Paní Hemingwayová
Miloslava Martínková
1. 4. 2014
KNIŽNÍ NOVINKA Z NAKLADATELSTVÍ METAFORA
Strhující příběh lásky, opuštěnosti, nezkrotných vášní, nevěry, samoty. Kniha se jmenuje Paní Hemingwayová. Dobře, ale která z oněch čtyř žen, které byly osudovými partnerkami spisovatele Ernesta Hemigwaye, to vlastně je? Čí příběh Naomi Woodová mapuje?
Autorka si s milostným životem fenomenálního spisovatele poradila velice dobře. Ke 115. výročí jeho narození tak vznikla v podobě této knihy sonda do srdcí a duší jednoho muže a všech čtyř jeho životních partnerek.
Mnohokrát se při četbě přistihnete, že byste něco podobného chtěli zažít. A mnohokrát se také nachytáte při tom, jak kroutíte nevěřícně hlavou při představě, že by se něco podobného mělo stát zrovna vám. To, že znáte milenku svého manžela, tolerujete ji a dokonce spolu v neuvěřitelné a až nepochopitelné harmonii trávíte horké, spalující léto ve vile u moře, to je něco, co zdaleka nebývá běžné. A přesto bylo Hemingwayovi vždy a vše odpuštěno. A přesto byl často týmiž ženami, které nedokázaly Ernestovy paralelní milostné vztahy vzít dlouhodobě za své, opouštěn.
Příběh je vyprávěn od okamžiku, kdy se Ernest seznámí ve svých jedenadvaceti letech se svou první ženou Hadley. Zdá se, že jejich velmi intezivní vztah nemůže nikdo a nic narušit. Ani ztráta kufříku, kde měl Ernest své rukopisy a který Hadley ztratila ve vlaku, ani narození dítěte, které spisovatel neplánoval. A přesto… Z Hadleyiny velmi dobré přítelkyně Pauline, která byla známá jako Fife, se za čas stala Ernestova milenka. Hadley to od začátku věděla. A tolerovala. Milovala svého muže natolik, že mu chtěla dopřát maximální volnost? Nebo si sama svůj život bez něj neuměla představit? Ať už tak či onak, Hadley nakonec uvolní své místo Paulině.
Paulina se stává Ernestovou druhou manželkou.
Opět to vypadá, že vášnivému milostnému románu nikdo a nic nemůže stát v cestě. A jak praví klasik, čím více se to mění, tím více je to stejné. Ernest má opět i po Paulině boku paralelní vztah, tentokrát s Marthou. Ztratí hlavu. Miluje. Miluje obě ženy současně. Zase jsme svědky emocionálních zemětřesení, lásky, slz, samoty, bolesti, toho všeho, co k bouřlivému Ernestově životu patří.
Zkraťme to. Martha nahradí Paulinu. Nejprve je milenkou, pak manželkou. Na scénu přichází Mary. Nejprve v roli milenky, ale historie se opakuje. Martha, Ernestova choť, odchází z jeho života a novou paní Hemingwayovou je Mary.
Nikdy, ani jednou, ani na půl dne, Ernest nevěděl, jaké to je být opuštěný, rozvedený, žít bez ženy. Bál se osamělosti? Potřeboval mít někoho, ke komu by vzhlížel? Kdo by ho hýčkal a chránil jeho talent před sebou samým? Nebo sám netušil, proč zraňuje srdce milujících a milovaných žen, a to znovu a opakovaně? Bylo to nutkání, jemuž nedokázal odolat? Těžko říci. A ani ve vzpomínkách čtyř jeho žen nenalézáme jasnou a uspokojivou odpověď.
Milostný život je vyprávěn retrospektivně. Ačkoli jednotlivé manželské svazky jsou popsány tak, jak šly za sebou, v rámci těchto jednotlivých čtyř vztahů se střídají různé časové linie. Každá z žen líčí to, co právě prožívá a vrací se do minulosti, k začátcím svého vztahu s Ernestem, aby opět pokračovala ve svém aktuálním příběhu.
Hemingwayova tvorba je v této knize upozaděna, zrovna tak se autorka příliš nezabývá tím, jakým byl otcem. Ani jeho vztahům k přátelům a k umělecké komunitě není věnována příliš velká pozornost.
Ačkoli dialogy pocházejí z pera spisovatelky, životní příběh je autentický. Kniha je napsána velice poutavě. Jazykem srozumitelným. Naomi Woodová má dar vylíčit velice sugestivně prostředí i dobu, v níž se milostná dramata odehrávají. Topíte se v paprscích žhavého kubánského slunce, cítíte opojnou vůni alkoholu tak věrně, že máte téměř povznesenou náladu, vše je na dosah ruky – a vzápětí upadáte do beznaděje, kocoviny a chvějete se chladem.
A stále, celou dobu, nevíte, jestli máte něžného, nevyzpytatelného, divokého a někdy i hrubého Ernesta obdivovat, odpouštět mu a být shovívaví, nebo ho odsoudit za to, že jeho bouřlivý životní styl ženám mnohdy ubližoval až do morku kosti.
I když můžete mít dojem, že o Hemingwayovi toho vlastně víte hodně, nemusí to být pravda. Byl to muž, obestřený až do poslední chvíle svého života tajemstvím, což ho činilo zároveň tak přitažlivým. I v okamžiku smrti si se svým okolím krutě pohrál. Zatímco oficiálně se má za to, že zemřel při neopatrné manipulaci se zbraní, proslýchá se, že Ernest trpěl na sklonku života depresemi a že spáchal sebevraždu.
Pokud se do četby této knihy pustíte, počítejte s tím, že ji budete jen těžko dávat z ruky. Neustále vás bude popohánět zvědavost, která vám jednoduše nedovolí se od příběhu odpoutat. Ponoříte se do mistrně popsaných spletitých vztahů. A možná také zatoužíte přečíst si nějakou knihu od Ernesta Hemingwaye. Muže, který až příliš bouřlivě žil a bouřlivě miloval.
1. 4. 2014
KNIŽNÍ NOVINKA Z NAKLADATELSTVÍ METAFORAStrhující příběh lásky, opuštěnosti, nezkrotných vášní, nevěry, samoty. Kniha se jmenuje Paní Hemingwayová. Dobře, ale která z oněch čtyř žen, které byly osudovými partnerkami spisovatele Ernesta Hemigwaye, to vlastně je? Čí příběh Naomi Woodová mapuje?
Autorka si s milostným životem fenomenálního spisovatele poradila velice dobře. Ke 115. výročí jeho narození tak vznikla v podobě této knihy sonda do srdcí a duší jednoho muže a všech čtyř jeho životních partnerek.
Mnohokrát se při četbě přistihnete, že byste něco podobného chtěli zažít. A mnohokrát se také nachytáte při tom, jak kroutíte nevěřícně hlavou při představě, že by se něco podobného mělo stát zrovna vám. To, že znáte milenku svého manžela, tolerujete ji a dokonce spolu v neuvěřitelné a až nepochopitelné harmonii trávíte horké, spalující léto ve vile u moře, to je něco, co zdaleka nebývá běžné. A přesto bylo Hemingwayovi vždy a vše odpuštěno. A přesto byl často týmiž ženami, které nedokázaly Ernestovy paralelní milostné vztahy vzít dlouhodobě za své, opouštěn.
Příběh je vyprávěn od okamžiku, kdy se Ernest seznámí ve svých jedenadvaceti letech se svou první ženou Hadley. Zdá se, že jejich velmi intezivní vztah nemůže nikdo a nic narušit. Ani ztráta kufříku, kde měl Ernest své rukopisy a který Hadley ztratila ve vlaku, ani narození dítěte, které spisovatel neplánoval. A přesto… Z Hadleyiny velmi dobré přítelkyně Pauline, která byla známá jako Fife, se za čas stala Ernestova milenka. Hadley to od začátku věděla. A tolerovala. Milovala svého muže natolik, že mu chtěla dopřát maximální volnost? Nebo si sama svůj život bez něj neuměla představit? Ať už tak či onak, Hadley nakonec uvolní své místo Paulině.
Paulina se stává Ernestovou druhou manželkou.
Opět to vypadá, že vášnivému milostnému románu nikdo a nic nemůže stát v cestě. A jak praví klasik, čím více se to mění, tím více je to stejné. Ernest má opět i po Paulině boku paralelní vztah, tentokrát s Marthou. Ztratí hlavu. Miluje. Miluje obě ženy současně. Zase jsme svědky emocionálních zemětřesení, lásky, slz, samoty, bolesti, toho všeho, co k bouřlivému Ernestově životu patří.
Zkraťme to. Martha nahradí Paulinu. Nejprve je milenkou, pak manželkou. Na scénu přichází Mary. Nejprve v roli milenky, ale historie se opakuje. Martha, Ernestova choť, odchází z jeho života a novou paní Hemingwayovou je Mary.
Nikdy, ani jednou, ani na půl dne, Ernest nevěděl, jaké to je být opuštěný, rozvedený, žít bez ženy. Bál se osamělosti? Potřeboval mít někoho, ke komu by vzhlížel? Kdo by ho hýčkal a chránil jeho talent před sebou samým? Nebo sám netušil, proč zraňuje srdce milujících a milovaných žen, a to znovu a opakovaně? Bylo to nutkání, jemuž nedokázal odolat? Těžko říci. A ani ve vzpomínkách čtyř jeho žen nenalézáme jasnou a uspokojivou odpověď.
Milostný život je vyprávěn retrospektivně. Ačkoli jednotlivé manželské svazky jsou popsány tak, jak šly za sebou, v rámci těchto jednotlivých čtyř vztahů se střídají různé časové linie. Každá z žen líčí to, co právě prožívá a vrací se do minulosti, k začátcím svého vztahu s Ernestem, aby opět pokračovala ve svém aktuálním příběhu.
Hemingwayova tvorba je v této knize upozaděna, zrovna tak se autorka příliš nezabývá tím, jakým byl otcem. Ani jeho vztahům k přátelům a k umělecké komunitě není věnována příliš velká pozornost.
Ačkoli dialogy pocházejí z pera spisovatelky, životní příběh je autentický. Kniha je napsána velice poutavě. Jazykem srozumitelným. Naomi Woodová má dar vylíčit velice sugestivně prostředí i dobu, v níž se milostná dramata odehrávají. Topíte se v paprscích žhavého kubánského slunce, cítíte opojnou vůni alkoholu tak věrně, že máte téměř povznesenou náladu, vše je na dosah ruky – a vzápětí upadáte do beznaděje, kocoviny a chvějete se chladem.
A stále, celou dobu, nevíte, jestli máte něžného, nevyzpytatelného, divokého a někdy i hrubého Ernesta obdivovat, odpouštět mu a být shovívaví, nebo ho odsoudit za to, že jeho bouřlivý životní styl ženám mnohdy ubližoval až do morku kosti.
I když můžete mít dojem, že o Hemingwayovi toho vlastně víte hodně, nemusí to být pravda. Byl to muž, obestřený až do poslední chvíle svého života tajemstvím, což ho činilo zároveň tak přitažlivým. I v okamžiku smrti si se svým okolím krutě pohrál. Zatímco oficiálně se má za to, že zemřel při neopatrné manipulaci se zbraní, proslýchá se, že Ernest trpěl na sklonku života depresemi a že spáchal sebevraždu.
Pokud se do četby této knihy pustíte, počítejte s tím, že ji budete jen těžko dávat z ruky. Neustále vás bude popohánět zvědavost, která vám jednoduše nedovolí se od příběhu odpoutat. Ponoříte se do mistrně popsaných spletitých vztahů. A možná také zatoužíte přečíst si nějakou knihu od Ernesta Hemingwaye. Muže, který až příliš bouřlivě žil a bouřlivě miloval.
| Tweet |
