Solenice
ryksa, lenig
17. 7. 2007
Zážitky a vzpomínky: to je asi to nejkrásnější, co nám zůstává, když všechno ostatní pomine. Dvě naše čtenářky, ryksa a lenig, vám zprostředkují své postřehy ze setkání některých čtenářek a čtenářů v Solenicích. Takže jaké to v Solenicích bylo?
Dejme nejprve slovo rykse:
Léto je časem prázdnin a dovolených, časem, ve kterém si rádi užíváme nicnedělání, sluníčka, vody, touláme se po krajinách blízkých i vzdálenějších, setkáváme se s novými lidmi a ukládáme si do fotoaparátů střípky pohody, ke kterým se můžeme vracet po čase a které na nás znovu dýchnou svou letní atmosférou.
Zrovna teď mám před sebou velkou hromadu takových střípků, zachycených okamžiků smíchu a pohody, ukládám je jeden po druhém a ještě mi ani pořádně nedochází, že vlastním poklad, ještě jsem příliš čerstvou majitelkou bohatství nastřádaného za tři dny v Solenicích.
Solenice – místo, nebo spíš místečko na mapě, které mi neříkalo ještě nedávno vůbec nic a pak se začalo najednou probírat a skloňovat ve všech pádech.
Vypuklo domlouvání setkání, ke kterému došlo v pátek 13.7.2007. A pak prý je pátek 13 nešťastný den! Nevěřte na pověry, tenhle pátek byl dnem šťastným, dnem, kterým začaly tři krásné dny prožité ve společnosti lidí, se kterými jsem se potkala někde ve vodách internetových povídání a kteří měli chuť si popovídat nejen přes klávesnici.
Že jsme se všichni poznali, na tom není nic divného, to zajistí pár fotek a jestli je něco divného na tom, že jsem se ocitla mezi lidmi, se kterými jsem se viděla poprvé a přesto to byli „staří“ známí, se kterými má člověk pocit, že je zná snad odjakživa, to ať si přebere už každý sám.
Za to, že jsme vůbec tu možnost měli, musím poděkovat domácímu pánovi, který si dobrovolně pustil takovouhle tlupu lidí do baráku a samozřejmě nejvíc Honzovi, který byl duší a organizátorem celé téhle akce, měl s tím hromadu práce a hromadu starostí a nějakou tu bezesnou noc navíc jako bonus.
A taky vám všem ostatním, kteří jste do Solenic přijeli chci poděkovat za to, že jste si udělali čas a vážili tu cestu, ale nejvíc za to, že jste, že jste takoví, jací jste a že můžu s vámi a mezi vámi být taky.
Se svými dojmy se nám svěřila i čtenářka lenig. Nemůžeme být takoví sobci, že bychom vás o její pocity připravili, takže tady jou její zážitky…
Kdo nepřijel, zaváhal….. Kdo zaváhal, nejedl čuníka…. Kdo nejedl čuníka, nepřibral :-))):
Plánovali jsme to někdy od podzimu, pokud se dobře pamatuji. A konečně to vyšlo a my se sešli. Fajnoví lidičky, přítelky a přátelé, kamarádi. S některými se virtuálně známe už skoro 2 roky, posíláme si malíky, píšeme přes SKYPE, ICQ, QIP či jiné komunikační kanály. Někteří jsme se již znali z jiných setkání. Jiní se znají teprve pár měsíců. Ale většina z nás se s dalšími účastníky viděla poprvé. Stalo se to v pátek 13.7. a akcička, kterou jsme nazvali Setkání v červenci, trvala do neděle 15.7.2007.
Vzala jsem s sebou přítele Honzu, který mi v pátek odpoledne říkal, že začíná být nervózní, že jede mezi cizí lidi. Chápala jsem ho, uklidňovala, že vlastně i já jedu za lidmi, které znám-neznám, ale hned při příjezdu do Příbrami a následně do Solenic jsme oba viděli, že naše obavy byly zcela zbytečné. Všechny jsem poznala podle foteček, které si na internetu, nejvíce však zde na Venušance, ukazujeme, všichni poznali mě a zábava, která tam již proudila, pokračovala dále i s námi.
Vlastně jsme v pátek s Honzou přijeli jako poslední, za vydatné pomoci hlavního organizátora celé akce, Honzana, který pro nás ochotně dojel do Příbrami. Ještě v sobotu za námi dorazily dvě kamarádky a sestava byla úplná…No, úplná z těch přátel, kteří opravdu mohli přijet. Chyběli tam, aspoň mně, dva lidé, kteří se z různých důvodů nemohli účastnit , ale třeba se zadaří příště. Myslím, že nejen naše vyprávění, ale hlavně doložené fotečky budou nejen pro ně dostatečným lákadlem :-)
Zábava byla skvělá, každý dovezl něco z domova jako dobrůtku, v sobotu se grilovalo selátko, mimochodem bylo velmi chutné a jedly ho i ty, které normálně vepřové maso nepapkají nebo drží deitu…. prostě to bylo celé super!!!
Úplně samozřejmě jsme se domluvili, že uděláme takové setkání znovu, jen co se zase domluvíme, nejlépe ještě letos…I když si myslím, že spíš na jaře nebo prostě příští rok.
Děkujeme Honzanovi za to, že vše zařídil, ujal se nás a nastěhoval na tři dny do domku jeho rodiny, že nám cizím lidem důvěřoval. Díky vám všem, že jste přijeli!!!!
Bylo to príma a už se těšíme na další srazík !
17. 7. 2007
Zážitky a vzpomínky: to je asi to nejkrásnější, co nám zůstává, když všechno ostatní pomine. Dvě naše čtenářky, ryksa a lenig, vám zprostředkují své postřehy ze setkání některých čtenářek a čtenářů v Solenicích. Takže jaké to v Solenicích bylo?
Dejme nejprve slovo rykse:
Léto je časem prázdnin a dovolených, časem, ve kterém si rádi užíváme nicnedělání, sluníčka, vody, touláme se po krajinách blízkých i vzdálenějších, setkáváme se s novými lidmi a ukládáme si do fotoaparátů střípky pohody, ke kterým se můžeme vracet po čase a které na nás znovu dýchnou svou letní atmosférou.
Zrovna teď mám před sebou velkou hromadu takových střípků, zachycených okamžiků smíchu a pohody, ukládám je jeden po druhém a ještě mi ani pořádně nedochází, že vlastním poklad, ještě jsem příliš čerstvou majitelkou bohatství nastřádaného za tři dny v Solenicích.
Solenice – místo, nebo spíš místečko na mapě, které mi neříkalo ještě nedávno vůbec nic a pak se začalo najednou probírat a skloňovat ve všech pádech.
Vypuklo domlouvání setkání, ke kterému došlo v pátek 13.7.2007. A pak prý je pátek 13 nešťastný den! Nevěřte na pověry, tenhle pátek byl dnem šťastným, dnem, kterým začaly tři krásné dny prožité ve společnosti lidí, se kterými jsem se potkala někde ve vodách internetových povídání a kteří měli chuť si popovídat nejen přes klávesnici.
Že jsme se všichni poznali, na tom není nic divného, to zajistí pár fotek a jestli je něco divného na tom, že jsem se ocitla mezi lidmi, se kterými jsem se viděla poprvé a přesto to byli „staří“ známí, se kterými má člověk pocit, že je zná snad odjakživa, to ať si přebere už každý sám.
Za to, že jsme vůbec tu možnost měli, musím poděkovat domácímu pánovi, který si dobrovolně pustil takovouhle tlupu lidí do baráku a samozřejmě nejvíc Honzovi, který byl duší a organizátorem celé téhle akce, měl s tím hromadu práce a hromadu starostí a nějakou tu bezesnou noc navíc jako bonus.
A taky vám všem ostatním, kteří jste do Solenic přijeli chci poděkovat za to, že jste si udělali čas a vážili tu cestu, ale nejvíc za to, že jste, že jste takoví, jací jste a že můžu s vámi a mezi vámi být taky.
Se svými dojmy se nám svěřila i čtenářka lenig. Nemůžeme být takoví sobci, že bychom vás o její pocity připravili, takže tady jou její zážitky…
Kdo nepřijel, zaváhal….. Kdo zaváhal, nejedl čuníka…. Kdo nejedl čuníka, nepřibral :-))):
Plánovali jsme to někdy od podzimu, pokud se dobře pamatuji. A konečně to vyšlo a my se sešli. Fajnoví lidičky, přítelky a přátelé, kamarádi. S některými se virtuálně známe už skoro 2 roky, posíláme si malíky, píšeme přes SKYPE, ICQ, QIP či jiné komunikační kanály. Někteří jsme se již znali z jiných setkání. Jiní se znají teprve pár měsíců. Ale většina z nás se s dalšími účastníky viděla poprvé. Stalo se to v pátek 13.7. a akcička, kterou jsme nazvali Setkání v červenci, trvala do neděle 15.7.2007.
Vzala jsem s sebou přítele Honzu, který mi v pátek odpoledne říkal, že začíná být nervózní, že jede mezi cizí lidi. Chápala jsem ho, uklidňovala, že vlastně i já jedu za lidmi, které znám-neznám, ale hned při příjezdu do Příbrami a následně do Solenic jsme oba viděli, že naše obavy byly zcela zbytečné. Všechny jsem poznala podle foteček, které si na internetu, nejvíce však zde na Venušance, ukazujeme, všichni poznali mě a zábava, která tam již proudila, pokračovala dále i s námi.
Vlastně jsme v pátek s Honzou přijeli jako poslední, za vydatné pomoci hlavního organizátora celé akce, Honzana, který pro nás ochotně dojel do Příbrami. Ještě v sobotu za námi dorazily dvě kamarádky a sestava byla úplná…No, úplná z těch přátel, kteří opravdu mohli přijet. Chyběli tam, aspoň mně, dva lidé, kteří se z různých důvodů nemohli účastnit , ale třeba se zadaří příště. Myslím, že nejen naše vyprávění, ale hlavně doložené fotečky budou nejen pro ně dostatečným lákadlem :-)
Zábava byla skvělá, každý dovezl něco z domova jako dobrůtku, v sobotu se grilovalo selátko, mimochodem bylo velmi chutné a jedly ho i ty, které normálně vepřové maso nepapkají nebo drží deitu…. prostě to bylo celé super!!!
Úplně samozřejmě jsme se domluvili, že uděláme takové setkání znovu, jen co se zase domluvíme, nejlépe ještě letos…I když si myslím, že spíš na jaře nebo prostě příští rok.
Děkujeme Honzanovi za to, že vše zařídil, ujal se nás a nastěhoval na tři dny do domku jeho rodiny, že nám cizím lidem důvěřoval. Díky vám všem, že jste přijeli!!!!
Bylo to príma a už se těšíme na další srazík !
| Tweet |
