Masožravé rostliny – přátelé každé rodiny
Kopretina
18. 10. 2021
Když se řekne masožravá rostlina, tak to v mnohých vzbudí respekt nebo strach. Skoro každý si vzpomene na film „Adéla ještě nevečeřela“, kde kytka „řádila“. Podle tohoto filmu si člověk myslí, že jsou masožravky nebezpečné. Ale jsou to opravdu rostliny právem nahánějící strach? Musím vás vyvést z omylu. Masožravky pro člověka nebezpečné nejsou. Jediný, kdo by se měl třást strachy, je hmyz, případně drobní obratlovci.
Další z rozšířených mylných představ o těchto nádherných kytkách je to, že žerou maso. Jsou to jen babské povídačky. Masožravky maso rozhodně nežerou a ke svému životu ho nepotřebují. Stačí jim pouze voda. Živiny získávají z drobného hmyzu, který umí ulovit, ale pokud žádný nelapí, tak také přežijí. Některé větší druhy jsou schopny ulovit i většího brouka, malou myšku nebo žabku, ale musí jít již o statné rostliny a nestává se to často. Svou kořist nesežerou, pouze z ní vstřebají živiny.
Za masožravé rostliny se tedy považují takové rostliny, které umí ulovit živočichy a z jejich těl získat živiny jako doplňkový zdroj pro růst. Dnes je známo cca 600 druhů, které lze rozčlenit do 16 rodů. Z těchto 16 rodů jsem vybrala ty, se kterými se u nás můžete nejběžněji setkat, takže nejde o kompletní výčet jednotlivých druhů.
Velmi známá a u nás i nejdostupnější je rosnatka (Drosera) – některé její druhy se dají jednoduše sehnat a nejsou náročné na pěstování. Rosnatky mají na svých lístečkách jakoby tyčinky (tentakula) a na nich jsou lepkavé kapičky. Jde o průhlednou lepkavou tekutinu, na kterou se přilepí muška, komárek nebo jiný drobný hmyz. Pak z něj rostlina vstřebá živiny.
Dalším známým a atraktivním druhem je mucholapka (Dionaea muscipula). Na řapících má lapací orgány, které připomínají rozevřenou škebli. Tento lapací orgán je složen ze dvou oválných částí – čelistí, na jejich obvodu jsou tuhé špičaté výčnělky. Když moucha do tohoto lapacího orgánu vleze, „škeble“ se zavře a kořist je uvězněna. Tuto masožravku lze jednoduše sehnat, ale její náročnost na pěstování je vyšší než třeba u rosnatky.
U nás jsou dostupné také špirlice (Sarracenia). Tyto rostliny mají láčkovité listy (vypadají jako roury nebo trubky), ve kterých je trávicí tekutina. Do těchto pastí moucha, vosa nebo jiný hmyz vleze a už nevyleze. Když se chce totiž moucha vrátit, tak se jí pod nohama odlupují mikroskopické částečky a klouže jí to. Proto se vydá směrem dovnitř pasti, kde se pak utopí. Špirlice u nás také jednoduše seženete a nejsou náročné na pěstování.
Úctyhodné masožravky jsou láčkovky (Nepethens), dorůstají totiž až několik metrů (záleží na druhu a podmínkách). Tyto masožravky mají listy, ze kterých vyrůstá úponek a na něm je láčka – past na hmyz, ve které je trávicí tekutina. Největší pasti mají objem 1,5 – 3,5 l a velikost až 50 cm. Právě v těchto láčkách byly nalezeny kostry drobných obratlovců. Láčkovky jsou považovány za nekorunované královny masožravek. U nás se dají sehnat, i když ne tak jednoduše jako např. rosnatky. Jsou náročnější na pěstování, vyžadují větší vlhkost vzduchu a hodně prostoru.
Nároky na pěstování: Všeobecně platí, že masožravky potřebují hodně světla (je vhodné je pěstovat na jižní nebo východní straně) a dostatečnou zálivku (doporučuje se dešťová voda). Některé masožravky potřebují větší vlhkost vzduchu, proto je dobré je umístit do akvária nebo jiné prosklené nádoby. Pokud se rozhodnete, že si nějakou masožravku pořídíte, poraďte se u prodejce, co daná kytka konkrétně vyžaduje, protože každý druh má trochu odlišné nároky na pěstování. Sáhnout můžete také po literatuře, která je dnes běžně k dostání v knihkupectví.
18. 10. 2021
Když se řekne masožravá rostlina, tak to v mnohých vzbudí respekt nebo strach. Skoro každý si vzpomene na film „Adéla ještě nevečeřela“, kde kytka „řádila“. Podle tohoto filmu si člověk myslí, že jsou masožravky nebezpečné. Ale jsou to opravdu rostliny právem nahánějící strach? Musím vás vyvést z omylu. Masožravky pro člověka nebezpečné nejsou. Jediný, kdo by se měl třást strachy, je hmyz, případně drobní obratlovci.Další z rozšířených mylných představ o těchto nádherných kytkách je to, že žerou maso. Jsou to jen babské povídačky. Masožravky maso rozhodně nežerou a ke svému životu ho nepotřebují. Stačí jim pouze voda. Živiny získávají z drobného hmyzu, který umí ulovit, ale pokud žádný nelapí, tak také přežijí. Některé větší druhy jsou schopny ulovit i většího brouka, malou myšku nebo žabku, ale musí jít již o statné rostliny a nestává se to často. Svou kořist nesežerou, pouze z ní vstřebají živiny.
Za masožravé rostliny se tedy považují takové rostliny, které umí ulovit živočichy a z jejich těl získat živiny jako doplňkový zdroj pro růst. Dnes je známo cca 600 druhů, které lze rozčlenit do 16 rodů. Z těchto 16 rodů jsem vybrala ty, se kterými se u nás můžete nejběžněji setkat, takže nejde o kompletní výčet jednotlivých druhů.
Velmi známá a u nás i nejdostupnější je rosnatka (Drosera) – některé její druhy se dají jednoduše sehnat a nejsou náročné na pěstování. Rosnatky mají na svých lístečkách jakoby tyčinky (tentakula) a na nich jsou lepkavé kapičky. Jde o průhlednou lepkavou tekutinu, na kterou se přilepí muška, komárek nebo jiný drobný hmyz. Pak z něj rostlina vstřebá živiny.
Dalším známým a atraktivním druhem je mucholapka (Dionaea muscipula). Na řapících má lapací orgány, které připomínají rozevřenou škebli. Tento lapací orgán je složen ze dvou oválných částí – čelistí, na jejich obvodu jsou tuhé špičaté výčnělky. Když moucha do tohoto lapacího orgánu vleze, „škeble“ se zavře a kořist je uvězněna. Tuto masožravku lze jednoduše sehnat, ale její náročnost na pěstování je vyšší než třeba u rosnatky.
U nás jsou dostupné také špirlice (Sarracenia). Tyto rostliny mají láčkovité listy (vypadají jako roury nebo trubky), ve kterých je trávicí tekutina. Do těchto pastí moucha, vosa nebo jiný hmyz vleze a už nevyleze. Když se chce totiž moucha vrátit, tak se jí pod nohama odlupují mikroskopické částečky a klouže jí to. Proto se vydá směrem dovnitř pasti, kde se pak utopí. Špirlice u nás také jednoduše seženete a nejsou náročné na pěstování.
Úctyhodné masožravky jsou láčkovky (Nepethens), dorůstají totiž až několik metrů (záleží na druhu a podmínkách). Tyto masožravky mají listy, ze kterých vyrůstá úponek a na něm je láčka – past na hmyz, ve které je trávicí tekutina. Největší pasti mají objem 1,5 – 3,5 l a velikost až 50 cm. Právě v těchto láčkách byly nalezeny kostry drobných obratlovců. Láčkovky jsou považovány za nekorunované královny masožravek. U nás se dají sehnat, i když ne tak jednoduše jako např. rosnatky. Jsou náročnější na pěstování, vyžadují větší vlhkost vzduchu a hodně prostoru.
Nároky na pěstování: Všeobecně platí, že masožravky potřebují hodně světla (je vhodné je pěstovat na jižní nebo východní straně) a dostatečnou zálivku (doporučuje se dešťová voda). Některé masožravky potřebují větší vlhkost vzduchu, proto je dobré je umístit do akvária nebo jiné prosklené nádoby. Pokud se rozhodnete, že si nějakou masožravku pořídíte, poraďte se u prodejce, co daná kytka konkrétně vyžaduje, protože každý druh má trochu odlišné nároky na pěstování. Sáhnout můžete také po literatuře, která je dnes běžně k dostání v knihkupectví.
| Tweet |
