manželství může mít žena buď pravdu nebo lásku. Tak jsem si vybrala lásku. Máme se oba rádi, manžel je dominantní, ale musím uznat, že si v životě ví rady a umí se otáčet. Já převzala roli ochránkyně rodinného krbu. Děti máme dvě, syn je dospělý, dcerku jsme měli později, takže ta chodí ještě do školy. Oba dva se snažíme si vyhradit jeden den v týdnu jenom pro sebe. To je hodně důležité a řekla bych, že nám nehrozí ponorková nemoc. Máme čas každý na své přátele a koníčky.
Naďa:
Nevím, tak nějak to funguje. Měli jsme krizi asi před 8 roky, kdy manžel přišel o práci a do toho onemocněli tchánovci. Nedalo se s ním vydržet, ale já věděla, že se změnil právě kvůli tomu. To kritické období trvalo skoro 2 roky, naštěstí se mi podařilo to nějak ustát. Už to není jako dřív, hodně nás oba ty dva roky poškodily, ale není to zase důvod k rozvodu. Nejsem zklamaná. Beru to tak, že ten druhý je tu od toho, aby pomáhal, když je jednomu zle. Jak se říká, jsme spolu v dobrém i zlém. Věřící nejsme, ale tohohle se držíme.
Simona:
Tolerance je základ, bez ní to prostě nefunguje. Na ostatních vlastnostech snad ani tolik nezáleží. Když nejste tolerantní, můžete se klidně rozvést i kvůli tomu, že váš manžel ze spaní chrápe nebo hlasitě dupe. Takže tolerance a velkorysost, to je něco, bez čeho se asi dlouhodobý vztah nedá stavět. Nám to naštěstí funguje skoro na 100 %, proto velká spokojenost. Doufám, že na stará kolena to bude ještě lepší 
zdroj foto:
http://www.publicdomainpictures.net/view-image.php?image=71239&picture=libani-par-klipart
| Tweet |
